ANALÝZA: Rada vs. Hašek: Ďábel vs. Spasitel
Rada versus Hašek, aneb v čem druhý předčil prvního? V počtu bodů na zápas, ve skóre, v nasazení mužstva. Souboj herních projevů, pod který se podepsali, však jasnou výhrou „spasitele“ nad „ďáblem“ neskončil. Spíš se blížil k remíze.
Mohla to být pouhá hříčka osudu, ale také v tom mohl být kus symboliky. Češi vstoupili do kvalifikace remízou se Severním Irskem 0:0 a završili ji doma navlas stejným výsledkem se stejným soupeřem. I výkon českého mužstva byl v obou zápasech srovnatelný, tedy špatný. Hlavně směrem vpřed.
ČTĚTE VÍCE:
Češi do Afriky nejedou, rozhodlo San Marino »
Slováci vyhráli 1:0 a slaví postup na MS! »
Jeden rozdíl však nikdo nemohl přehlédnout. Zatímco kvalifikační premiéru koučoval Petr Rada, derniéru vedl z lavičky Ivan Hašek. První je vedený v kolonce „hrobník kvalifikace“, druhý v kolonce „muž, který už nemohl zachránit paseku, co nadělal jeho předchůdce“.
Fakta ovšem ukazují, že si byli v ledasčem podobní. Tak například. Oba před zápasy hlavně mluvili o maximálním přístupu, bojovnosti, nasazení.
„Disciplína na prvním místě. Všichni se musí podřídit týmu,“ opakoval Rada.
„Chceme hrát tak, aby na nás lidi byli hrdí,“ burcoval Hašek před utkáním s Polskem. „Chceme hrát tak, aby nám lidé tleskali od první minuty,“ přidával před zápasem se Severním Irskem.
Nikdy nerozebírali, jakým způsobem toho docílit. Oba se schovávali za formulku: „To si necháme pro sebe.“
ČTĚTE TAKÉ:
Slováci: Rosický, pošleme ti pohled z Afriky! »
Hašek: Jestli to bude Bílek? Řeknu v úterý »
Ano, prozrazovat strategii protivníkovi před zápasem by bylo hloupé. Ale na hřišti už nebylo, co schovávat. Leč týmová taktika i na trávníku zůstávala většinou utajována. Zejména v ofenzivě vítězila sázka na improvizaci.
Rada si v zoufalství nechal radit od fotbalového národa. „Celý národ si přál, abych postavil dva útočníky, tak jsme na ně hráli,“ řekl Rada po bezbrankové remíze ve Slovinsku.
Hašek byl zase podezříván ze silného vlivu poradce Karla Brücknera. Zejména po utkání v Bratislavě, kde nasadil osamoceného Jana Kollera na hrot a jen na lavičce nechal jako žolíka Baroše.
„Ta sestava nebyla jen o Haškovi nebo Brücknerovi. V realizačním týmu debatujeme a radíme se společně, své si řeknou i asistenti Michal Bílek a Luděk Klusáček. Pravda je, že konečné slovo mám já, ale ta sestava opravdu byla týmovým dílem,“ vysvětloval pak Hašek.
Překvapivé nasazení Papadopulose do utkání s Polskem zase v televizním magazínu objasňoval tím, že si Necida schovával do druhého poločasu, kdy bývá na hřišti více prostoru. Jako by mluvil Brückner.
Hašek se však na rozdíl od Rady mohl opřít o autoritu u hráčů, u fanoušků, prostě u všech. Pak o uzdraveného Rosického a také se mu vyplatilo, že vytáhl z Doněcku „zapadlého vlastence“ Hübschmana.
V tom Radu porazil na celé čáře. Ale ve fotbalovém rukopise se příliš nelišil.
