Otec Martina Frýdka odehrál za fotbalovou reprezentaci 37 zápasů a má stříbro z mistrovství Evropy. Z jeho kariéry si třiadvacetiletý záložník pražské Sparty moc nepamatuje, ale po první nominaci do národního týmu doufá, že tátu v budoucnu dožene.
"Budu se snažit, ale nebude to jednoduché," řekl Frýdek, kterého trenér Pavel Vrba povolal na kvalifikační zápasy s Kazachstánem a v Lotyšsku. "Táta mi samozřejmě gratuloval a z nominace měl snad větší radost než já," dodal bývalý hráč Liberce.
Vzpomínky na otcovu kariéru má Frýdek jen matné. "Samozřejmě vím o medaili z šestadevadesátýho, ale byly mi čtyři roky, tak jsem to moc nesledoval," poznamenal. "Vím, že tam byl taťka od táty, rodiče od mamky. Já jsem byl v Česku a že táta hraje fotbal, jsem začal víc vnímat asi o rok později," řekl Frýdek.
Teď může na otce v národním dresu navázat. "Jsem fakt nadšený, že jsem dostal příležitost. Je to čest a splněný sen každého fotbalisty," uvedl. O nominaci se dozvěděl cestou z odvety 4. předkola Evropské ligy v Thunu. "Jeli jsme autobusem na letiště, když mi volal pan Fitzel (manažer reprezentace). Byl jsem šťastnej."
Radost byla o to větší, že s nominací nepočítal. "Nečekal jsem to. Soustředil jsem se na to, abych se dostal ve Spartě do základu. To pro mě bylo důležitější a tohle je už jen třešnička na dortu," prohlásil s tím, že mu do reprezentace pomohla i jeho univerzálnost.
"Ale nevím, jestli je to úplně moje výhoda. Vždycky je lepší, když má člověk stabilní místo v sestavě, než zaplácávat místo, kde zrovna nikdo není," uvedl se smíchem.
Několik spoluhráčů v reprezentaci zná Frýdek z jednadvacítky, jiné ale třeba jen z televize. "Třeba s Petrem Čechem jsem se mimo hřiště párkrát potkal, ale Tomáše Sivoka jsem zatím viděl jenom v televizi. To pro mě bude něco nového," uvedl Frýdek.
