Z floutka je čaroděj, Jedlička září. Dítě ulice, dětství měl složité, říká kouč
Čtvrtfinále mistrovství Evropy? Pro českou jednadvacítku je tahle meta po remízovém prologu s Itálií reálná. Potřebuje k tomu mimo jiné skvělého brankáře: Martin Jedlička držel parťáky už v kvalifikaci a zazářil i během první partie na EURO. Ve třiadvaceti zraje jako víno, na trénincích v Dunajské Stredě piluje nejjemnější detaily a pečlivě si hlídá i třeba jídelníček. V zamčené části článku kromě Jedličkova příběhu najdete také rozhovor s trenérem Petrem Janotou, který gólmana dobře zná z dorostu Příbrami a vypráví i o jeho bouřlivějším období.
Na svítivě žlutém dresu má číslo 16, ale ve středu večer byl jasnou českou jedničkou. Muž dne šňůrou pohotových zákroků jednadvacítce zařídil důležitou plichtu 1:1 s Itálií. „Já a hrdina? Neblázněte, od toho přece v brance jsem,“ vykládal Martin Jedlička, když se z propoceného trika převlékl do suché týmové mikiny.
Italové i v deseti Jedličku a spol. skřípli, ale černovlasý čaroděj s mušketýrským knírkem v divokém závěru nepovolil. Odrazil jedovatý přímák Sandra Tonaliho, ostrou hlavičku Mattea Gabbii i nebezpečný pokus Giulia Maggioreho, jenž se mohl vykoupit za smolný vlastní gól.
„Jedla mě nepřekvapil. Kluci dobře vědí, že se na něj můžou spolehnout,“ pravil trenér Karel Krejčí. „Remíza je hlavě jeho zásluhou.“
Pokolikáté kouč takhle mluvil? Na obdivovatele slovinského mága Jana Oblaka z Atlétika Madrid se mohl spolehnout už ve dvacítce, když čeští mládenci statečně čelili velmocím v Elite lize. Čaroval i v kvalifikaci jednadvacítek: v pěti partiích z osmi udržel nulu a výrazně pomohl k vítězstvím v klíčových bitvách v Chorvatsku, Litvě a Řecku.
Přitom ještě před pár lety byl v Česku nechtěný. V necelých dvaceti odehrál jeden ligový zápas za Mladou Boleslav a dva měsíce nato kývl na nabídku
