Tuhle otázku milují fajnšmekři i zarytí fanoušci: kdo je největším klubem anglického fotbalu? Každý na to má vlastní pohled, leckdy utvářený oddaností a citovými pouty, ale je tu ještě jedna debata, méně častá, avšak stejně zajímavá: kdo je největší anglický klub, který nikdy nezískal žádnou velkou trofej? Tím rozumíme titul v nejvyšší soutěži, FA Cup, Ligový pohár, Ligu mistrů/ PMEZ a Evropskou ligu/ Pohár UEFA.
Crystal Palace
Kdy byli nejblíž: finále FA Cupu (1990, 2016)
Sezony v nejvyšší soutěži: 24
Nejvyšší ligové umístění: 3. (1991)
Sezony v Evropě: 0Sedm minut. Zní to tak nicotně. Málo času na poslech Sweet Sounds of Heaven, balady od Rolling Stones z posledního alba Hackney Diamonds, necelá epizoda Toma a Jerryho nebo třetina jednoho dílu Mr. Beana a Simpsonů. A přece… Pro londýnský Crystal Palace bylo sedm minut vším. Jednu květnovou sobotu roku 1990 značilo rozdíl mezi tím, zda se jejich touhy naplní, nebo rozplynou.
Hodiny ve Wembley ukazovaly 113. minutu a skóre bylo 3:2 pro Eagles. Už jen chvíli, povzbuzovali se Ian Wright a spol. To zvládneme! Finále FA Cupu, vrcholící v prodloužení, ovšem radostným orlím cvrlikáním neskončilo. Proti byl Manchester United, jmenovitě Mark Hughes. Červené a modré balonky v hledišti (80 tisíc diváků) splaskly. Remíza 3:3 znamenala druhý zápas pět dnů nato. Red Devils vyhráli 1:0 – první trofej pod vedením Alexe Fergusona (často se diskutuje, že kdyby United prohráli, Fergieho by odvolali).
Fanouškům Palace, kteří to tenkrát sledovali, by ztuhla čelist, kdyby věděli, že o 34 let později jsou jejich vitríny stále bez lesku. Trenér Steve Coppell sestavil skvělý tým, inspirovaný 118 góly Iana Wrighta (v roce 1991 odsupěl do Arsenalu za tehdy rekordních 2,5 milionu liber) a řadou dalších anglických reprezentantů. V lize byli třetí, a i když se pak rozpadli, v dalších letech doletěli do šesti semifinálových bojů. Přesto nic nedobyli.
Vykoupení z věznice Prdlajs nepřineslo ani finále FA Cupu 2016 – opět s Man United, tentokrát pod bičem Van Gaala, s kapitánem Rooneym a 18letým Rashfordem. Ukázalo se, že jde o starý příběh zhasnutých nadějí. Jason Puncheon, záložník a místní kluk, který Palace miloval od dětství, poslal orlí letku v 78. minutě do vedení. Juan Mata vyrovnal o necelých 180 sekund později. V první části prodloužení byl vyloučen Chris Smalling, ve druhé skóroval Jesse Lingard. Smůla.
Vzhledem k seznamu vítězů za posledních 15 let (vzpomeňme na Wigan Athletic, Swansea City, Portsmouth či Birmingham City) zůstává absence úspěchu Palace trochu zarážející. V nejvyšší soutěži strávili čtvrt století a tým zdobil vějíř velmi žádaných talentů. V Selhurst Parku přesto vzdychají: „Nula je dost beznadějné číslo.“ A taky věc, kterou je třeba napravit.
Fulham
Kdy byli nejblíž: finále FA Cupu (1975), finále Evropské ligy (2010)
Sezony v nejvyšší soutěži: 29
Nejvyšší ligové umístění: 7. (2009)
Sezony v Evropě: 3Sveze se Fulham v korunovačním kočáře pro vítěze něčeho… Prostě něčeho? Jen vzdálený sen. Tak to aspoň ctitelům západolondýnského klubu dlouho připadalo. Cottagers měli prvoligový úsměv devět let (1959–68), ale jinak pluli ve zrádných vodách nižších soutěží. To se v moderní éře změnilo. Fulham je považován za stálici Premier League a válčil v ní 17 z posledních 24 sezon. Katalyzátorem byl Mohamed Al-Fayed, egyptský miliardář (jeho syn Dodi byl partnerem princezny Diany a zahynul s ní při automobilové nehodě v Paříži), který klub koupil a v roce 2001 financoval jeho návrat mezi elitu. Sestupový smyk po náledí Championship dostali až v roce 2014 a pod novým majitelem Shahidem Khanem zažili strastiplné období převážně ve druhé lize. Tu předloni vyhráli a obnovili svůj status v Premier League.
Hlavní trofej však zůstala v nedohlednu. Dvakrát dali vidinám skutečnou podobu. Tedy, málem. V roce 1975, kdy Fulham nesl druholigovou pečeť, se pod velením Aleca Stocka prodral do finále FA Cupu, v němž prohrál 0:2 s West Hamem.
V novodobých dějinách prokličkoval do finále Evropské ligy (2010), když vyřadil Šachtar Doněck, Juventus či Wolfsburg. Trenér Roy Hodgson se opíral o Damiena Duffa, Dannyho Murphyho či Clinta Dempseyho. Ano, triumf měli na dosah. Jenže Atlético Madrid, v jehož sestavě nechyběl Tomáš Ujfaluši, mělo svého Achilla. Diego Forlán, který o pár týdnů později zazářil na MS v Jižní Africe, kde převzal Zlatou vuvuzelu, vlastně kopačku pro nejlepšího střelce, srazil Fulham ve 116. minutě, když byl stav nerozhodný 1:1. Kdo mu přihrál? Sergio Agüero, jeho nejvěrnější Patroklos.
Tyto nezdary vstoupily do folklóru stadionu Craven Cottage. Jmenování trenéra Marca Silvy (léto 2021) a jeho následné úspěchy vzbudily příslib další pohárové jízdy. Poprvé od onoho evropského tažení (2009-10) se probili do čtvrtfinále FA Cupu a na Old Trafford skórovali jako první (bomber Aleksandar Mitrovič), jenže jejich naděje zhatil devadesátivteřinový chaos ve druhé půli.
V této sezoně dosáhli ještě lepšího výsledku a poprvé v historii se prosmýkli mezi poslední kvarteto Ligového poháru. Semifinále ale ovládl Kloppův Liverpool, který si dá – pod nasvíceným obloukem Wembley – finálovou páku s Chelsea. A hráči Cottagers? Ti stále čekají, až ukořistí trofej, která jim zajistí svatozář hrdinů, ne-li legend.
Brighton & Hove Albion
Kdy byli nejblíž: finále FA Cupu (1983)
Sezony v nejvyšší soutěži: 11
Nejvyšší ligové umístění: 6. (2023)
Sezony v Evropě: 1Brighton je stále oprávněněji považován za nejlepší anglický tým, jehož oblohu nerozzářilo slunce jediné domácí ani evropské trofeje. Většinu ze své 122leté existence si razil cestu trním nižších lig, ale to se mění. Sedmou sezonu v řadě projasňují Premier League, poprvé si zahráli v Evropě a potřetí za sebou najisto proniknou do první desítky.
V temných dobách 90. let, kdy málem vypadli ze čtvrté ligy do neligy, tedy amatérské nicoty, se po dva roky dělili o hřiště s Gillinghamem, vzdáleným 120 kilometrů od Brightonu. Kdo jim fandil v hledišti? No, řekněme, že Agáta Hanychová měla víc milenců. Návrat domů na Withdean Stadium (přestavěnou atletickou dráhu s kapacitou 8 tisíc míst) se protáhl na 12 let, než se přestěhovali na nový Amex Stadium, kde se návštěvnost pohybuje nad 30 tisíci diváků.
Jejich čekání na opojný okamžik by mohlo v této sezoně skončit. Při své premiéře v Evropě smetli Ajax i Marseille, ovládli základní skupinu a skočili rovnou do osmifinále Evropské ligy, přičemž mají reálnou šanci dojít dál. V minulém ročníku byli blízko v FA Cupu – v semifinále prohráli na penalty s Man United ve Wembley. Letos proklouzli zatím do 5. kola (střetnou se s Wolverhamptonem).
Pro kluby menšího formátu, jako je Brighton, jsou období úspěchů do jisté míry cyklická. Nicméně s celoživotním fanouškem Tonym Bloomem v čele, který dohlíží na vynikající hierarchii a záviděníhodný nábor hráčů s cestou pro rozvoj mladých nadějí, se nezdá, že Seagulls poleví. Spíš naopak. Za poslední dva roky si namastili kapsu jako nikdo jiný (350 milionů eur), když zpeněžili borce jako Moisés Caicedo, Alexis Mac Allister, Robert Sánchez, Marc Cucurella, Yves Bissouma, Leandro Trossard či Ben White. A Roberto De Zerbi, Ital s charakterem, je prvotřídní trenér, který vylepšuje Kaoru Mitomu, Joaa Pedra, Evana Fergusona, Ansu Fatiho a další. A pokud nevymění Amex za Anfield, bude je tříbit dál. A jednou snad zažehná tmu lucernou velkého vítězství.
Watford
Kdy byli nejblíž: vicemistři ligy (1983), finále FA Cupu (1984, 2019)
Sezony v nejvyšší soutěži: 14
Nejvyšší ligové umístění: 2. (1983)
Sezony v Evropě: 1Watford je v této hře o nejvyšší trumfy docela konkurenceschopný, oděl se do stříbrné zbroje (1983) a dvakrát provlékl nit ouškem FA Cupu až do finálové cívky. Anglickou ligu vyhrálo 24 klubů a Hornets jsou mezi osmi, jež skončily druhé, aniž by kdy dosedly na trůn (z této osmičky nezískaly vůbec žádnou trofej vyjma Sršňů ještě Bristol City a Oldham Athletic). V sezoně 1982–83 – při jejich prvoligovém debutu pod taktovkou Grahama Taylora – je převýšil pouze Liverpool Boba Paisleyho, v těch časech vůdčí síla anglické i evropské scény (Kenny Dalglish, Ian Rush, Graeme Souness).
O 12 měsíců později došlo k další těsné porážce, která zalila watfordské oči slzami ze stříbra: Taylorův tým prohrál ve finále FA Cupu s Evertonem (0:2). V tomtéž ročníku se poprvé a naposledy zúčastnili evropské soutěže, když po odklizení Kaiserslauternu a Levski Sofia vypadli ve 3. kole Poháru UEFA s pražskou Spartou, kterou vedl Václav Ježek, dirigující Jana Bergera, Ivana Haška, Jozefa Chovance, Františka Straku a další kanóny 80. let.
Hornets poté bzučeli tři dekády v méně privilegovaných soutěžích a do Premier League nakoukli jen dvakrát (1999–00 a 2006–07). Delší pobyt mezi smetánkou přinesl postup v létě 2015 a naděje na zlatý večírek oživil roj Javiho Gracii v roce 2019, kdy se probodal a proštípal až do koncovky FA Cupu. V něm narazil na Man City. A žihadlo se zlomilo. Urozenci Pepa Guardioly s kapitánem Kompanym a famózním De Bruynem, Silvou či Sterlingem zašlapali Watford tak hluboko do země, že to chtělo geologický průzkum (debakl 0:6 je rekordní prohra ve finále FA Cupu).
Brentford
Kdy byli nejblíž: semifinále Ligového poháru (2021)
Sezony v nejvyšší soutěži: 8
Nejvyšší ligové umístění: 5. (1936)
Sezony v Evropě: 0Od června 2012, kdy se stal většinovým akcionářem Matthew Benham, zažívá maličký Brentford pohádkové období. Ze dna třetí ligy vystoupal na 9. příčku Premier League a účast v Evropské lize mu unikla o dva body. V jejich síni slávy však něco chybí. Ano, sláva. Trofej? Ta je jako sex v klášteře jeptišek – fanoušci Bees o takových věcech jenom slýchají.
Brentford prožil většinu svých dějin jako úhoř, který zajel do bahna nižších lig. Má pověst „pouhé autobusové zastávky v Hounslow“ (čtvrť v západním Londýně), což říkají zejména vyznavači jejich úhlavních rivalů (Fulham a Queens Park Rangers).
Kdyby pozvedli číše k oslavnému přípitku, což je reálné hlavně v Ligovém poháru či FA Cupu, v mnoha ohledech sympatický klub, který už šest let pohání trenér Thomas Frank, by to posunulo k ještě vyšší prestiži. Ale… Bude to těžké.
Související články
Související články
