Chystal se na rodinný výlet, během vteřiny bylo všechno jinak. David Holoubek (40) se stal na tři dny hlavním trenérem české reprezentace. Se zatraceně těžkým úkolem se popasoval skvěle, byť narychlo poslepovaný náhradní tým v Lize národů se Skotskem prohrál 1:2. Dostalo se mu uznání, chvály. Ale zůstaly i nezodpovězené otázky. Třeba o tlaku agentů na „druhou“ nominaci… „Ani jeden mi nevolal,“ přesvědčivě praví čtyřicetiletý trenér.
Národní tým byl po vítězné partii se Slovenskem (3:1) hygienickou stanicí rozpuštěn kvůli možnému dalšímu šíření koronavirové nákazy. Druhý den vznikl náhradní plán. Duel proti Skotsku odehraje provizorní mužstvo tým, jakési béčko. Koučem se stal mladý David Holoubek, což někteří starší trenérští bardi neviděli rádi. „Na svazu přišli na Holoubka, který má zkušenosti s krizovými situacemi, tak jsem to dostal. Trenéři musí pochopit, k čemu došlo. Vyžadovalo si to nestandardní řešení,“ brání se bývalý kouč Sparty či Liberce. V otevřeném rozhovoru pro iSport premium se vyjadřuje i k nálepce rychlokvašky či opomenutí hráčů Plzně a Sparty.
Užíváte si konečně klidnějších dní?
„To je fakt. Bylo to všechno hodně rychlý a zároveň krátký. Ale aspoň jsem si stihl vše vyhodnotit. I s realizačním týmem a s vedením asociace. A život běží dál.“
Jak hodnocení dopadlo?
„Výsledek mě pořád mrzí, protože chci vyhrávat. Celkově jsme to ale zvládli. Na jedničku. Úplně všichni. Tedy hráči, trenéři i asociace. Na to jsem hrdý, a hrdý jsem i na všechny, kteří se o to přičinili.“
Byly to nejtěžší tři dny ve vaší trenérské kariéře?
„Nemyslím si. Nevnímám to tak. Šlo o situaci, která vyžadovala obrovské nasazení. Uplynulo to strašně rychle, vůbec jsem o tom nestihl takto přemýšlet. Těžší chvíle určitě ještě přijdou. Trenérský život přináší okamžiky, kdy musíš dělat rozhodnutí tady a teď.“
Pomohla vám zkušenost ze Sparty, kde jste podobně bleskurychle převzal hlavní tým?
„Určitě jo. Byl jsem hozený do vody a musel jsem plavat. Po čtyřech letech jsem se znovu stal krizovým manažerem. Souvislosti byly podobné. Tudíž mi zkušenost ze Sparty určitě pomohla.“
V čem nejvíc? Byl jste třeba více v klidu?
„Ano, to je přesné. Když jsem pod velkým stresem a tlakem, dovedu se vyklidnit a na svět se začnu dívat jinou optikou. Spíš hodně do pozitivna. V krizové chvíli hledám dobré věci, které z ní mohou vzejít. Snažím se, aby můj postoj k dané situaci převzali i ostatní. Realizák i hráči. Aby pozitivní myšlení ze mě vyzařovalo. Nevím, zda to je dobře nebo špatně.“
Určitě ano. Je to dané vaší povahou nebo se tak chováte na základě konkrétní životní zkušenosti?
„To je dobrá otázka. Možná to je dané výchovou od rodičů. Naši mi vždycky říkali, už třeba na střední škole, ať si z problémů nic nedělám, že jsou na světě horší věci. To jsem se naučil, a ve spojitosti s mojí povahou tímto způsobem k věcem přistupuji.“
Byl jste problémové dítě?
„Velmi problémové dítě.“ (směje se) Ve třídě jsem býval rušivým elementem, ovšem v dobrém slova smyslu. Nebyl jsem parchant, co by dělal levárny, byl jsem prostě živej. Když se řeklo Holoubek, každý učitel věděl, o koho jde. Kdybyste se jich dnes zeptal, budou si na mě určitě pamatovat.“
Byla chvíle, kdy jste byl opravdu na dně a pozitivní přístup k životu vás dostal z bryndy?
„Když jsem skončil ve Spartě a pak v Liberci, byly to pro mě obrovské rány. Vnitřně jsem to nepřijal, chtěl jsem pokračovat. Konec angažmá mě pokaždé strašně rozbil. Když vám někdo řekne, že končíte, a vy tam přitom chcete zůstat, a říkáte si: Ty brďo, vždyť já týmu mám co dát… Jedete domů autem, přemýšlíte nad tím. Zároveň si ale uvědomíte, že život nekončí, že jste relativně mladý a že něco umíte. Tehdy mi pozitivní přístup vážně pomohl. Navíc mám doma dvě malé děti, okamžitě jsem schopný přepnout do jiného režimu. Fotbal je poté jen malichernost.“
Máte vynucený odchod ze Sparty pořád v sobě?
„Nemám. Dělal jsem tam iks let, poznal jsem
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
