Trucha dráždí draka: „český Klopp“ velí Slovácku z Malajsie i hvězdě sítí | iSport.cz
Štěpán Filípek
8. května 2021 • 11:11

Trucha dráždí draka: „český Klopp“ velí Slovácku z Malajsie i hvězdě sítí

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
EURO 2021: Suchopárek se viděl v Hummelsovi a žasl nad Mbappém
EURO 2021: Pařížské předměstí zásobuje reprezentaci. Náhoda?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Zlá doba, zlá. Mnoha trenérům zhatila epidemie koronaviru angažmá a sedí doma. Tomáš Trucha nikoli, byť cestuje tisíce kilometrů. Specialista na Afriku se po angažmá v Jihoafrické republice a Botswaně i epizodě u keňského AFC Leopards vydal do Malajsie. S nováčkem FC Penang patří po půlce Super Ligy do top čtyřky a i tam si všimli jeho podobnosti se slavným Němcem Jürgenem Kloppem. „Nesmím mu udělat ostudu,“ směje se fotbalový dobrodruh. „Ale musím se snažit, aby lidé znali i moje jméno...“



Když jste se loni objevil v Keni, vypadalo to na zajímavou štaci. Vždyť na zápas „Leopardů“ dokonce dorazil i prezident Uhuru Kenyatta...
„Bylo to poslední utkání, kdy tým ještě vedl původní trenér, který se pak stal mým asistentem. AFC prohrál 0:1. Byl jsem se tam už podívat. Zrovna v Keni slavili státní svátek, byl plný stadion. Přijela kolona deseti aut, prezident pokynul, všichni mu tleskali. Místním slíbil peníze a autobus. Seděl jsem s některými funkcionáři a hráči, kteří nebyli v nominaci, na stejné tribuně jako on. Museli jsme posouvat židle, aby se pro něho udělalo místo uprostřed. Byl jsem možná nějakých patnáct sedadel od něho.“

Po utkání už jste se mužstva ujal sám. Jak to probíhalo?
„Po zápase jsme přejížděli do vysokohorského prostředí, Itenu, kam jezdí na soustředění i čeští atleti. Hned jsem měl proslov, že si to takhle nepředstavuju. Zabralo to, hráči začali makat, dalo se to dohromady. Příprava byla perfektní, z osmi zápasů jsme sedm vyhráli a jeden remizovali. Hráči byli dobře nachystaní, v prvním ligovém utkání jsme porazili 2:1 Tusker, který teď vede ligu.“

Jenže pak jste náhle odešel. Co se stalo?
Měli jsme plán vrátit klub tam, kam patří. Ale už během přípravy začaly vyplouvat věci, které nebyly úplně v pořádku: platy hráčů, plnění smlouvy, kapitán neměl kontrakt na další rok. Chtěl jsem některé hráče, vedení podepsalo pár jiných, pak jsme museli řešit, kdo se vejde do kádru. Nesplnili mé podmínky, oznámil jsem, že jestli se to nezmění, nemůžu pokračovat dál. A přišla šťastná náhoda, že se mi ve stejné době ozvali z Malajsie. A na Nový rok už jsem byl v Penangu.“

Jak se vlastně český trenér dostane až do Malajsie?
„Pomohl mi tam malajsijský agent, kterého znám strašně dlouho. Už z doby, kdy jsem byl asistentem ve Viktorce Plzeň. Přiletěl se podívat na zápas s AS Řím. Každý rok cestuje do Evropy, je hodně aktivní. Do Malajsie dostal své hráče ze Španělska nebo Francie. Nějaké fotbalisty jsme si vzájemně doporučili, snažil jsem se dostat do povědomí i ty české. Kluby v Malajsii třeba sledovaly Lukáše Váchu, když končil v áčku Sparty. Já sám tam za agentem byl na návštěvě v roce 2019 a udělal si kontakty. A po dvou letech se povedlo sehnat angažmá.“

Jaké má vůbec Penang ambice?
„Velké. I když v tomto období, kdy koronavirus zasáhl celý svět, je to nízkorozpočtový klub. V Malajsii má každý spolkový stát federativní monarchie své top mužstvo, které hraje v lize. Takže majitelem našeho klubu je stát Penang, který vede premiér. Jinde mají v čele státu člena vládnoucí dynastie. Zrovna tenhle rok klub slaví sto let, takže samozřejmě chce, aby to byla úspěšná sezona. Když jsem přišel, dohoda zněla skončit do šestého místa, což je strašně těžké. Strčil jsem hlavu do oprátky a stále strkám.“ (usmívá se)

Co děláte pro to, abyste ji vyndal ven?
„Snažili jsme se s agentem a managementem dát dohromady mužstvo, které by bylo konkurenceschopné. Jsme menší klub s nízkým rozpočtem, ale povedlo se dát dohromady slušný mančaft, i charakterově. Na výsledcích je to snad vidět. Snažíme se makat trošku víc než ostatní, znepříjemňovat život nejlepším, nebát se jich. Začátek ligy se nám podařil, jenže teď už si na nás všichni dávají pozor. Už nás nepodceňují, musíme se zlepšit. Dráždíme draka. Přiblížil se konec první části ligy, musíme posbírat nějaké body i ve druhé. Hraje se dvaadvacet zápasů, pak jsou obvykle Ligový pohár, Malajsijský pohár a Královský pohár. Kvůli koronaviru se ale hraje jen jeden. Liga by se měla dohrát v září, pak by se měl za měsíc a půl hrát pohár.“

Slovácko, Plzeň i Slavia v Malajsii

Můžete přiblížit třeba na srovnání s českými týmy, jak silní jsou vaši soupeři a jaké mají zázemí?
„Je tu jeden opravdový velkoklub, Johor. Jeho majitelem je tamní princ, postavili nový stadion, mají pět tréninkových hřišť, jedno zastřešené, velký sál s ordinací, fyziem, regenerací. Přirovnal bych to k Plzni, která má fakt dobré zázemí. Pokud jde o finanční rozměr, je to taková Slavia. My jsme Slovácko z této sezony nebo Zlín, když hrál v Evropské lize. Pak jsou tradiční týmy jako bohatý Selangor z Kuala Lumpur. Čtyři pět klubů má skutečně dobré zázemí a tréninkové podmínky, veškeré vybavení jako monitoring tepové frekvence a podobně. Zrovna před měsícem mi management schválil, že můžeme monitoring hráčů koupit. Snažíme se skromnější podmínky kompenzovat nasazením a dobrou kabinou.“

Když jste porazili velkého rivala Perak, musela to být slušné haló, ne?
„Perak je sousední stát, zápas s ním je derby. A my jsme po třinácti letech vyhráli doma. I po vítězství nad Selangorem, prvním asi po patnácti letech, to byla sláva. Jenže tím, že se hrálo bez diváků, utkání neměla správnou šťávu, atmosféru. Na domácí zápas se Sabahem, ve kterém jsme nakonec šťastně vyrovnávali v závěru, fanoušci mohli a bylo to znát. Možná by bylo lepší remizovat se Selangorem venku a doma porazit Sabah, lidi by byli šťastnější.“

Bezva místo na důchod

Hlavní město státu Penang George Town

Co v Budějovicích.... V Penangu by chtěl žít každý! „Nedávno vyšel článek o dvaceti místech na světě nejvhodnějších pro strávení důchodu. A Penang byl vyhlášený třetí, hned po Maltě a Mallorce,“ říká trenér místního týmu se sídlem v George Townu Tomáš Trucha. Teplo, moře, pláže, příroda, vynikající, a přitom levné jídlo. A taky benzin za polovic ve srovnání s Evropou. To jsou trumfy malajsijského státu, jenž zabírá pevninu i ostrov, které pojí dva mosty (pus tam staví podmořský tunel). V ostrovní části, odkud dojíždí čtyřicet kilometrů na tréninky, má také bývalý dlouholetý pobočník Romana Pivarníka apartmán. „Vidím přímo na moře,“ pochvaluje si. A ten důchod? „Asi jsem tu správně. Ale ještě chvilku trénovat budu,“ směje se.

Na jakém stadionu hrajete?
„Stadiony máme dva. Penang je rozdělený na dvě části, jeden tak máme na ostrově, ten je pro dvacet tisíc diváků, druhý na pevnině je pro čtyřicet tisíc. Na něm se hrály velké zápasy, derby s Kedahem a Perakem, když nebyl koronavirus. V minulé sezoně hrál Penang druhou ligu na menším stadionu a chodilo patnáct šestnáct tisíc fanoušků, bylo skoro plno. První utkání v první lize se hrálo před dvěma tisíci diváky na lístek a asi s pěti sty sponzory a hosty. Atmosféra byla celkem slušná.“

Koho máte v kádru? Kdo je největší hvězda?
„Každý tým může mít tři asijské a tři mimoasijské cizince. A my máme opravdu dobré. Z pohledu médií je určitě zajímavý Ryuji Utomo z Indonésie, který má asi pět set tisíc fanoušků na Instagramu. Díky němu je Penang třetím nejsledovanějším mužstvem na YouTube v malajsijské lize. Po pěti zápasech jsme měli asi čtyři miliony zhlédnutí. Myslím, že velká část z toho je zásluhou fanoušků z Indonésie. Máme také tři brazilské hráče, včetně útočníka, který byl v minulé sezoně nejlepším střelcem druhé ligy a patří mezi nejlepší i v první. V týmu je i jedenadvacetiletý reprezentant Tádžikistánu, ale jsou tu třeba i bývalí reprezentanti Malajsie nebo hráči národního týmu do třiadvaceti let. Máme vítěze poháru, jeden hráč prošel velkými kluby, dva tři mládežnickou reprezentací, brankář by měl být dvojkou nebo trojkou v reprezentaci, pokud se dá po zranění dohromady.“

Bylo složité přenést na mužstvo vaše představy? Musel jste se podobně jako v Africe v něčem přizpůsobit místním odlišnostem, mentalitě?
„Když jsem to porovnával s africkou zkušeností, byl jsem trošku překvapený. Afričtí hráči jsou na tom dobře fyzicky a technicky, ale špatně takticky. Malajsijští hráči mají dobrý tréninkový přístup a charakter, plusem je pracovitost. Potřebují ovšem zapracovat na kondici, technice i taktice. Aby měli držení míče alespoň padesát šedesát procent. K tomu jsme se dostali až po sedmi osmi zápasech. To je skoro na každodenní trénink na držení míče, na změnu těžiště hry, přepínání z obrany do útoku a naopak. V Africe to takový problém nebyl.“

Jaký fotbal se v nejvyšší soutěži hraje?
„Je to taková česká druhá liga. Hodně zákroků na hraně, rozhodčí to hodně pouští, spoustu faulů nepískají. Hráči makají na sto procent, pracovitost bych znovu vypíchl, ale někdy je to za hranou pravidel. Na co nestačí technicky nebo takticky, to řeší fauly, tvrdostí, agresivitou. Pak je k vidění víc osobních soubojů než herní kvality.“

V Malajsii převažuje islám. Co to pro vaši práci znamenalo?
„Poprvé plánuju tréninky, když probíhá ramadán. Sám jsem na to zvědavý, volal jsem si s některými lidmi, kteří s ním mají zkušenost, snažil jsem se připravit. Hráči dostali den volna, aby se adaptovali na změnu, teď trénujeme o půl jedenácté večer. Mimo ramadán to funguje tak, že jsou časy tréninků nebo zápasů stanoveny tak, aby muslimská část obyvatelstva měla čas na modlitbu. Malajsie je země, která žije hlavně večer a v noci. Přes den je opravdu hodně horko, velká vlhkost. Musíme dělat tréninky o půl osmé ráno a pak v pět šest večer. Přes den se trénovat nedá. Jinak v době ramadánu tu obvykle hrají třeba jen dva tři zápasy, tentokrát je jich pět. Což je i pro místní něco nového. Vliv má i cestování, zabere nám minimálně čtyři hodiny autobusem, většinou je to sedm osm hodin. Nebo stejný čas od příjezdu na letiště do příjezdu na hotel.“

Jak koronavirus zasáhl do běžného i fotbalového života v téhle zemi?
„Hodně. Přijel jsem, odtrénoval asi čtrnáct dní, chystali jsme se na začátek ligy. Vláda ale rozhodla o omezení pohybu a všechny tréninky byly zrušeny. Šest týdnů jsme strávili online, používali jsme běžecké aplikace. Alespoň že se lidé mohli pohybovat do deseti kilometrů od bydliště, to před rokem nešlo. Další šok přišel, když skončil lockdown a místo čtyř pěti týdnů nám dali na přípravu před startem ligy jenom dva. I když nám to pomohlo.“

Čím to?
„Velké týmy vlastně neměly o moc lepší podmínky než my. Možná jsme i díky tomu uhráli víc bodů. Když mužstva začala trénovat normálně, jejich síla se projeví. Takže musíme být opravdu nachystaní. Zvlášť když program byl hodně zhuštěný. Prvních pět zápasů jsme hráli během dvou týdnů. Pak byla přestávka a znovu to samé. Sobota, úterý, pátek. Jeden den cestujeme, jeden trénink regenerační, jeden předzápasový, a hraje se. Je to hodně náročné. Navíc tím, že jsem nový, musím sledovat video, připravit se na soupeře. Plus je před každým zápasem testování. Před prvním utkáním byly PCR testy, teď máme antigenní, do patnácti minut je výsledek. Po testech uděláme přípravu na zápas a jede se.“

Přijímají lidé v Malajsii omezení s pochopením? Jsou disciplinovaní?
„Jsou hodně disciplinovaní. Lidé opravdu dodržují rozestupy a chovají se k sobě ohleduplně. Mají mobilní aplikaci, před vstupem do obchodu se přes ni musí zaevidovat. Pokud jste zaregistrován jako potenciálně pozitivní nebo že jste s někým takovým byl, nepustí vás dovnitř. Pokud nejste zdravý, nemůžete se volně pohybovat. Také vám vždy změří teplotu. V jednu dobu byly zavřené restaurace, pak se to udělalo tak, že u jednoho stolu mohli sedět dva lidé. Asijská disciplína je zkrátka znát...“

Český kouč Tomáš Trucha si v Malajsii užívá i mediální pozornost, místní noviny ho přirovnávají k Jürgenu Kloppovi
Český kouč Tomáš Trucha si v Malajsii užívá i mediální pozornost, místní noviny ho přirovnávají k Jürgenu Kloppovi

Legenda o českém Kloppovi

Mimochodem, už v Africe jste vzbudil pozornost podobou se slavným německým trenérem Jürgenem Kloppem. Jaký ohlas to vzbudilo na novém angažmá?
„Už když oznámili, že jsem s Penangem podepsal smlouvu, hned se na sociálních sítích objevily první fotky s touhle tematikou. Na jedné vyměnili Jürgenu Kloppovi tvář: tělo bylo jeho, obličej můj. (směje se) Nešlo se tomu ubránit, i když jsem pro to nic nedělal. Jakmile místní novináři zjistili, kdo je Tomáš Trucha, a viděli moje fotky, samozřejmě toho hned využili. Hodně to v článcích zmiňují. Legenda, která vznikla v Africe, pokračuje v Malajsii.“ (usmívá se)

Aby si vás pak ale fanoušci na ulici nespletli a nechtěli podepsat Kloppovu fotku...
„Už mě při procházce o podpis požádali, ale vědí, že jsem to já. (směje se) Přezdívka pro místní novináře a komentátory platí, na druhou stranu je to závazek, abych Jürgenovi neudělal ostudu, musím makat. Aby nebyla žádná reklamace. A musím se snažit i o to, abych nebyl zaškatulkovaný jen tak, že vypadám jako Klopp, ale aby lidé znali i moje jméno.“

V Malajsii se před vámi objevilo už několik Čechů či Slováků, Miroslav Janů, Karel Stromšík, Jozef Vengloš... Pamatují si je tam?
„Nejvíc to rezonovalo v momentu, kdy umřel pan Vengloš. Zanechal tam významnou stopu. Malajsijská fotbalová federace okamžitě připravila vzpomínku. Jinak do Malajsie jezdila na turnaje olomoucká Sigma. Pamatuju si, že když jsem byl v jejích žácích nebo dorostu, jeden z největších pohárů v síni slávy byl odtud. To bylo za pana Brücknera v osmdesátých letech. Sem tam se pobavíme, ale spíš o českých trenérech než hráčích.“

Napadá mě ještě jedno jméno. Michal Váňa se zapletl se do sázkařských skandálů, hlavně pak v Singapuru. Nepřipomněl vám někdo jeho?
„Ne, ne. Když něco zaznělo na českou nebo československou notu, bylo to o trenérech, nebo dobrém období české reprezentace, pamatují si české hráče. Negativní věci vůbec.“

Řeší v Malajsii sázky hodně?
„Kdybyste mi to neřekl, nenapadlo by mě to. Je to nějaká historie, i když třeba ne tak vzdálená. Ani jsem neměl z žádného zápasu pocit, že by se v něm dělo něco nekalého, že by rozhodčí byli podivní... Pouští tvrdou hru, ale na obě strany. Všichni hráči makají naplno. Všechny zápasy jsou navíc na YouTube. Jak říká můj táta: Abych sledoval českou ligu, musím zaplatit, tak se dívám na malajsijskou a je to zadarmo.“ (usmívá se)

Jste rád, že zatímco jiní trenéři dlouho čekají na práci, vy ji máte? Byť pořádně daleko?
„Už jsem byl skoro jednou nohou zpátky ve druhé lize, nějaká možnost byla. Ale objevila se nabídka z Keni. Otevřely se mi možnosti ve světě, na druhé straně máte práci, ale nejste s rodinou. Rodiče už mě nepotkali skoro rok, syna jsem viděl naposledy v listopadu. Je těžké sem kohokoli dostat, hranice jsou zavřené. V tomto směru je to složité. Přežívám tady s místními, je tu italský kondiční trenér, alespoň se člověk nerozptyluje a věnuje se práci. A té šance si moc vážím. Konkurence je velká, musím makat na sto procent. Českému fotbalu ostudu nedělám, v Africe jsem si nějaké jméno vydobyl, začátek v Malajsii je taky slušný. Říkám, že trenér by se měl sbalit, podívat se tam, kde ho už lidé znají. Investovat do sebe, třeba dva měsíce tam žít, být s nimi v kontaktu a čekat, jestli se neobjeví nabídka. Věřím, že ještě něco zajímavého přijde...“

Tomáš Trucha

Narozen: 17. října 1971 v Olomouci

Hráčská kariéra: Lokomotiva Olomouc (1981-86), Sigma Olomouc (1986-1990), HFK Olomouc (1990-94)

Trenérská kariéra (mimo působení u mládeže): 1. HFK Olomouc – asistent (2001-2004), Pálava Mikulov (2004), FC Tygerberg (JAR, 2012), Valašské Meziříčí (2013), FC Kapské Město (2013-14), Bohemians Praha – asistent (2014-16), Viktoria Plzeň – asistent (2016-17), Zbrojovka Brno – asistent (2017-18), Orapa United (Botswana, 2018-19), Township Rollers (Botswana, 2019-20), AFC Leopards (Keňa, 2020)

Funkcionářská kariéra: sportovní manažer, výkonný ředitel, předseda představenstva Baníku Ostrava (2007-2012)

Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud