25 let od stříbrného EURO! Uhrin o sestavě od Havla či Poborského lobu
Poslední červnový den roku 1996 se Česko v osm večer zastavilo. Posvátné Wembley, finále EURO. A v něm tým trenéra Dušana Uhrina! Rozjetá česká parta nad favoritem z Německa vedla, ale pak ji dvěma góly zničil náhradník Oliver Bierhoff. Smutek rychle vystřídala hrdost: evropské stříbro je dodnes největším úspěchem od rozpadu federace. „A to nám před turnajem nikdo nevěřil,“ usmívá se Uhrin ve vzpomínkovém rozhovoru pro iSport Premium.
Nežije minulostí, ale když mu zazvoní telefon, rád se do ní na chvíli vrátí. „Právě jsem přijel do svého sanatoria ve Frantovkách,“ hlásí Dušan Uhrin z Františkových Lázní. Před čtvrtstoletím si v Anglii pojistil trenérskou nesmrtelnost, titul vicemistrů Evropy zatím žádná další česká generace netrumfla. Tým kolem neznámých mládenců z české ligy Pavla Nedvěda, Karla Poborského či Vladimíra Šmicera zatím zůstává nepřekonaný. „Vážně je to už pětadvacet let? Díky za upozornění,“ poví Uhrin, než začne vyprávět.
Jsou vzpomínky na stříbrnou Anglii pořád živé, nebo je čas postupně halí do mlhy?
„Nevím, jestli bych si sám od sebe vzpomněl, že máme výročí. Ale vlastně je tam i trochu souvislost s letošním EURO. Fandím českému týmu a přitom se mi vybaví náš příběh. My byli stříbrní dvacet let po zlatém Bělehradu a od naší Anglie 96 teď uplynulo pětadvacet let. Ideální čas na další úspěch.“
Může letos přijít? Čarostřelce Patrika Schicka a spol. v sobotu čeká čtvrtfinále s Dánskem.
„Už před turnajem jsem říkal, že se tihle kluci do čtvrtfinále dostanou. A vidíte, jsou tam! V osmifinále s Nizozemskem byli báječní a troufám si říct, že mají podobnou kvalitu jako my v šestadevadesátém. Mimochodem, i můj tým hrál s Nizozemskem. Výhra 3:1 v kvalifikaci na Letné byla po remíze 0:0 v Rotterdamu hodně důležitá.“
Pravda, pokud byste Nizozemsko ani jednou neporazili, EURO by vás minulo.
„Přitom ten turnaj hodně lidem změnil život. Hráčům i mně. Dvanáct let jsem mohl trénovat v zahraničí a ještě jsem si ve Frantovkách postavil sanatorium Mariot pojmenované podle hotelu v Prestonu, kde jsme během mistrovství Evropy bydleli. Až na covidovou dobu prosperuje.“
Zpátky do Anglie: neměl jste pocit, že žijete ve snu? Před turnajem jste byli totální outsideři.
„Byla to pohádka. Stačí si vzpomenout na červen 1995, v šestém dílu kvalifikace jsme dostali na pr*el v Lucembursku. Porážka 0:1 šokovala. Od té chvíle se ale všechno vyvíjelo v náš prospěch.“
Všechno úplně ne, los vám přisoudil brutálně těžkou skupinu s vicemistrem světa Itálií, finalistou předchozího EURO Německem a ošidným Ruskem.
„Na losování v Birminghamu jsem byl hrůzou bílej. Dodneška mám schovanou fotku.“ (usmívá se)
Nadšeně jste se netvářil ani během prologu s Německem, které rozhodlo už v prvním poločase. Co jste udělal pro to, že první porážka tým nezlomila, nýbrž nakopla?
„Dál jsem věřil svojí sestavě a systému, jen jsem místo Frýdka proti Itálii postavil Bergera. S odstupem času vidím jako rozhodující
