Sopka jménem Baroš se probudila k životu
Milan Baroš vstřelil za Haškovy éry u reprezentace během tří zápasů šest gólů a vzkřísil renomé nejlepšího kanonýra EURO 2004. Co stojí za jeho proměnou? A může překonat Kollerův střelecký rekord? Převzal míč téměř na půlící čáře. Bleskově se s ním otočil
Pak zapnul „turbo“, o jehož existenci už hodně fanoušků i expertů pochybovalo, a zbyla za ním jen žíznivá čára. Jedna klička, druhá klička, střela k protilehlé tyči, gól.
„Tohle jsem od Milana viděl v reprezentaci naposledy na mistrovství Evropy v Portugalsku. Má zase sílu, chuť a balon u nohy,“ hlásí Vladimír Šmicer, pamětník slavné éry českého národního mužstva. „Škoda jen, že tahle jeho výkonnost nepřišla dřív. Mohli jsme být už teď na mistrovství světa,“ dodává.
Milan Baroš. Tahle firma byla prototypem promrhané příležitosti. Před pěti lety se z neznáma vyšplhala v oboru útočník až na absolutní evropskou špičku. Konkurence neměla nárok. Jenže poté přišel úpadek. Gólů ubývalo, zato různých afér přibývalo. Na veřejnost se dostaly snímky, jak tančí opilý.
Kouč Weiss: Slovince porazíme. Pro Čechy i Haška »
Ve francouzském departmentu si zahrál na pilota formule jedna a přišel o řidičák. Před africkým útočníkem Mbiou si zacpal nos. Kdekdo nad ním už zlomil hůl.
Zdá se však, že předčasně. Vyhasínající fotbalová sopka se opět probudila k životu. A erupcí, jejíž síla postavila fotbalový národ v němý úžas. I když proti Barošovi stáli pojišťovací agent, účetní nebo stavbyvedoucí. Kde se vzala ta proměna?
„Za prvé se dostal na fyzický top stav, tedy tam, kde byl před čtyřmi pěti roky. Ostatně sám si pochvaloval, že po delší době v létě zase absolvoval celou přípravu bez zranění. Za druhé lidsky dozrává. Za třetí se na něm pozitivně projevuje otcovství. Stal se chlapem, co má rodinu,“ vypočítává trenér Verner Lička. „Ale je to jen můj subjektivní pocit,“ doplňuje.
Dále čtěte:
Český osud mají v rukou Slováci »
Česká situace se komplikuje, Slovensko je krůček od postupu »
Baroš řídil kanonádu, Česko zvítězilo 7:0! »
Matadorovi zlomil nos
Tento subjektivní pocit má však velkou váhu. Právě Lička byl u toho, když Baroš senior vozil Baroše juniora ve starém voze z Vigantic na tréninky do Ostravy. Denně tam a zpátky. Právě Lička okatého kluka, který mezi vrstevníky nevynikal a mnohdy na něj ani nezbylo místo v sestavě, vytáhl do kabiny A-týmu Baníku. Právě Lička ho vedl v reprezentační „jednadvacítce“. Vidí tedy dobře do Barošovy duše.
„V patnácti v něm nikdo neviděl nic výjimečného,“ vzpomíná Lička. „Seděli jsme tenkrát s jedním francouzským manažerem a on se mě ptal: V čem je Baroš výjimečný? V rychlosti? Odpověděl jsem ne. V mezihře? Ne. V gólech? Ne. Tak v čem? Je to neskutečně vítězný a mentálně odolný typ. Prostě fotbalový vrah, stvůra. V životě jsem potkal jen dva takové fotbalisty: Pavla Nedvěda a Milana,“ upozorňuje.
Baroš vs. Svěrkoš. Hádali se o penaltu? »
Nebylo však jednoduché o tomhle přesvědčit okolí. Když se Baroš měl posunout na Bazalech do šatny „áčka“, sešlo se na to speciálně odborné konzilium. „Hlasování skončilo 4:3 v jeho prospěch,“ vybavuje si okamžitě Lička.
I z těchto důvodů připravoval pro mladíčka půdu předem. Zašel za mazákem René Bolfem, aby na zelenáče dohlédl a vzal jej pod ochranná křídla. Hned na prvním tréninku však potřeboval ochranu před benjamínkem spíš matador. „Milan dal Rendovi loktem do nosu a zlomil mu ho,“ vybavuje si.
Baroš byl podle něj tehdy vzorem fotbalového tovaryše. „Do roku 2000 neměl kázeňský přestupek. Pozdní příchody, kecy, alkohol, tohle jsem u něj nikdy neřešil. Zkrátka nádherný žák,“ zdůrazňuje Lička.
Na dokreslení tohoto obrazu přidává ještě jednu historku. Přihodila se na mistrovství Evropy „jednadvacítek“ ve Švýcarsku. Tenkrát Baroše lámal manažer francouzského Lensu na roční hostování, neboť v Liverpoolu se zpočátku těžko prosazoval do základní jedenáctky.
„Seděli jsme v krásném prostředí nad Ženevským jezerem, manažer Lensu květnatou francouzštinou vykládal, co všechno by mu klub garantoval, dokonce i smlouvu, která už ležela na stole, by mu ještě vylepšil, jenže Barošův monolog byl krátký. Řekl ne a tím to skončilo.“
K fotbalu, dál!
Netrvalo ovšem dlouho a s Barošem se zatočil svět. Na hřišti už nepřipomínal raketu. Naopak se hovořilo o tom, jestli nemá kila navíc. Měnil kluby jako košile. Médiím čas od času vyhlašoval bobříka mlčení. A když promluvil, tak na pro něj nepříjemné otázky reagoval důrazným sloganem: „K fotbalu, dál!“
„Jen on sám musí vědět, jestli fotbalu dával všechno,“ říká Šmicer. „Ale jeho výkony tomu nenasvědčovaly.“
Teď se však „starý dobrý Baroš“ vrátil. A své reprezentační konto rozšířil už na osmatřicet branek. To je pro český fotbal znamenitá zpráva. „Milan je naprosto vzácný ptáček. Originál i v celosvětovém měřítku. Hraje hokejovým způsobem. Nejdřív si odstaví protihráče a pak se vrhne na míč. A to jeho zrychlení...“ shrnuje Lička.
Analýza kouče: Haškovi chybí dva body »
Může překonat pětapadesát reprezentačních gólů Jana Kollera? „Útočníci jsou stoprocentně závislí na mužstvu a Honza i Milan měli štěstí, že hráli v naprosto výjimečném českém týmu s tehdy nejlepší zálohou na světě. Takže Milan by měl šanci, jedině kdyby se opět dalo dohromady mimořádné mužstvo.“
Současné umístění Česka v kvalifikaci na MS 2010 ukazuje, že je k tomu daleko. Ale co není, může být.
