
- Video se připravuje ...
Dumbo létal, protože uvěřil kouzelnému pírku. Martin Ödegaard kopl do míče a pochopil, že dostal dar. Výjimečný. Jenže dřív ho naplno nevyužíval. Nemohl. V Realu Madrid jej odstřelili, domov nalezl v Arsenalu. Ideální místo i správný trenér z něj stvořili nejlepšího hráče anglické ligy.
Charakter
Malý, útlý blond klučík. Chodil do školy, měnil fotbalové kartičky a hrál na „plejáku“, když jej oslnila záře reflektoru. Ve třinácti debutoval za áčko Strömsgodsetu, v patnácti se stal nejmladším hráčem, jenž kdy nastoupil za Norsko. „Šlo to šíleně rychle,“ usměje se Ödegaard zpětně. Často čelil otázkám, jak to zvládal? „No…“ zamýšlí se, „byl jsem moc mladý, možná trochu naivní, abych chápal, co se děje.“ Se statusem národní hvězdy se promptně sžil, neuzavřel se do bubliny, neschovával se. Stále chodil na plácek za barákem hrát si s kamarády. Tohle vše jej posílilo, tužilo a budovalo charakter.
Trpělivost
Status výjimečnosti záhy přetekl norské hranice. A Martinův životní příběh nezpomaloval, zařadil ještě vyšší kvalt. „Všechno ohledně zájmů ostatních týmů zařizoval táta,“ zmiňuje. „Posílaly nám soukromé tryskáče, navštívili jsme snad všechny top evropské kluby. Cítil jsem se speciálně.“ Souboj elit opanoval Real Madrid. „Zásadní roli hrál Zidane,“ přiznává. Plán byl jednoduchý: trénoval s áčkem a hrával za rezervní tým. Jenže… Moc to neklapalo. Poprvé v životě poznal, že i vyvolení zdolávají překážky. Ale plakat? „To nemám v povaze,“ podotýká. A takhle získal důležitou vlastnost: trpělivost.
Rozhodnost
„Jednou mě Marca (španělský deník) dala na titulní stranu a napsala: Čas prorazit, teď, nebo nikdy,“ vzpomíná Ödegaard. „To mi bylo osmnáct…“ Neměl to snadné, ve středu zálohy hrávali Modrič, Kroos či Isco. Moc šancí nedostával, proto pochopil: tudy cesta nevede. Následující čtyři sezony strávil na hostováních. Správný tah. Dospěl a dozrál pro Real. Pro ročník 2020/21 si jej Zidane stáhl ze Sociedadu, kde měl být ještě rok. Jenže ho záhy odstřelil, přičemž prostor v základní sestavě mu dal jen pětkrát. Nastal čas opustit Madrid, čímž si vypěstoval rozhodnost.
Ideální místo
„Nevím, jak to popsat,“ líčí Martin, „ale vždy jsem měl zvláštní spojení s Arsenalem. Začalo to dřív, než jsem za něj hrál. Už odmala jsem obdivoval hráče typu Fábregase, Nasriho a Özila.“ Tedy chytré, kreativní myslitele.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informacíUž mám předplatné. Přihlásit se