Manchester City nastupoval s falešnou devítkou a v záloze míval o hráče víc. Hrotový útočník do vápna je stále nezvyk, a přestože Erling Haaland střelecky září, kritici mu vyčítají nedostatky v mezihře. Zbytek týmu se Norovi musí podřídit a hra se změnila; v novém rozestavení je klopotnější a nevyladěná – v klavírních koncertech se rozječela Hendrixova kytara.
Erling Haaland je útočník v té nejčistší, nejryzejší formě. Žádná falešná devítka, ale šestitunový Decepticon (nejkrutější Transformers) o síle 1200 koní, který brutálně rozmetá defenzivní blok, zaparkuje mezi stopery a vymaže brankáře laserem v noze.
Proto byl jeho příchod do Manchesteru City poněkud… nezvyklý. Pep Guardiola má úplně jiný vkus, přiklání se k umělcům s kočičí hbitostí, kteří víří a víří, jsou to vlastně taková neúnavná kladívka na odklepávání obranných zátek, a při tom skládají básně o dokonalé poziční hře.
Někteří lidé řeší krizi středního věku koupí Cadillaku či Corvetty, Guardiola si pořídil těžkotonážního Megatrona, robota zabijáka s fúzním dělem.
Pokud jde o Haalanda, 22letého nováčka v anglické říši, ani Karel III. Britský nevede uspokojivější život. Netřeba připomínat, že se nabažil 25 góly v prvních 20 duelech Premier League, což člověku nejde do hlavy, ale je to tak.
Pro Man City? Je to trochu složitější. I když jejich superhvězdný tank sbírá pro zábavu hattricky (zatím čtyři), jako tým neskórují ve zvýšené míře, ale nezměněným tempem z dob, kdy neměli Haalanda a často ani žádného útočníka. Na druhém konci hřiště se odvíjí jiný děj; inkasují totiž o 40 procent víc než dřív. Zisk bodů na zápas?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
