Je to víc než fotbal! Ukázal vzkaz pod dresem, sudí ale nežlutil a je hrdinou
Je to ta vzácná chvíle, kdy rozum, cit a lidskost přebijí suchopárné, přísně uplatňované regule. Svléknout či odhrnout při zápase dres plus ukázat nějaký nápis na triku pod ním? Zakázáno, trestat! nařizují mezinárodní fotbalové instituce a nutí to rozhodčí striktně dodržovat. Jenže jeden muž s píšťalkou se tomu vzepřel. Nizozemský sudí Paul van Boekel s pochopením a bez žluté karty přijal gesto, jímž útočník Ajaxu Amsterdam Mohammed Kudus uctil o víkendu památku krajana Christiana Atsua, který zemřel při zemětřesení v Turecku. „Rozhodčí řekl, že to není dovolené, ale že mě chápe. Že je to víc než fotbal,“ řekl ghanský reprezentant.
Stalo se to při ligovém zápase Ajaxu se Spartou Rotterdam. Tým z Amsterdamu vedl už 3:0, když Kudus krásně zatočil míč z přímého kopu k pravé tyči. Rozběhl se jakoby na oslavu gólu, ale jeho myšlenky ve skutečnosti směřovaly jinam. Ostatně napovídal tomu i vážný výraz v jeho tváři, po němž se nerozlil šťastný úsměv. Zůstal vážný. Vzápětí bylo vše jasné: vyhrnul si dres, pod nímž si fanoušci a posléze díky televizním záběrům všichni na celé planetě mohli přečíst: R. I. P. Atsu. Tedy: Odpočívej v pokoji, Atsu.
Záložník, který hrával i v Premier League za Newcastle a Chelsea či v Nizozemsku za Arnhem a naposledy nastupoval za Hatayspor, tragicky zemřel v jednatřiceti při ničivém zemětřesení, jež postihlo v minulých dnech Turecko. Kuduse k němu vázalo pevné pouto: o devět let mladší záložník Ajaxu se od něho podle svých slov hodně naučil, Atsu byl jeho vzorem. I proto ho jeho smrt tolik zasáhla. „Každý ví, co se v Turecku stalo a já se pro to (odhalení vzkazu) rozhodl, protože mi byl tak blízký. Samozřejmě je to i pro všechny rodiny, které byly postiženy,“ prohlásil po utkání pro kanál ESPN. „Všechno, co jsem dnes udělal, bylo pro Christiana. Kdybych gól nedal, ukázal bych tričko po zápase.“
Čekat nemusel. A své gesto zvolil i navzdory tomu, že podle léta uplatňovaných pravidel má za něco takového sudí trestat žlutou kartou. Částečně to lze pochopit kvůli riziku, že by toho fotbalisté zneužívali pro reklamu nebo k nejrůznějším nepřístojným vzkazům, ale obecně jsou FIFA či UEFA za takovou praxi kritizovány. Dvaačtyřicetiletý rozhodčí Van Boekel měl v každém případě teoreticky jedinou možnost: sáhnout do kapsy a tasit žlutou kartu.
Ví přece, co se (ne)sluší a patří. Na listinu FIFA se dostal už v roce 2008, ve fotbale toho zažil dost, úspěchy i horké chvíle. Jako když na posledním EURO coby VAR posvětil penaltu pro Anglii v utkání s Dánskem. Nebo když po jeho zásahu naopak neplatil loni v říjnu kvůli ofsajdu gól Harryho Kanea jeho Tottenhamu se Sportingem Lisabon, který mohl znamenat postup Spurs do osmifinále Ligy mistrů. A teď bylo na něm, aby zasáhl proti Kudusovi. Jenže...
...jenže to neudělal! Místo toho k němu přišel, položil mu ruku na rameno a krátce s ním pohovořil. Žádná Yellow Card Pocket Revue se nekonala. „Máme fotbalová pravidla, ale tohle fotbal přesahuje,“ byl si jistý Kudus – a sudí to viděl stejně. „Řekl mi, že (svlečení dresu) není dovoleno, ale chápe to, protože je to víc než fotbal. Patří mu za to ode mě velký respekt.“
A nejen od něho. Slova pochvaly, uznání i díků se začaly sbíhat ze všech koutů světa...
