Už sto let se hraje Švýcarský fotbalový pohár, takový příběh ale soutěž nepamatuje. Biel se jako vůbec první tým v historii prodral až do finále jako účastník třetí ligy. „Neuvěřitelné. Nedá se to popsat. Říkal jsem, že potřebujeme naprosto perfektní zápas. Měli jsme štěstí odvážného a neuvěřitelnou týmovou soudržnost,“ jásal střelec jediného gólu Malko Sartoretti po zápase, v němž odepisovaný Biel porazil Young Boys Bern 1:0 po prodloužení.
Extrémně speciální víkend pro menší městečko ze západního Švýcarska. Dlouho paběrkující klub s bohatou historií prožívá velmi dobrou sezonu, v níž se snaží především vyškrábat zpět do druhé ligy, ze které se po krachu v roce 2016 propadl celou pyramidou švýcarského fotbalu o několik pater dolů.
Kromě úspěšného ligového tažení píše tým složený převážně z amatérů mnohem větší příběh nečekaně ve Švýcarském poháru. V první fázi soutěže měl Biel štěstí na los a přes hratelné soupeře prošel až do čtvrtfinále, kde si vyšlápl i na prvoligové Lugano a po výsledku 2:0 postoupil mezi nejlepší čtyřku, kde přivítal úřadujícího mistra země – Young Boys Bern.
„Prodali bychom přes dvacet tisíc lístků,“ líčil nadšení místních sportovní ředitel klubu Oliver Zesiger. Tamní stadion má běžně kapacitu 5200 diváků, tentokrát klub přistavil ještě jednu menší tribunu, a tak obrovský šok sledovalo ještě osm set dalších fanoušků.
Herně měl velký favorit samozřejmě navrch, ale góly nepřicházely. Velkou naději pak domácím dodala červená karta pro Kastriota Imeriho, kterého trenér poslal na trávník v 74. minutě a o tři minuty později ho sudí vykázal opět ven.
Ve prospěch outsidera se obrátila ještě další důležitá rozhodnutí. Jedinou branku vstřelil po sporné penaltě 20letý Malko Sartoretti. Když potom Young Boys ve 125. minutě vyrovnali, jejich radost překazil VAR, který odhalil, že brance předcházela hra rukou.
A tak se zrodila naprostá senzace. Při jubilejním 100. ročníku švýcarského poháru se vůbec poprvé v dějinách soutěže až do finále dostal tým ze třetí ligy. „Nedokážu to popsat. Dát tomuhle městu takový zážitek je něco naprosto úžasného,“ radoval se brankář a jeden z hrdinů utkání Raphael Radtke.
„Asi bude trvat pár dní, než mi dojde, co se vlastně stalo. Jen doufám, že se teď neprobudím ze snu,“ smál se dojatý útočník Omer Dzonlagic.
A teď Basilej...
Klub si tak podruhé ve své bohaté historii zahraje ve finále. První účast v roce 1961 skončila těsnou prohrou 1:0 proti La Chaux-de-Fonds. Šance na úspěch tentokrát nebude o mnoho vyšší. Poslední překážkou pro trpaslíka je totiž Basilej tažená Xherdanem Shaqirim, která baží po zisku první trofeje po šesti letech.
Outsider uznávající červené barvy však už opakovaně ukázal, že favorita umí zaskočit. „Biel je město dělníků a tuhle mentalitu si chceme přenést i na hřiště. Každý musí tvrdě makat za druhé a musíme zůstat nohama na zemi,“ popisuje možnou cestu za senzací trenér Samir Chaibeddra.
V případě úspěchu by navíc přišla i obrovská evropská odměna, jelikož vítěz švýcarského poháru se kvalifikuje do třetího předkola Evropské ligy. Maličký klub by tak minimálně čtyřikrát okusil atmosféru evropských pohárů.
Že by se klub ze třetí ligy podíval do Evropy, to opravdu není nic běžného. Povedlo se to zatím jen jednomu týmu v historii, a to FC Pasching, jenž v roce 2013 ovládl Rakouský pohár.
Jenže shodou okolností se taková věc může v této sezoně povést dokonce dvěma celkům. Vedle švýcarského Bielu se totiž do finále poháru v sousedním Německu probojovala také Arminia Bielefeld.
Není tedy vyloučené, že se v příští sezoně objeví v evropských soutěžích hned dvě mužstva působící ve třetí lize.