Proč jsou Lvíčata na EURO: sparťanská klika, nová krev i faktor štěstí

Všichni hráči i trenéři se shodnou: Tento tým má charakter a správné lídry, kteří se nikdy nevzdají. „Velká část našeho úspěchu spočívá v tom, jak jsme se v posledních zápasech semkli a přenesli jsme to na hřiště. Bojovali jsme, běhali jeden pro druhého. I díky tomu jsme byli schopní uhrát tak skvělé výsledky,“ prohlásil po postupu přes Belgii brankář Lukáš Horníček, jeden z tahounů závěru kvalifikace. Mužstvo řídí „sparťanská“ klika v čele s Václavem Sejkem, Patrikem Vydrou, Adamem Karabcem. Když je k dispozici, přidává se k nim „áčkař“ Martin Vitík.

Zdá se vám porážka 0:5 jako pozitivum? To těžko. Nicméně zářijový direkt v Dánsku „Lvíčata“ i trenérský štáb nakopl. Došlo k úpravě taktiky, apelu na disciplínu a bojovnost za každé situace. Hráči vzali pokyny za své a od té doby odmakali každý duel od první do poslední minuty. Bez ohledu na průběžné skóre. Byli mentálně odolní. „Nechtěli jsme, aby se tato zkušenost opakovala. Do dalších utkání jsme šli s tím, že i když inkasujeme nějaký gól, nemůže se stát, že se položíme jako v Dánsku a zapomeneme na veškerou taktiku,“ doznal stoper Filip Prebsl.

Ne každý trenér a spoluhráč s ním vyjde. Pro současnou „jednadvacítku“ je nicméně sebevědomý útočník Václav Sejk požehnáním. A prý také spásou. Nejlepší střelec, kapitán, lídr. Právě na odchovanci Sparty, aktuálně hostujícím v polském Lubinu, byly nejvíce znát emoce. Ať už během úterního zápasu či bezprostředně po něm, kdy si to s plechovkou v ruce štrádoval po stadionu tam a zpátky. „Takový bejk a byl dojatý. I když je tvrdá palice, bez něj bychom to zvládali těžko,“ uvedl trenér Jan Suchopárek, jenž nedá na útočníka navzdory jeho složité povaze dopustit.

Každý sraz, jiná soupiska a sestava. Suchopárek to neměl s tvorbou mužstva vůbec jednoduché. Elitní borce mu průběžně bralo Haškovo áčko (což je běžné všude v Evropě) i zdravotní důvody. Kvůli nim na dlouho vypadli klíčoví útočníci Fila s Kabongem. Přesto si kouč poradil, nebál se dát v rozhodujících bitvách šanci nováčkům. Rychle se chytili obránci Spáčil s Harušťákem, záložník Langhamer či plzeňský Sojka. Tahouna Vitíka na stoperu perfektně nahradil uzdravený Štěpán Chaloupek, jenž vytvořil silnou dvojici s jiným slávistou Filipem Prebslem.

Zní to lacino, ale bez přízně štěstí by dnes Česko neslavilo průnik na závěrečný turnaj. Vezměte si, co by se dělo, kdyby rozhodčí v barážové odvetě za stavu 1:0 pro Belgii písknul hostům penaltu za faul Karla Spáčila… Anebo kdyby v prvním duelu gólman soupeře nezmastil odkop a nenabídl úvodní trefu Adamu Karabcovi… Kdyby si nedali Belgičané a Velšané vlastní góly…. Kdyby Václav Sejk nezlomil v 87. minutě špatný zápas v Litvě na stranu Čechů… Těch „kdyby“, která hrála ve prospěch „Lvíčat“, bylo dost. Každopádně i ve sportu dlouhodobě platí, že štěstí přeje připraveným a těm, kteří mu jdou naproti.

Po postupu seděl kouč Jan Suchopárek v tiskovém středisku za stolem a rozšafně vyprávěl. Třeba i o tom, jak rád zpívá a tancuje. Také se ví, že s chutí jí a pije pivo. Šéf lavičky je takový trenér z lidu, který si umí užít život i tvrdě pracovat. V práci s detailem je precizní, snaží se při přípravě nic nepodcenit. A hlavně, je magnetem na postupy. Dvakrát zvládl nástrahy kvalifikace s reprezentační devatenáctkou, nyní přivedl podruhé v řadě na EURO jednadvacítku. U mládeže je velmi úspěšný, to nelze popřít. Přesto nejspíš po turnaji na Slovensku u této kategorie skončí. Postup ze skupiny, který se loni v Gruzii nepovedl, by mu slušel.