Vstup do bundesligové sezony byl pro Vladimíra Daridu velmi pikantní. Záložník Herthy Berlín nastoupil v 1. kole proti Freiburgu, kde dříve působil. Nejdřív otevřel skóre zápasu na 1:0, Hertha po dramatickém závěru nakonec zvítězila 2:1. Svou trefu ale Darida z respektu vůči soupeři neslavil. Krátce po pondělním příjezdu na sraz národního týmu před startem kvalifikace o postup na světový šampionát 2018 přiznal, že si v létě pouštěl i zápasy neúspěšného mistrovství Evropy, které mu dlouho leželo v hlavě.
Jak těžký pro vás byl zápas proti Freiburgu, kde jste odehrál dvě sezony?
„Polovina kabiny se vyměnila, ale i tak to byl pro mě jiný zápas se zvláštní atmosférou. Přemýšlel jsem už před zápasem, pokud bych dal gól, co udělám. Z respektu k hráčům, trenérovi i fanouškům jsem nechtěl nějakým stylem slavit. Trošku mě to vůči nim mrzí. Co jsem se s hráči Freiburgu bavil v šatně, bylo to pro ně hodně těžké. Asi v 93. minutě vyrovnali na 1:1, jenže hned potom od nás dostali gól a prohráli 1:2.“
Bylo pro vás jednodušší, že jste skóroval na domácím hřišti?
„Samozřejmě ano. Ale až budeme hrát na jaře u nich, stejně budu chtít dát gól.“
Jak moc je brzká trefa důležitá pro vás?
„Měli jsme poradu před soutěží, každý říkal, jaké má cíle a co by chtěl, abychom jako mančaft v téhle sezoně zvládli. Jeden z mých individuálních cílů bylo, abych dal minimálně o jednu branku víc, než v minulé sezoně (5 branek v bundeslize, dva v Německém poháru, pozn. aut.). Začal jsem dobře, tak se mi to snad podaří dotáhnout.“
Jak se cítíte na startu sezony?
„Zatím dobře, v domácím poháru jsme postoupili dál, bohužel Evropskéá liga nám nevyšla (vyřazení s dánským Brøndby ve 3. předkole). Až takové zklamání to ale nebylo. Všichni jsme chtěli postoupit, po dlouhé době jsme měli šanci dostat se do Evropy. Ale bundesliga je strašně těžká, hrát k tomu ještě zápasy v Evropské lize by bylo mnohem složitější. Takhle se můžeme soustředit na pohár a domácí bundesligu. Do ligy jsem vstoupil gólem, za což jsem rád. Pro nás to byly tři extrémně důležité body. Závěr byl hektický, naštěstí jsme to zvládli. Věřím, že nás to nakopne dál.“
Němci nás staví na úroveň Norů a Severního Irska
V národním týmu začínáte éru pod Karlem Jarolímem. Co si od nového reprezentačního cyklu slibujete?
„Nejspokojenější budu, když se podíváme z prvního místa ze skupiny na mistrovství světa. Ale i kdybychom postoupili z druhého, zlobit se nebudu.“
Je to reálné?
„Hodně bude záležet na zápasech proti Německu. Je to mančaft, který asi nebude ve skupině ztrácet se slabšími soupeři a neudělá chybu. Když budeme chtít postoupit z prvního místa, také nesmíme dělat chyby a musíme zvládnout zápasy proti nim. Pro ně je povinnost postoupit.“
Jak Němci vnímají český reprezentační fotbal?
„Zaregistrovali, že hodně kluků skončilo, tak se ptali, jak se to doplní, jestli tam bude víc hráčů z české ligy a tak. Berou nás na úrovni Norska a Severního Irska. Myslí si, že tyhle tři týmy se poperou o druhé místo.“
Vy nyní patříte k nejzkušenějším hráčům, mění se pro vás něco?
„Když jsem se podíval na nominaci, viděl počty startů u ostatních kluků a kolik jich mám já (39), tak jsem třetí (víc jen Michal Kadlec a Tomáš Necid - pozn. red.). Asi na mě bude větší zodpovědnost a budu muset mančaft táhnout.“
Je to výzva?
„Takovými věcmi se nestresuju, věřím, že to bude dobré. Co jsem v Hertě, role se trošku změnila. Víc to leží na mě, bude to asi podobné jako v klubu.“
Co by mělo být poznávacím znamením nové reprezentační éry?
„Asi by to chtělo, abychom hráli útočný fotbal, abychom se prezentovali směrem dopředu a abychom uspokojili fanoušky.“
Jak moc mrzelo vyřazení z letošního EURO?
„V hlavě jsem to měl dlouho. Co skončil turnaj ve Francii, reagoval jsem na telefony jen tomu, na koho jsem měl náladu. Na internet nebo noviny jsem se vůbec nekoukal. Přes dovolenou jsem se snažil co nejlépe zregenerovat, abych mohl jít do přípravy zase naplno. Bylo to těžké, pak začala příprava v klubu a už jsem měl myšlenky na něco jiného.“
Mohlo být jednou z příčin vyřazení ve skupině i to, že hráči měli těžké nohy zatavené z náročných tréninků?
„Na tom asi něco pravdy bude. Osobně jsem se v zápasech cítil dobře, neměl jsem těžké nohy. Ale když jsem ty zápasy viděl, tak jsme nepůsobili, že bychom byli čerství. Těžko říct, čím to přesně bylo. Tréninky nebyly zas tak ostré, že bychom byli takhle zatavení. Pak je to hodně o hlavách, někteří kluci nebyli zvyklí na tlak v takové atmosféře, mohlo jim to svazovat nohy.“
Vy jste si české zápasy pouštěl znovu?
„Viděl jsem je při rozborech zápasů ještě na turnaji, ale pak jsem si nějaké věci pouštěl sám. Neviděl jsem celé zápasy, ale nějaké sestřihané části ano. Jednak jsem chtěl vidět sám sebe, ale i od klubu máme reportáže, kde se můžu podívat na to, co jsem udělal v zápase. Přihrávky, souboje, určité fáze zápasu, na to koukám vždycky.“
