Všichni si ho v České republice pamatují jako zázračného chlapce z Ajaxu. Národní želízko v ohni pro velký světový fotbal. Jenže Václav Černý zažil za poslední dva roky události, které s ním pořádně zacloumaly. Odchod z metropole, trápení v Utrechtu a letos v létě vysvobození od Twente ze severu Nizozemska. „Byla to dost trnitá cesta. Ale nyní se mi daří. Snažím se vracet k tomu, jaký jsem byl dřív,“ hlásí třiadvacetiletý záložník. V šesti dosavadních duelech Eredivisie má bilanci 3+3.
Co se kromě jiného klubu od toho ledna tedy změnilo?
„No především to prostředí. Změnilo se i to, že jsem dostal novou šanci. Jdu znovu cestou, po které jsem šel dříve. Čili že se vracím k věcem, které jsem dělával dřív: hraju každý zápas, zvyšuje se mi fotbalové sebevědomí, dostávám do sebe rutinu. To jsou všechno věci, které mi pomáhají, abych se vrátil zpátky nahoru.“
O osobním přístupu to nebylo?
„Podle mého názoru ne. Ani v Utrechtu jsem takový problém neměl. Spíš se na to dívám tak, že konečně cítím důvěru, což je pro mě hodně pozitivní a příjemné. Snažím se díky tomu vracet k tomu, jaký jsem býval dřív.“
Proč to nešlo v Utrechtu?
„Pořád jsem na to nepřišel. Kdybych to věděl, hned bych vám to řekl. Bylo to zvláštní. Hledal jsem chybu v sobě, jak jsem na to zvyklý, ale těžko říct, zda to tak opravdu bylo. Spíš si myslím, že ne.“
Klub vás vykoupil z Ajaxu jako poměrně zvučnou posilu. V létě jim nebylo divné, že chcete pryč?
„Naštěstí hodně znamenalo to, co jsem si přál já. Nějaké snahy abych neodešel, byly, ale nikdo to přímo nezakázal. Vztahy se sportovním ředitele je v pořádku, takže jsem rád, že mi hostování umožnili.“
Vybral jste si Twente, tradiční nizozemský klub. Co vás k němu zavedlo?
„Ozvalo se velice rychle a hodně specificky. Udělalo se to takřka ve dvou dnech. Od klubu jsem dostal dost jasné
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
