Skuhravý o MS 1990: Životní turnaj. Podpis ve čtyři ráno i „ukradený“ titul
30 LET OD MS 1990 | Dva góly Američanům, v osmifinále pak hattrick do sítě nebohé Kostariky. Tomáš Skuhravý (54) měl rázem dokořán otevřené dveře do velkého fotbalu. V noci po střelecké show podepsal v hotelu v Bari a za přísného utajení lukrativní kontrakt s FC Janov. „Věděli o tom jen manažeři, já a Pepa Chovanec,“ usmívá se při vzpomínce na výjimečné události během světového šampionátu v Itálii. Čtvrtý díl seriálu deníku Sport o památném turnaji patří „Bomberovi.“
Na turnaji vstřelil pět branek, k titulu pro nejlepšího kanonýra mistrovství světa byl blizoučko. Šlo by o vážně velkou věc, o historický počin. Jenže Tomáši Skuhravému prestižní ocenění vyfoukl v poslední chvíli italský útočník Salvatore Schillaci, jehož příběh také najdete v zamčené části článku. „Představte si, že se s ‚Totem‘ občas potkáme v televizi. Doteď si z toho děláme srandu. Prý mi to nemohl nechat, ještě doma v Itálii,“ směje se.
Co vám jako první naskočí, když si vzpomenete na italský šampionát?
„Životní turnaj. Naprostý top zážitek, který z hlavy nevymažete.“
Nedivím se. S dlouhými vlasy po ramena jste exceloval.
„Byl to nejlepší turnaj. Navíc v Itálii, kde fotbal milovali a milují. Atmosféra byla skvělá. Úžasní fanoušci, výborná organizace. Bylo to super. Samozřejmě podpořené našimi výsledky. Udělali jsme skvělou kvalifikaci, trenéři Ježek s Venglošem vytvořili perfektní kolektiv, v kterém jsme všichni táhli za jeden provaz. Věděli jsme, že po revoluci se totálně změnily poměry, a ti z nás, kteří ještě nehráli venku, se jeli do Itálie ukázat.“
Vám se to díky pěti brankám povedlo a odešel do FC Janov. Prý o vás byl zájem už před turnajem. Sedí to?
„O tom nevím. Možná to věděl můj tehdejší manažer Pavel Paska, ale samozřejmě mně nic neřekl. Asi chtěl, abych odjel na turnaj v klidu.“
Po vašem tříbrankovém koncertu v osmifinále do sítě Kostariky se strhla mela. Janov tlačil na pilu, aby s vámi okamžitě podepsal smlouvu. Vybavujete si detaily?
„Bylo to dobrodružné. Byť bylo po revoluci, tak se jen tak odcházet nemohlo. Muselo vám být přes třicet, k tomu odehrané zápasy v lize i v nároďáku. A stále vše procházelo jakýmsi schvalovacím procesem. Každopádně jsem dal tři góly v jednom zápase na mistrovství světa, což samo o sobě vyvolalo pozdvižení. Postoupili jsme, odjeli do hotelu a tam se začalo vyjednávat. Přijeli zástupci z Janova. Nikdo o tom nesměl vědět. Ve čtyři ráno jsem podepisoval smlouvu…“
Po zápase se italští novináři sesypali na trenéra Ježka s otázkou, za kolik by vás prodal. A on vyhrkl, že za pět milionů marek. Kolotoč jednání se roztočil. Nakonec vás ze Sparty vykoupili za 2,8 milionu marek.
„No, tenkrát jsem vedle pana Ježka stál. Okolo novináři. On musel nejlépe posoudit moji cenu. (směje se) Mě ale přestupová částka vůbec nezajímala. Chtěl jsem se hlavně dostat ven.“
Říkáte, že kontrakt s Janovem jste podepsal brzo ráno. U jednání jste byl po celou dobu?
„Nechával jsem to panu Paskovi. Nicméně se musela udělat nějaká opatření, protože to byla tajná akce. Na
