Příběh jednoho procenta. Přísný, ale i oblíbený Guardiola změnil DNA City
Pep Guardiola zrál pod silným vlivem svého otce, tvrdě pracujícího zedníka, a jeho tvůrčí posedlost vyvěrá i z pocitu, který vrostl do Španělovy mentální půdy železnými kořeny, že vlastně není extra nadaný a musí to dohánět úsilím a houževnatostí. Trénuje od roku 2008 a během 15leté kariéry vyhrál 35 trofejí. Manchesteru City vytesal pověst nezlomného šampiona, který kráčí po stezce posypané vítěznými rubíny a rok co rok zazpívá svůj mistrovský refrén. Tohle je portrét muže, ukrytého za maskou génia.
Sedl si k hráčům a poprvé k nim promluvil jako trenér Manchesteru City. Bylo léto 2016 a 45letý Pep Guardiola si nachystal několik klipů. Nešlo o rozbor soupeře, sestřih, který má odhalit silné a slabé stránky, jež rozšifroval po hodinách zevrubné analýzy.
Týmu, který zdědil po Manuelu Pellegrinim, Chilanovi s vráskami jako horská údolí a přezdívkou El Ingeniero (před půl stoletím vystudoval stavební inženýrství), hodlal předat důležité poselství: obecně platný význam sounáležitosti.
Pellegriniho mančaft nepřipomínal v závěru sezony 2015/16 bitevník, ale loďku zmítanou bouří, která do Ligy mistrů proplula taktak – v poslední den díky remíze 1:1 se Swansea. Cityzens měli stejně bodů jako pátí Red Devils (66), ale lepší skóre, a hleděli na záda Tottenhamu, Arsenalu a Leicesteru.
Guardiola si všiml, že v mužstvu slaví pouze jeden hráč, Kevin De Bruyne. Belgický záložník sice neskákal radostí, ale měl aspoň ruce ve vzduchu a těšil se, že City proskočilo ohnivou obručí do Champions League. Pep chtěl vědět, proč se k němu spoluhráči nepřidali? A s tím se pustil do nastolování vítězné kultury v klubu, do něhož přišel, neboť v něm viděl životní výzvu.
