Fanoušci v Anglii se učí sledovat fotbal jinak. Mimo stadiony. Opatření kvůli koronaviru hovoří jasně: na stadionu může být při zápasech Premier League pouze 300 osob včetně hráčů. Není šance, aby se dostalo na fanoušky. Někteří se chtěli o novou zkušenost podělit a pozvali domů fotografy agentury Reuters, kteří v jejich obývacích pokojích zachytili, jak první zápasy po tříměsíční pauze prožívají.
Nová doba přináší v Anglii zvláštní úkazy, které by byly dříve nemyslitelné. Jelikož jsou fanoušci odkázáni výhradně na televizní přenosy a hlad po fotbalu je velký, dostala se na špičku sledovanosti sobotní výhra Crystal Palace v Bournemouthu 2:0.
Důvod? Jako první zápas anglické nejvyšší soutěže od roku 1988 běžel na veřejnoprávní BBC, šlo také o první utkání 1992 dostupné v Anglii přes terestriální vysílání přes anténu a byl tudíž dostupný pro všechny fanoušky s televizí.
I proto sledovalo souboj týmu ohroženého sestupem s momentálně devátým týmem tabulky 3,9 milionu diváků. Výš už je v historických statistikách pouze vítězství Manchesteru City nad Manchesterem United 1:0 z dubna 2012, které vidělo 4,3 milionu diváků.
Fanoušci zkoušejí, jaké to je, když musí zůstat doma. „Je to stejný pocit jako sledovat mistrovství světa,“ podělil se na webu nejprodávanějších britských novin The Sun o své dojmy fanoušek West Hamu Mark Webster.
Stejně jako v Česku se fanoušci vyrovnávají v Anglii s tím, že musí poslouchat předtočené zvuky fanouškovských chorálů z prázdných stadionů. „Za starých časů jsem mohl skočit do ledničky a podle reakce davu jsem pochopil, že se třeba něco děje.“ To se nyní neděje. Proto Webster zkoušel dívat se na přenos bez zvuku, nakonec zvolil variantu bez umělých chorálů.
Anglická fotbalová realita je nyní jiná, je potřeba si zvyknout. To má Premier League společné s českou nejvyšší soutěží.
GALERIE | Podívejte se do obýváků anglických fanoušků
