V jedenácti mu diagnostikovali růstovou poruchu. „Bez léčby stěží překonáš výšku metr padesát.“ Zázračnému chlapci nepomohl Newell's Old Boys ani River Plate. Bylo mu třináct. Pomůže Barcelona? Ano. V šestnácti trénoval s áčkem a Ronaldinho řekl: „Bratříčku, ty budeš lepší než já.“ Měl pravdu? Ano. Z Blechy vyrostl král (793 gólů, 350 asistencí), dobyl 42 trofejí, sedmkrát získal Zlatý míč. Přepsal rekordy? Ano. Zbořil zeď skepse a nedůvěry, která ho dělila od běžných Argentinců? Ano. Vedl zemi ke slávě? Ano. Vyhrál Copu América? Ano. Vyhrál mistrovství světa? Ano. Vyrovnal se Maradonovi? Ano. Stal se… Největším?
Rosario, třetí největší argentinské město. Fernanda žije přímo naproti místu, kde Lionel Messi vyrůstal. „Je to náš soused a také ikona. Nejdůležitější symbol. Je to velmi silné, víte? Velmi obtížné tomu plně porozumět.“
Opravdu, to, co Messi pro Argentince znamená, bylo v průběhu let těžké pochopit. Příběh o tom, jak se jeho pověst mezi krajany měnila, vydá sám o sobě na knihu, ale jeden příklad poslouží jako dokonalá ilustrace toho, jak to bylo dřív.
Copa América 2011. Jihoamerický šampionát hostila Argentina. Messi získal dva ze svých sedmi Zlatých míčů a byl na cestě ke třetímu. Právě vyhrál Ligu mistrů podruhé za tři roky a potřetí celkově. Je mu čtyřiadvacet a během posledních tří sezon pod Pepem Guardiolou nasázel za Barcelonu 150 gólů.
Před čtvrtfinále s Uruguayí hlasatel na stadionu zařval do mikrofonu: „Číslo 10… Nejlepší hráč na světě… Lionel Messi!“ Reakce byla vlažná. Hlasatel pokračoval. „Číslo 11… Hráč lidu… Carlos Tévez!“ Dav šílel. A to se stalo v Santa Fe, dalším městě v Messiho rodném kraji.
Teď je vše jinak. „Pokud odpovím, přísahám, že
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
