Nejpříjemnější překvapení tohoto reprezentačního srazu? Kromě slávisty Lukáše Provoda určitě Antonín Barák, který předvedl jak proti Estonsku, kdy skóroval, tak s Belgií výborný výkon. Šestadvacetiletá opora italského Hellasu Verona Jaroslavu Šilhavému fajnově motá hlavu, ve středu pole má teď kouč i díky Barákovi ještě víc kvalitních alternativ. A taky otazníků. Znovu se totiž otevírá myšlenka, zda typologicky podobný Bořek Dočkal ještě bude mít v nároďáku místo.
Jistě si vzpomenete, jak to loni v listopadu Antonín Barák s parťáky za první poločas přípravného duelu v Lipsku schytal. Středový trojzubec s Tomášem Holešem a Bořkem Dočkalem absolutně nefungoval. Němci, byť s hráči druhého sledu, podnikali jeden útok za druhým, Češi působili jak neškodní sparingpartneři. Chemie se holt nepotkala.
„Ti kluci nebránili, jako by tam vůbec nebyli, nestíhali se vracet, mezi záložníky a obranou zela obrovská propast. Z hlediska taktiky to bylo velmi špatné,“ kritizoval nejen Roman Pivarník, bývalý trenér Plzně.
Střih do března. Barák díky absenci Alexe Krále dostává šanci proti Estonsku, kde se trefuje po brilantní akci, při které uplatňuje jemnou míčovou techniku, a vede si dobře i s Belgií. Zdá se, že spolu s dlouhými vlasy ze sebe shazuje i tlak, jenž na něj česká veřejnost vzhledem k výborným výkonům v Serie A logicky nakládá. Fanoušci jsou doslova udiveni.
„Ale mě Tonda moc nepřekvapuje. Ukazoval výjimečné technické věci už dřív,“ podotýká kouč Václav Jílek, který s Barákem spolupracoval v reprezentační
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
