Výhra nad Švýcary: dvě hvězdy a Šilhavého trefy. Hložek byl nevýrazný
Byl to další z hezkých večerů reprezentace v éře Jaroslava Šilhavého. Takový, který po prodloužení smlouvy potřeboval sám kouč pro klid na další práci, ale i fanoušci. Jen škoda, že jich vinou drahých vstupenek v Edenu nebylo víc, výhru 2:1 nad Švýcarskem po velmi slušném výkonu si zasloužil sledovat vyprodaný stadion... Jak se cenný výsledek zrodil? Především – a to nepřekvapí – z kompaktní týmové práce v maximálním nasazení. To byl nutný základ, z nějž vylezly parádní individuální výkony. Varováním byl nicméně počet šancí soupeře a podprůměrný Adam Hložek.
Neúnavný fantom Kuchta
V baráži ve Švédsku a naposledy ve Walesu šance zahazoval, Eden mu ale svědčí. Jan Kuchta byl proti Švýcarsku nejlepším hráčem v poli. Úvodní gól vstřelil, když předvídal a do poslední chvíle šel za trajektorií Coufalova dlouhého autu. Odměnou mu byl první reprezentační zásah. A na druhé brance měl Kuchta rovněž velký podíl, neúnavným pohybem zmátl brankáře při Janktově tečovaném centru, který zapadl do sítě. Kuchtův přínos však netkvěl jen v produktivitě, většinu složitých míčů uhrál ve velké kvalitě. Bereme-li Adama Hložka spíš za hráče do nižší pozice, je nyní útočník Lokomotivu Moskva za Patrikem Schickem jasným forvardem číslo dva. Vzhledem k odlišné typologii by bylo zajímavé zkusit je oba někdy vedle sebe – a třeba Hložka pod nimi.
Trefená sestava i výchozí schéma
Podle předpokladů se trenér Jaroslav Šilhavý rozhodl pro výchozí rozestavení 3–4–2–1, které začal úspěšně aplikovat až v tomto kalendářním roce. A vyšlo to. Je sice třeba brát v potaz, že se štěstím, neboť okénka v defenzivě se objevovala a Tomáš Vaclík kouzlil, ale celkový dojem byl povedený. Žádná nuda či hluboký blok, otevřený duel bavil. I díky tomu, že se Češi (dokud měli síly) snažili vysoko presovat, včas dostupovat a díky tomu získávat míče na soupeřově polovině. Kouči se povedl například tah s Jakubem Janktem, jenž po dlouhé době nastoupil na pravém křídle. A „přes nohu“ mu to šlo. Dvakrát jej sice famózně vychytal Yann Sommer, ale zařídil vítězný gól. Lídrem stoperské trojice byl zase Jakub Brabec, je vidět, že má za sebou fajn ročník v Arisu Soluň. Střed pole patřil neúnavnému dříči Michalu Sadílkovi, ze kterého roste plejer evropského formátu.
Vaclík opět nadstandardní
Už je pomalu tradicí, že Tomáš Vaclík patří pravidelně mezi nejlepší hráče Čechů. Proti nesporné kvalitě švýcarské ofenzivy svou velikost opět několikrát potvrdil. Opora Olympiakosu v jubilejním padesátém startu za reprezentaci předvedla spoustu výborných zákroků. Dva v prvním poločase a hned čtyři ve druhém. Zejména útočník Breel Embolo na bývalém spoluhráči z Basileje pohořel. V zápasech proti top soupeřům potřebujete nejen štěstí, ale i vynikajícího gólmana. Vaclík se na konfrontaci proti jemu dobře známé zemi připravil skvěle. Ještě větší výzva přijde v neděli proti Španělsku, o interní motivaci odchovance Vítkovic není po super angažmá v Seville žádný pochyb.
Přestup a podprůměrný výkon
Než zápas ve 20.45 začal, bylo hlavní fotbalové téma během čtvrtka v Česku jasné: oficiální oznámení přestupu Adama Hložka do Leverkusenu za téměř půl miliardy korun. Veřejnost na fotkách poprvé spatřila zázračného teenagera v dresu Bayeru, velký ohlas vzbudil transfer i v bundeslize. Na Hložka však konec dlouhého příběhu nezapůsobil večer jako úleva, paradoxně jako by měl nohy svázané víc než dřív. Ne že by vyloženě zklamal a selhal, ale hráč takového kalibru musí některé situace řešit lépe. Hlavou sice dobře přiťuknul balon do šance Jakubu Janktovi, ale tutovku po krásné akci a přesném zpětném Sadílkově pasu spálil šíleným způsobem. Míč ve vyložené pozici zblízka trefil patou, střela letěla úplně mimo. Zabrzdil i pár dalších nadějných akcí.
Wingbeci lepší než v baráži
V klíčovém březnovém utkání ve Švédsku o mistrovství světa v Kataru realizační tým látal sestavu podobně jako ve čtvrtek. Stadion Eden však viděl velký rozdíl oproti luxusní areně v Solně zejména ve výkonu wingbeků. Ve Skandinávii nastoupila na krajích sestavy dvojice klasických záložníků: Lukáš Masopust a Jakub Jankto. Vydali se na maximum, všechna čest. Jenže nebylo to zkrátka ono... Zato Vladimír Coufal a Jaroslav Zelený, dva tradiční obránci? Výborné představení! Borec z West Hamu dlouhým autem asistoval u gólu, bombou z dálky trefil tyč. Byl velmi aktivní směrem dopředu, poctivý dozadu. Totéž se dá napsat o hráči, jenž má namířeno do Sparty. Zelený zaujal nejen šikovnou technikou už ve Walesu a nyní slušnou formu ukázal znovu. Oba tak potvrdili teorii většiny expertů, že na pozice wingbeků v rozestavení se třemi stopery jsou ideální muži s pevnou defenzivou. Zkrátka obránci, co nejsou líní na krok. Nikoli přeškolená ofenzivní křídla.
