Poborský promluvil v Anglii: o vztahu s Beckhamem, kabině United i nemoci | iSport.cz
21. dubna 2019 • 04:25

Poborský promluvil v Anglii: o vztahu s Beckhamem, kabině United i nemoci

TOP VIDEA
SE SIMONOU na MS: Prohru sledoval i Jágr. Rusko je ještě zklamanější, můžeme toho využít, říká legenda SE SIMONOU na MS: Prohru sledoval i Jágr. Rusko je ještě zklamanější, můžeme toho využít, říká legenda
Kouč Hynek: Rozhodl druhý gól Kanady. Uvidíme, kdo půjde proti Rusům do branky Kouč Hynek: Rozhodl druhý gól Kanady. Uvidíme, kdo půjde proti Rusům do branky
VŠECHNA VIDEA ZDE

Válel za reprezentaci, jméno si udělal také v zahraničí. Bývalý záložník Karel Poborský má za sebou velkou kariéru, ale také zdravotní potíže, které jej postihly před třemi lety. Nyní se v rozhovoru pro britský deník The Guardian vyjádřil jak k detailům zdravotních komplikací, tak angažmá v Manchesteru United, odkud odešel kvůli tehdejší hvězdě Davidu Beckhamovi.



Když česká reprezentace odehraje ne zrovna povedené utkání, spousta fanoušků si vzpomene právě na něj. Karel Poborský patřil do „zlaté éry“, která pod koučem a jeho jmenovcem Brücknerem patřila k strašákům evropských fotbalových velmocí. A právě bývalý záložník byl u dosud největšího posledního úspěchu národního mužstva.

Na evropském šampionátu 1996 v Anglii výrazně přispěl k zisku stříbrné medaile. Ta byla pro většinu fotbalové veřejnosti šokem, český tým rozhodně nepatřil mezi favority. Právě i díky tomu nejspíš nakonec uspěl. „Byli jsme černý kůň turnaje. Nikdo od nás nic nečekal," zavzpomínal rodák z Jindřichova Hradce pro britský deník The Guardian.

Poborský odehrál všechny tři skupinové zápasy, nejvíce na sebe však upoutal pozornost ve čtvrtfinálovém souboji proti papírově silnějšímu Portugalsku. V druhé půli zmíněného duelu si poradil s několika protihráči a následně krásným lobem přehodil brankáře Vitora Baíu. Vítězný gól, jenž obletěl celý svět, byl později vyhlášen nejlepší akcí v dějinách mistrovství Evropy.

To, že nakonec český tým nedosáhl na zlato, jej mrzí. Tím spíš, že měl podporu u domácích příznivců. „Myslím si, že před finále nás milovala a fandila nám celá Anglie, protože Němci ji vyřadili v semifinále. Proto všichni přáli nám. Uvnitř malé, staré šatny jsem cítil, že nás podporují dvě třetiny stadionu. To byl úžasný pocit,“ zavzpomínal.

Bezprostřední zklamání ze závěrečné prohry ale nemuselo být tak velké. Poborský se totiž ještě před výkopem dozvěděl fantastickou novinu. Špílmachr pražské Slavie obdržel první zahraniční nabídku. „Těsně před finále přišel do našeho hotelu Sir Alex Ferguson, aby mě navštívil. Zeptal se mě, jestli nechci přestoupit do Manchesteru United. Samozřejmě jsem okamžitě řekl, že ano. Jakmile uslyšel moji odpověď, odešel. O měsíc později jsem hrál za United,“ prozradil dnes již 47letý internacionál.

Brzdila jej angličtina

Začátky na Ostrovech, v kolébce fotbalu, pro něj nebyly jednoduché. „Musíte si uvědomit, že pocházím z malého města s 4000 obyvateli. Vyrůstal jsem v Československu za komunismu, nikdo se oficiálně neučil anglicky, německy, ani nijak jinak. Neměl jsem tedy žádné jazykové znalosti. Bylo to bláznivé. Byli jsme sedm let po sametové revoluci, takže v Čechách to byla hodně divoká doba,“ pokračoval s tím, že právě jazyková bariéra mu nejvíc bránila v rozletu.

„Pro United to bylo také komplikované. Na tréninku jsme se museli domlouvat rukama nohama. Nakonec jsem ale vždy pochopil, co po mně chtějí.“

Třebaže nebyl v jednoduché situaci, kabina jej brzy vzala za svého. „Byl jsem mile překvapen, jak mě hráči přijali. Nyní si uvědomuji, že čím úspěšnější a důvěryhodnější jste, tím snáz vás ostatní přijmou. Jste jeden tým a všichni chtěli, abych se cítil vítán. Zvláště Eric Cantona a Paul Scholes. Ryan Giggs je také skvělý člověk.“

Upřednostňovaný Beckham nebyl soupeř

Zmínění fotbalisté patří mezi největší legendy Rudých ďáblů, mezi všemi spoluhráči měli respekt. Společně s nimi během doby, kdy červený dres oblékal i „český Steve“, se k největším klenotům začal řadit i David Beckham. Vycházející hvězdička, na níž nedal kouč Ferguson dopustit, se v mladém věku prosadila do základní sestavy a nakonec vystavila Poborskému stopku.

„Nebyla mezi námi žádná osobní rivalita. Byl ochotný, dost často se vyptával i na moji rodinu. Ve stejnou dobu byl v Manchesteru i Jordi Cruyff, ale také moc nehrál. Občas jsem hrál za béčko, on vždy řekl, že za ně hrát nejde, že je tam pro první tým,“ popsal Poborský svoji roli.

To, že nastupoval v rezervě, mu paradoxně pomohlo u stoupenců. „Možná je to důvod, proč mě mají rádi a pamatují si mě. Protože viděli mé nadšení, entusiasmus a že jsem byl vždy připravený hrát. Nezáleželo na tom, jestli celý zápas, nebo jsem šel na hřiště až na poslední chvíli. Přijal jsem fakt, že Beckham je číslo jedna a já jsem druhý v řadě,“ řekl.

Ačkoliv to neměl anglické ikoně za zlé, právě kvůli ní se musel za osmnáct měsíců opět stěhovat. Old Trafford tehdy vyměnil za Estádio da Luz v Lisabonu. „Přišel jsem za Fergusonem a řekl mu, že chci hrát více a on mi hned našel tři nebo čtyři kluby v Anglii. Byly to menší kluby jako Leeds. Dostal jsem však nabídku z Benfiky, a tak jsem v lednu 1998 odešel do Lisabonu. Po šesti měsících jsem byl zvolen nejlepším hráčem v Portugalsku, ale mé srdce stále bilo pro Manchester United.“

Těžká nemoc ho přivedla do komatu

Po konci v Portugalsku si Poborský zahrál ještě za italské Lazio, načež se vrátil do české nejvyšší soutěže, kam jej i přes slávistickou minulost zlákala Sparta. Definitivní sbohem řekl profesionálnímu fotbalu v Českých Budějovicích, tedy klubu, který jej odchoval.

Hodně se o něm mluvilo i poté, co pověsil kopačky na hřebík. Stojí za tím především zdravotní komplikace, jež se objevily v létě roku 2016. Co bylo jejich příčinou, se dodnes nedozvěděl.

Jeho stav byl opravdu vážný. „Kdybych přijel do nemocnice o den později, tento rozhovor by pravděpodobně nevznikl. Přijel jsem do nemocnice příliš pozdě na to, aby zjistili kořen infekce, okamžitě mě uspali do komatu. Když jsem se vzbudil, ptali se mě několikrát na mé jméno. Všechny svaly na obličeji jsem měl ochrnuté. Měl jsem infekci mozku," popsal.

Potíže naštěstí překonal. „Strávil jsem tam tři týdny na antibiotikách, píchali mi je rovnou do žíly. Nemohl jsem jíst, musel jsem si neustále zakrývat oči, protože jsem byl strašně citlivý na světlo. Velmi jsem se bál,“ uzavřel současný ředitel projektu Regionálních akademií FAČR.

 
38. kolo
Články odjinud


Články odjinud