ROZHOVOR | Na podzim 2008 jej zasáhl naplno syndrom únavy, hrozilo, že s fotbalem je konec. Jenže obránce František Rajtoral se s nemocí úspěšně popral, vrátil se silnější a mnohem sebevědomější. Od té doby stoupá výš a výš, s Plzní získal titul, zahrál si Ligu mistrů. A v úterý vystoupal na vrchol: obdržel nominaci do reprezentace.
„Já že jsem v nominaci? V nároďáku? Tak to je pro mě novinka, jsem za to samozřejmě rád,“ culil se Rajtoral, který dorazil před novináře přímo z tréninku.
Před čtyřmi lety jste asi na tohle nepomyslel…
„V té době jsem moc fotbal neřešil. Prvotní bylo dát se zdravotně do pořádku, přemýšlení o nároďáku bylo tehdy pro mě sci-fi. Pomohlo mi to v tom, že jsem si sáhl na svoje dno, vytvořilo se mi sebevědomí takové, že fotbal mne nemůže rozhodit.“
Ovšem pozvánka do reprezentace vám sebevědomí musí ještě zvýšit, ne?
„Ještě abych se vrátil, nevím, jestli jsem si sáhl úplně na pomyslné dno, třeba to jde ještě níž. Musím však říct, že mi ta událost otevřela oči, koukám od té doby jen dopředu. Nechci působit moc sebevědomě, ale zatím to mám nastavené tak, že sebevědomí je v pořádku.“(usmívá se)
Měl jste náznaky, že budete v nominaci?
„Nesledoval jsem to. Dokud konkrétní věc není stoprocentní nebo aktuální, nezaobírám se jí. Takže od této chvíle se reprezentací zaobírám.“
Cítíte, že je to pro vás velká šance poprat se o nominaci na EURO?
„Neberu to tak. Prostor na ukázání před šampionátem bude, bude záležet jen na mě. Šance určitě je.“
„Že by se mi to honilo v hlavě, to zase ne. Tři měsíce jsou pro mě hodně dlouhá doba. Až uplynou, až nastane den, kdy trenér oznámí nominaci na šampionát, uvidí se, jestli budu tam, nebo na dovolené. To je ve hvězdách.“
V souvislosti s nároďákem se o vás mluvilo už na podzim. Myslel jste si tehdy na pozvánku?
„Nechci, aby to znělo jak klišé, jenže já se opravdu soustředím na to, abych odváděl výkony na hřišti. Lidi, kteří mají nominace na starosti, stejně na neovlivním. Abych se zaobíral spekulacemi v tisku, kde někdo napíše, že bych měl dostat šanci, to jsou jen spekulace.“
Neměl jste ale na podzim pocit, že i když hrajete sebelíp, stejně se do reprezentace nedostanete?
„To ne. Možná jsem si říkal, že ten čas přijde, že nemusím nikam pospíchat. Nechci tvrdit, že jsem věděl, že pozvánka jednou přijde, to samozřejmě ne, ovšem řídil jsem se heslem: kdo si počká, ten se dočká.“
