Pro mnohé je to podobný pocit, jako když v roce 1974 odešel do důchodu Shankly, velký Bill, který položil základy budoucí moci a z druholigového klubu vytesal anglického šampiona. Nebo Bob Paisley, Tichý génius s 20 trofejemi, popřípadě rozhodnutí Kennyho „Kinga“ Dalglishe opustit Reds v roce 1991 poté, co vedl triumfální pochod jako hráč i kouč. Lidé se jen těžko vyrovnávají s myšlenkou na Liverpool bez Jürgena Kloppa. Při jeho rozlučkové sezoně se poměří i se Spartou v osmifinále Evropské ligy.
Fanoušci nezaplavují ulice jako před půl stoletím, vyjadřují své dojmy na sociálních sítích, na WhatsAppu nebo tím, že volají na telefonní linky rozhlasových stanic a vzlykají v přímém přenosu.
Němec v mužstvu zažehl stejnou vášeň jako Shankly a jeho osobní šarm a důraz na budování týmové kultury založené na tvrdé práci a pokoře našly u příznivců odezvu. Dovedl LFC k prvnímu titulu po 30 letech, dobyl FA Cup, Ligový pohár, Superpohár, mistrovství světa klubů a třikrát byl ve finále Ligy mistrů, kterou v roce 2019 ovládl. Kloppův úspěch je důkazem jeho oddanosti hráčům a hrdým tradicím Anfieldu.
Byla to jedna z těch zpráv, u níž vám proletí hlavou, jestli si z vás někdo nedělá legraci. V první chvíli udiveně zamžikáte a podíváte se znovu: skutečně se jedná o oficiální liverpoolský profil? Vážně je to rozhovor s charismatickým Němcem a nejznámějším zastáncem gegenpressingu (tým se po ztrátě míče nestáhne a nepřeskupí, ale hned se ho snaží získat zpět), a ne nějaký výtvor umělé inteligence? No opravdu, Klopp svraštil obočí, vydechl, chvíli se vzpamatovával, podíval se přímo do kamery a řekl: „Na konci sezony z klubu odejdu.“
Byl to okamžik, jehož se příznivci Liverpoolu obávali. Věděli, že přijde, ale ne teď. Vždyť to není tak dlouho, co prodloužil smlouvu do června 2026. Od chvíle, kdy v říjnu 2015 rozsvítil Merseyside a ujal se vedení klubu, u něhož diagnostikoval, že ho tíží úzkost a břemeno historie, se Klopp a Reds svázali jako konce kotevního lana.
Pověst, kterou si vybudoval v Mohuči a Dortmundu, znamenala, že byl od začátku oslavován jako spasitel. Na rozdíl od mnoha předchůdců nosil tento status s lehkostí chlapa, který sám sebe označil za The Normal One (během první konference v Anglii tím parodoval Mourinhův slavný výrok The Special One), a pustil se do mise „změnit pochybovače ve věřící“.
Ať už se v příštích měsících stane cokoli, svůj slib splnil grandiózně. Hráči a příznivci mu okamžitě uvěřili a jejich víra byla mnohonásobně odměněna. Nebylo to úplně jednoduché, ale vrcholy byly tak vzrušující. A nešlo jen o vítězství v Lize mistrů (2019), v Premier League (2020, první titul po 30 letech) a triumfy v Ligovém poháru a FA Cupu (2022), ale i o několik fantastických výher a nezapomenutelných nocí. Slabší chvilky například z minulé sezony se v tomto světle zdají být zanedbatelné.
Kdyby jeho oznámení přišlo před rokem, kdy se Klopp a Liverpool snažili najít cestu vpřed, bylo by to překvapivé mnohem míň. Vypadal unaveně a upjatě, stejně jako ke konci vlády v Dortmundu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
