- Český brankář Augsburgu Tomáš Koubek • FOTO: Profimedia.cz
Chytat začal díky Dominiku Haškovi a Petru Čechovi. Do hokejové branky ale nevlezl, šel ve stopách fotbalového vzoru. Tomáš Koubek se přes francouzskou ligu posunul do bundesligového Augsburgu, kde bývá pracovní den hodně dlouhý. „Není výjimečné, že odjíždím z domu v 8:30 a přijedu v 17:00,“ popsal v obsáhlém dotazníku pro Sport Magazín. Rozhodně si ale nestěžuje, touží po dalším osobním rozvoji. „Líbí se mi například mašina na střílení míčů. Jde tam nastavit rychlost střely nebo i různé trajektorie střely.“
Proč chytám
„Byl jsem na vesnici největší, tak mě šoupli do brány. Nebyl jsem zamilovaný hned, ale někdy ve 13 letech jsem pochopil, že pokud chci dělat fotbal, tak jedině na tomto postu.“
Moje brankářské idoly
„Měl jsem dva, nejdříve Dominika Haška jako hokejový vzor a pak Petra Čecha jako fotbalový. To jsou brankáři, díky kterým chytám. Teď už se snažím porozhlížet po všem, co fotbal nabízí, abych si od každého něco vzal. Nikdo není dokonalý, poskládáním všech skvělých brankářů se dá najít něco, co se dokonalosti blíží.“
Kdo mě toho v brankářském řemesle nejvíc naučil
„Každý, koho jsem potkal, ve mně něco zanechal. Každý měl svůj způsob rozvoje brankáře, ale myslím, že i z hlediska přemýšlení o chytání jsem si vzal nejvíc v Rennes. Mix všech věcí, které jsme dělali na denní bázi, mě rozvíjel nejvíc. Snažím se toho způsobu držet i teď, této cestě věřím. Na brankáře jsou kladené stále vyšší nároky a on by měl být dobrý ve všech dovednostech, nejen čistě brankářských.“
Na co je největší pedant specialista, který mě teď trénuje v klubu
„Věřím, že poznám něco, co jsem ještě ve fotbale nezažil. Každopádně teď opravdu cítím, že vím, co je třeba k dobrému výkonu. Něco jde změnit rychle, něco potřebuje čas. Největší pedanti jsou v klubu určitě kondiční trenéři, ti jsou velkou součástí světa brankářů a minimálně třikrát týdně spolu děláme tréninky na rozvoj síly a dynamiky pohybu. Snažím se klást větší důraz na sílu nohou, což jsem v minulosti tak pravidelně nedělal.“
Jak vypadá můj jeden běžný trénink v sezoně
„Vezmu například prostředek týdne, 3 dny do zápasu. Než absolvujeme trénink na hřišti, který trvá většinou 90 minut a je tam od každého něco, máme snídani na stadionu a každý svoji vlastní rutinu v posilovně. Tam je to většinou o mobilitě a core cvičeních. Na hřišti se pak věnujeme rozcvičení brankářských technik, brankářským cvičením na zlepšení dovedností, střelbě na bránu, činnostem 4 na 2 a 3 na 2 plus na závěr tréninku hrám na malém prostoru. Tento trénink je cca od 11 hodin do 12:30. Od této chvíle je to individuální. Někdo se věnuje regeneraci, posilovně nebo masáži ihned po tréninku. Já mám ale pocit, že tam není klid, který bych k tomu měl mít, a hlavně máme společný oběd, který je do 14:00. Takže věci jako posilovnu, kolo, švihadlo, masáž nebo regeneraci dělám právě až po obědě. Takhle to samozřejmě nefunguje každý den, ale není výjimečné, že odjíždím z domu v 8:30 a přijedu v 17:00.“
Jakým způsobem pracuju s moderními technologiemi
„GPS k dispozici máme, ale výsledky je těžké hodnotit, protože nemám k porovnání data brankářů z dalších klubů. Pomůcek je spousta, ale je třeba je správně využívat. Pro mě dobrá pomůcka k tréninku znamená, že pokud možno co nejvíce přiblíží zápasovou situaci. Líbí se mi například mašina na střílení míčů. Jde tam nastavit rychlost střely nebo i různé trajektorie střely.“
Jaké další sporty mi jdou
„Troufnu si říct, že mi jde hokej, ale v bráně jsem to zatím moc nezkoušel. Nebyl totiž čas se učit správnou techniku. Potom určitě ping-pong, skvělý doplňkový sport pro brankáře. Jde o výborný trénink očí, i rychlý pohyb za stolem by mohl pomoci.“
Jak si analyzuju soupeře
„Analýzu mám k dispozici. Penalty, přímé kopy, zakončení, hledání prostoru ve vápně. Momentálně už se dá díky videu a pomocí dat udělat celkem podrobná analýza každého hráče, záleží ovšem, kolik na to máte času. Odhaduji, že analyzování soupeře věnuji přibližně 2 hodiny týdně.“
Jaký mám rituál před utkáním
„Nic zvláštního nepoužívám. Samozřejmě se snažím co nejméně měnit věci, které fungují. Od začátku zápasového dne se snažím přemýšlet pouze o zápase. Představuji si, jaké situace můžou nastat, kdo půjde na případnou penaltu, jaký scénář utkání je pravděpodobný a taky třeba to, jaké věci budu dělat při předzápasové rozcvičce. Myslím si, že by neměla být pokaždé stejná, protože situace, které vás čekají, také nejsou s každým soupeřem stejné.“
Jak se udržuju v maximálním soustředění po celý zápas
„Fotbal mě naučil se soustředit stále stejně, ať je výsledek jakýkoliv. Snažím se nepřemýšlet v zápase moc dopředu, ale opravdu být soustředěný na další míč, který budu řešit.“
Jak se oklepávám po hloupém gólu nebo velkém kiksu
„Pomáhají zkušenosti. Je jasné, že poprvé to koušete hůř, než když se to stane podesáté. Ti nejlepší se z chyby učí hned, co se nějaká stane. Chyby jsou, budou stále a týkají se nás všech.“
Jak si analyzuju vlastní výkony
„Myslím si, že je dobré si vytvořit první obrázek ihned po zápase a konzultovat to s lidmi, kteří jsou nebo byli vašimi trenéry. Potom mám rád větší hodnocení. Jednou za měsíc sestříhat ze zápasů věci, které jste udělal dobře nebo naopak špatně. Máte nějaký tréninkový program a v něm jsou věci, na kterých chcete pracovat a zlepšovat se. Během nějaké doby by se tento dril měl přenést do zápasu. Pak je možné hodnotit u videa, zda tam zlepšení je, nebo není. Myslím si, že u brankáře musíte jít do maximálního detailu, a to již během tréninku.“
Co považuju v brankářské profesi za nejtěžší
„Nejtěžší je podle mě správné rozhodnutí, které rozděluje velké brankáře od průměrných. Čím víc máte dobrých, tím lepší jste. Protože při zápase už nemáte moc času přemýšlet a diskutovat, co by bylo kdyby, tam už je to mžik. Vyběhnout - nevyběhnout. Chytat – vyrážet.“
Musel jsem v bráně odbourávat strach?
„Spíše než padnout někomu pod nohy je pro mě horší jít hlavou proti míči při střelách z krátkých vzdáleností. To buď brankář má odmalička, anebo to musí trénovat jako já. Trénovat to jde, ale občas to bolí.“
Brankář se musí správně rozhodnout v setině vteřiny. Trénuju to speciálně?
„Odpovídal jsem částečně už výše, to je pro mě ukazatel těch nejlepších. Správné rozhodnutí jde částečně natrénovat, nebo si vytvořit automatismy v různých situacích. V zápase jde ale o mix všeho. Správného tréninku technik chytání, momentálního pocitu v dané situaci, nastavení hlavy v daném období, odvahy, reflexu, soupeře.“
Jak jsem si jistý v rozehrávce
„Myslím si, že rozehrávka je nejvíc o způsobu hry daného týmu a mentalitě v něm. Můžete být jakkoliv dobrý ve hře nohou, ale pokud nehrajete v týmu, který chce tímto způsobem hrát, a nemáte spoluhráče, kteří se i v těžkých chvílích uvolní a chtějí míč, je to k ničemu. Bez nabídky spoluhráčů a systému hry to nejde. Co mám třeba rád, je rozdíl výkopů z ruky při tréninku a při zápase. Ten rozdíl je tak markantní! A já ještě nepřišel na to, jak to udělat, aby to bylo v zápase stejně precizní jako při tréninku. Je pořád na čem pracovat, chuť mi nechybí.“
V čem je jiné chytání v top zahraniční lize od chytání v české lize
„Myslím si, že přizpůsobit se v zahraničí brankářskému postu je o něco lehčí než například pozici útočníka. Ale soudím pouze dle ohlasů jiných a z vlastního pozorování. Česká liga je pro brankáře těžká, ale v Top5 ligách a v Lize mistrů hrají nejlepší hráči světa, takže je tam logický kvalitativní skok. Pak je tam spousta aspektů, které vás můžou buď brzdit, nebo naopak nakopnout. Pamatuju si, že ve Francii mi paradoxně strašně pomohlo, že jsem první měsíce nerozuměl. Je důležité umět jazyk a já jsem tomu dal maximum, francouzštinu jsem si zamiloval. Ale v úplném začátku jsem neřešil, co se děje v okolí nebo v médiích, byl jsem soustředěný jen na trénink a na zápasy.“
Témata:
sport, Petr Čech, fotbal, hokej, Sport magazín, Dominik Hašek, Augsburg, Tomáš Koubek, trénink, Sport na Heureka.cz