Nástrahy před Moldavskem: „hra na bod“ = cesta do pekla. Soupeř cítí krev
Stačí utrhnout bod v pondělní závěrečné kvalifikační partii s Moldavskem a Česko úlevně vydechne. Dlouhatánská šňůra účastí na evropských šampionátech zůstane neporušena. Že pondělní setkání v Olomouci skončí vítězstvím Šilhavého sestavy, se bere jako samozřejmost. I proto, že z pohledu reputace je soupeř podprůměrný. Jenže… Byť jde o klišé, poslední krok bývá zpravidla vždycky nejtěžší, nohy zkamení, do hlavy se vřítí panika. Deník Sport a web iSport.cz – pro všechny případy – nabízí pět úskalí kvalifikační derniéry na Hané.
„Hra na bod“ = cesta do pekla
Česko jistě bude chtít vyhrát, v ideálním případě si náskok opatřit už v prvním poločase, zápas dohrát s klidem a následně slavit postup na EURO se spokojenými fanoušky. Představte si ale i jiný scénář, třeba tento: mužstvo promarní pár šancí, v ofenzivní zóně nemá den, v sedmdesáté minutě je skóre remízové a Šilhavého hoši se podvědomě začnou stahovat k vlastní brance, jelikož i plichta dostane Čechy na šampionát. Bylo by to správně? Ne. Hra na bod je ve sportu odjakživa cestou do pekel. Stačí jedna standardní situace, povedená střela odkudkoliv, nešťastný odraz balonu a zničehonic je z dostačující remízy tuze kyselá prohra.
Matní útočníci i herní styl
Absence střeleckého děla Patrika Schicka je mrzutá. Při pohledu na ofenzivní produkci reprezentace ještě o to víc. Fakta jsou následující: v sedmi kvalifikačních partiích vstřelilo Česko devět branek, jen dvakrát skórovalo více než jednou a v uplynulých třech duelech se trefil jediný muž – kapitán Tomáš Souček. Neschopnost skórovat viditelně hyzdí výsledky národního týmu a hodně straší před pondělním vrcholem. Za mizernou efektivitu nemohou jen útočníci. Do značné míry jsou odříznutí i herním stylem, který se mužstvo snaží hrát. Kombinační fotbal vytěsňují nakopávané balony na náhodu. V Polsku se v takovém pojetí utopili všichni čtyři hroťáci.
Vstupy trenérského štábu v průběhu utkání
Že se Jaroslav Šilhavý snaží činit vše ve prospěch mužstva, je nezpochybnitelné. Problém je, že zpochybnitelné jsou některé jeho kroky, respektive zápasové vstupy. Taktické manévry při střídáních se v minulosti, i relativně nedávné, staly terčem silné kritiky. Zdaleka nejvíce po domácím zápase s Albánií. Ani po páteční remíze v Polsku však nebyl klid. Když trenér na tiskové konferenci vysvětloval záměr hrát v závěru varšavského utkání na rychlé brejky do otevřené obrany a tím si vyřídit jízdenku na EURO 2024, mnozí se zarazili, proč do hry nešel Vasil Kušej, expert na řešení smrtících kontrů… Proti Moldavsku musí být Šilhavý při střídání precizní, bezchybný, nabídnout jasnou vizi. Jinak toho soupeř může využít a na Andrově stadionu uspořádat velkou moldavskou party.
Strach z ostudy
Česko dosud nikdy nechybělo na mistrovství starého kontinentu. Pokaždé se z kvalifikace dokázalo procpat na turnaj a na něm pak mnohdy zazářit. Jenže nyní hrozí, že se to poprvé v historii nepovede. Ke všemu ze skupiny, která se po losu hodnotila jako velmi příjemná, až lehká. Není důvod věci malovat v jiných barvách, nepostup ze skupiny by byl jednoduše kolosální ostudou. Hráči si extrémní citlivost situace jistě moc dobře uvědomují, což jim může zaneřádit čistou mysl, blokovat správná rozhodnutí v klíčových situacích v zápase. A nedej bože, kdyby Moldavané vstřelili první branku, či se v zápase jakkoliv a kdykoliv dostali do vedení. Obava z historického neúspěchu může sehrát fatální roli.
Moldavané cítí krev
Bylo by to něco jiného, kdyby se Češi chystali k rozhodujícímu zápasu proti týmu, který už poztrácel veškeré zbytky naděje na průnik na evropský šampionát. Jenže - a tak trochu bohužel - Moldavsko je šokujícím způsobem stále ve hře. Pokud v pondělí vyhraje, poprvé v historii si zahraje na velkém turnaji. Země je na nohou, borci s míčem u kopaček jsou za hrdiny od Kišiněva až po Tiraspol. Jestliže by v Olomouci zvítězili, snad by se štěstím vylila z břehů řeka Dněstr. Jinak řečeno, Moldavané udělají cokoliv možné i nemožné, aby se zapsali do historie své země i evropského fotbalu.
