V létě po něm toužil tehdejší trenér Karviné Jozef Weber, lákal ho, ať se po dlouhé pauze rozehraje ve známém prostředí a pomůže MFK. Filip Panák (26) se tomu nebránil, ale když zjistil, že si výbornými výkony v přípravě vybojoval nejen místo v kádru kouče Pavla Vrby, ale i základní sestavu Sparty, nebylo co řešit. Elegantní stoper obstál i v Evropské lize a při reprezentačních potížích se stopery jeho premiérová nominace veřejnost nepřekvapila. Krásný příběh.
Už jste to všechno vstřebal?
„Jsem za to strašně rád, protože jako kluk jsem si reprezentaci vysnil. Už jsem v to moc nevěřil, ale naštěstí se to povedlo. Nebo naštěstí... Spíš si to užívám, doufám, že si připíšu třeba i nějaký start.“
Není divu, že jste v pozvánku moc nevěřil. Když jste dlouho marodil, asi vás to ani nenapadlo...
„Nenapadlo, bylo to složité období. Už jsem o tom hodně mluvil, doufám, že teď už mě čekají jen pozitivnější časy a že na to špatné se postupně bude zapomínat. Rád bych, aby se mluvilo o tom, co předvádím na hřišti, než o tom, co bylo. (zamýšlí se) Samozřejmě jsem si nároďák nedokázal vůbec představit, chtěl jsem jen hrát fotbal. V tu chvíli mi bylo jedno, kde to bude. Jestli ve Spartě, někde na hostování nebo někde úplně jinde. Jsem moc rád, jak to celé dopadlo.“
Ideální dárek k nedávným 26. narozeninám.
„Asi jo, je to nejvíc. Nebo počkejte, ať nekřivdím přítelkyni, tak tohle je druhý nejlepší dárek.“ (směje se)
Můžete teď zpětně přiznat, že jste v létě nebyl daleko od hostování v Karviné, kam vás lákal trenér Jozef Weber?
„Byla to varianta, bavili jsme se o tom v průběhu přípravy. Nevěděl jsem, jestli si vybojuju místo v kádru Sparty, ale čím víc času ubíhalo, příprava pokračovala a blížila se sezona, chápal jsem, že asi zůstanu na Letné. Pak už to šlo mimo mě.“
Čím si myslíte, že jste nejvíc zaujal reprezentačního kouče Jaroslava Šilhavého? Tím, že jste obstál v Evropě, a tím, že jste jako jeden z mála vyloženě konstruktivní stoper?
„To já nevím, asi to není otázka úplně na mě. Ale myslím, že celkově pomohly výkony Sparty, byť teď proti Teplicím to nebylo úplně růžové. Předtím jsme odehráli s Lyonem i Rangers dobré zápasy. Kdyby se dařilo mně osobně a týmu ne, v nominaci nejsem. Takže vděčím Spartě.“
Jednání o nové smlouvě již probíhají?
(úsměv) „Víte, že ani pořádně nevím? Asi se to nějak řeší, ale jde to mimo mě. Od toho mám manažera, s ním to řeší vedení Sparty.“
Celkem jste v této sezoně odehrál sedmnáct soutěžních zápasů, jen Wiesner a Hancko zvládli z obránců více minut. Jak zátěž snášíte?
„Koleno reaguje adekvátně k zátěži. Teď je toho trochu víc, zápasů bylo hodně, nebudu zastírat. Unavený jsem, tělo se ozývá. Ale extrémně mě to nelimituje. Vše je v rámci toho, co dokážu zvládnout. Když třeba nemůžu, domlouvám se s trenérem na individuálním přístupu. Je to v pohodě.“
Paradoxně na poslední chvíli vypadli vaši spoluhráči Čelůstka, Wiesner a Hložek...
„Hodně mě to mrzí, protože i ta moje nominace byla skrz Čeldu. Byl jsem donominovaný kvůli jeho zranění, což mi trochu kazí pocit. Ale doufám, že se dají všichni do kupy a zbytek podzimu ještě zvládneme, jak si přejeme. Co se aklimatizace týče, jsou tu i další kluci ze Sparty (Pavelka, Pešek), navíc už jsem se asi někdy viděl skoro s každým. Problém nebude.“
Stačil jste se už s trenéry pobavit o tom, jaká by měla být vaše role na tomto srazu? Zda si třeba zahrajete proti Kuvajtu?
„Ještě jsem nestihl vůbec nic. Měl jsem nějaké povinnosti, fasoval jsem věci u kustodů, teď rozhovory... Určitě na to ještě bude čas. To samé platí o gratulacích. Dojel jsem na hotel, dal si oběd, nestačil jsem ještě ani zajít na pokoj. Až bude trocha klidu, sednu si k telefonu a začnu odepisovat. Nicméně fajn je třeba to, že s Estonskem se hraje na Letné, kde znám zázemí i lidi. Bude to pro mě o něco jednodušší.“
Mimochodem, dřív vás to táhlo dopředu, střílel jste góly. Už je z vás definitivně stoper?
„Jsem hlavně rád, že hraju. Na stoperu se cítím nejlíp, ale vždycky je to na trenérovi. Když mě bude potřebovat jinde, třeba výš, nastoupím tam. Ale vzadu už se fakt cítím nejlíp.“
