Bože můj, večeři s Nedvědem neodmítnu, říká Bilič. Ale Česko není moje volba
Zahraniční cesta má být trvalým a koncepčním řešením, jak si poradit s uvolněným místem trenéra české fotbalové reprezentace. Vedle Jürgena Klinsmanna či Fatiha Terima se tak objevilo i jméno chorvatského experta Slavena Biliče. On sám se k této možnosti ovšem čerstvě vyjádřil odmítavě. Alespoň zatím. „Česko není moje volba,“ prohlásil pro chorvatský deník Jutarnji list.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Poté, co pražská Slavia zarazila březnovou barážovou misi svého trenéra Jindřicha Trpišovského, je stále ve hře jiná domácí varianta (Miroslav Koubek, s kterým svaz už začal jednat), nebo šéf lavičky cizího původu. Biličovo jméno zaznělo už dříve na jednání výkonného výboru fotbalové asociace a nedávno se tak stalo znovu. Podle informací serveru iSport.cz proběhl informativní kontakt mezi ním a manažerem reprezentace Pavlem Nedvědem. V deníku Jutarnji list se dokonce mluví rovnou o tom, že Bilič už nabídku z Česka dvakrát odmítl. A také, že i přesto se Nedvěd nevzdává a chce se s ním osobně setkat v jeho vlasti.
„Vím, jaká je Nedvěd osobnost. Zlatý míč, pane bože… Přece nebudu neslušný a nepřijmu pozvání na večeři od generálního manažera reprezentace,“ netajil se Bilič respektem. „Česko ale není moje volba,“ dodal jedním dechem. A to i navzdory faktu, že po odchodu ze saúdskoarabského Al Fatehu je už skoro rok a půl bez angažmá. Bilič však působí dojmem (nebo se tak alespoň tváří), že je doma v Chorvatsku spokojený a na další fotbalové dobrodružství se nechystá. A není pochyb o tom, že kdyby převzal českou reprezentaci, do jednoho dost velkého by se pustil. Byť v žádné exotické destinaci. V jeho uvažování může hrát roli kvalita mužstva i celková neurovnaná situace, v níž se nachází.
„Rád pracuju, jsem v nejlepších letech, pokud jde o energii, znalosti nebo o to, jak přemýšlím o fotbale,“ prohlásil sedmapadesátiletý trenér, jenž vedl vedle chorvatské jedenadvacítky Hajduk Split, Lokomotiv Moskva, Besiktas Istanbul či West Ham a West Bromwich. „Na druhou stranu doma je mi dobře. V zahraničí jsem strávil třináct let, a i když to nebyla žádná dřina gastarbeiterů, ale život ve velkoklubech a velkoměstech, kde si trenéra považují, stále se vám po domově stýská,“ přiznal.
Jeho slova by spíše nasvědčovala tomu, že čeká na zajímavou příležitost v chorvatském fotbale. Aniž by to zároveň striktně vylučovalo jiné perspektivy.
























