Navrátilec Jiránek: Na hřišti nechám všechno
Koller a Rosický, dva spasitelé, kteří se vracejí v době nejtěžší, aby pomohli oživit český sen o účasti na mistrovství světa. Poněkud v pozadí je však další hráč, který ve výběru chyběl ještě déle – Martin Jiránek.
Připadáte si také jako spasitel?
„Tak to určitě ne. Takové slovo bych určitě nevolil.“
V reprezentaci ovšem skončil kapitán Tomáš Ujfaluši, trenér Hašek musí postavit novou stoperskou dvojici. Můžete se proto považovat za toho, kdo přichází ve stavu nouze. Tedy aspoň za zachránce?
„Já si myslím, že není problém ve dvou hráčích. Hraje přece celé mužstvo. Určitě by trenér Hašek nějaké řešení našel i beze mě. Ostatně udivíme, koho postaví.“
Připouštíte, že kdyby Ujfaluši neskončil, tak byste v nominaci nebyl?
„Je to možné. Ale tak to vůbec neberu. Čím vznikne v mužstvu větší konkurence, tím je to pro něj lepší. Tomáš je vynikající fotbalista, je ohromná škoda, že skončil.“
Překvapilo vás, když vás trenér Hašek znovu do reprezentace pozval?
„Ani ne, trochu jsem to očekával. Asi před měsícem a půl jsme hráli doma se Samarou, přijel se na utkání podívat a po něm se mnou mluvil. Ptal se, jestli jsem zdravotně v pořádku a vycítil jsem, že má zájem, abych se do mužstva vrátil. Měl jsem z toho radost. Ujistil jsem ho, že jsem k dispozici.“
Vracíte se po dvou a půl letech. Pamatujete si poslední zápas?
„Nejsem si úplně jistý... Nebylo s Němci, kdy jsme doma prohráli 1:2? Vlastně ne, nastoupil jsem hned za čtyři dny proti Kypru. Pak jsem přijel ještě na sraz s Walesem, ale už jsem měl problémy s achilovkou a odcestoval. Právě tam vznikla dohoda s trenérem Brücknerem, aby mě nepovolával, dokud nebudu úplně zdravý. Že to bude lepší pro obě strany. Pak jsem šel na operaci. “
Nebál jste se, že už další nominace nemusí nikdy přijít?
„Dokonce to bylo pravděpodobné. Ale co se dalo dělat, dokud jsem nebyl v pořádku, nemělo cenu se do reprezentace cpát. Skoro rok se to se mnou táhlo. V pohodě jsem od začátku loňského roku.“
Jak jste zpovzdálí vnímal špatně rozjetou kvalifikaci na mistrovství světa v Jihoafrické republice?
„Nebyl jsem u toho, takže nevím, co bylo hlavní příčinou. Pár zápasů se nepodařilo, to se ve fotbale přihodí. Povídal jsem si tom s Kovim (Radoslavem Kováčem), když se vrátil z akce. Ale nějak podrobně jsem to nezkoumal.“
Jaké to je vrátit do situace, kdy se musejí čtyři zápasy vyhrát a ještě to nemusí vést k postupu?
„Beru to jako výzvu. Musíme je zvládnout. A já věřím, že to dokážeme. Dostal jsem šanci, jsem tu od toho, abych nechal na hřišti všechno.“
Zažil jste někdy těžší pozici?
„Takovou ne. Ale i dříve bývaly všechny zápasy náročné. Takže v tom takový rozdíl nevidím. Na tlak jsem zvyklý z klubu, vedení Spartaku nic jiného než titul neuznává. Je to srovnatelné.“
Zažil jste předchozí vítězství 3:0 v Bratislavě. Co se vám při vzpomínce na něj vybaví?
„Moc jsem se na ten souboj těšil. Atmosféra byla vyhecovaná, pravé derby. A docela mi i vyšel. Nemám ve zvyku sebe nehodnotit, ale asi patřil mezi můj nejvydařenější v reprezentaci. Je to ovšem už tři roky. Oni tehdy museli, my jeli na Slovensko pod daleko menším tlakem na výsledek. Nyní je to obráceně. Ten zápas pamatuje víc kluků, můžeme výhru zopakovat.“
Dříve jste nastupoval rovněž na pozici pravého obránce. Troufal byste si znovu na ni?
„Tři roky nehraju jinde než ve stoperu. Tak už asi ne.“
Doufáte, že nastoupíte v základu? A s kým byste si přál být ve stoperské dvojici?
„Tohle přece záleží vysloveně na trenérovi. Opakuju, jsem tady, abych byl k dispozici.“
Přijímáte označení, že je to zápas o všechno?
„Asi ano. Kdybychom prohráli, šance na postup už by byly mizivé. Ale věřím, že to zvládneme.“
