Smetana mění Ružomberok, finále je blízko: Máme DNA, jsme nebezpeční
Šestnáct soutěžních zápasů, pouhé tři porážky. Postup v lize do skupiny o titul a de facto i do finále slovenského poháru, protože odveta s třetiligovými Lipany bude po první výhře 5:0 formalitou. Takové je resumé českého trenéra Ondřeje Smetany za necelý půlrok v Ružomberku. „Kluci poctivě pracují. Myslím, že se postupně zlepšujeme,“ říká skromně jednačtyřicetiletý kouč v pořadu Liga naruby. Mluví také o restartu v MSFL, vlastním DNA, kritice ohledně pragmatického způsobu hry, ustřeleném Slovanu Bratislava či fotbalistech z Baníku Ostrava.
Když jsme spolu dělali rozhovor loni v květnu, končil jste v Jihlavě, narodila se vám dcerka. Mezitím jste stihl ještě štaci v Hlučíně, pak odchod na Slovensko. Trošku fičák, ne?
„Nepřišlo mi to, ale když to takhle od vás slyším, tak vlastně asi jo. Jsem rád, že jste zmínil Hlučín, kterému bych chtěl na dálku poděkovat za spolupráci. Hráčům i realizačnímu týmu. Že jsem tam s nimi mohl být, mi hodně dalo. Udělal jsem dobrý krok. Samozřejmě jsem nad ním přemýšlel, ale nechtěl jsem stát. V Hlučíně jsem si mohl vyzkoušet spoustu věcí. Změny rozestavení, střídání, reakce na soupeře, tréninkový proces... To mi teď v Ružomberku pomáhá, má to vliv i na současné výsledky.“
Jak jste loni v létě po příchodu do Hlučína uvažoval? Měl jste v sobě ambici dostat klub zpátky do druhé ligy, nebo jste spíš hrál o své jméno a o šanci dostat se zase do profesionálního fotbalu?
„Nějaká vize tam byla, ale tu bych asi přeskočil. Byla zajímavá, ale asi těžko realizovatelná. Bylo lákadlem posunout klub do druhé ligy, nicméně okolnosti tomu nebyly nakloněny. Každopádně můj záměr byl jednoduchý: chtěl jsem být v procesu zpátky na hřišti, učit se a posouvat. Něco jiného je být doma, vzdělávat se u počítače a být v kolektivu. Pauza po konci v Baníku nebyla dobrá, ideální pak nebylo ani rozhodování, který tým vzít či nevzít. Chtěl jsem se tomu vyvarovat tím, že budu v provozu. Znal jsem skoro všechny hráče i trenéry, věděl jsem, že si díky známému prostředí můžeme vzájemně pomoct. A tak to nakonec i dopadlo. Zkoušel a ověřoval jsem si věci, které by pro mě bylo složité testovat na prvoligové úrovni. Těžil jsem z toho tehdy, těžím z toho i teď.“
Co si představit pod tím, že pauza nebyla dobrá? Že trenérů je spousta, volných míst málo, takže je jednoduché sejít z očí?
„Takhle bych to úplně nebral, ale není jednoduché vypadnout z tréninku. Fotbal se strašně rychle vyvíjí. Být na půl roku nebo rok mimo je pro mě v takhle mladém věku složité. Chci se posouvat, vzdělávat, učit se. Určitě se neberu za hotového trenéra, i když za toho se nebudu brát asi nikdy. V Hlučíně jsou na třetí ligu velmi kvalitní, inteligentní, fotbaloví hráči, kteří dobře nasávali informace. Opravdu hodně mi to dalo, celkově to bylo fajn. Snad i pro ně, protože si myslím, že tréninkový proces byl hodně náročný, ale zajímavý.“
Rukama vám prošel dvacetiletý nigerijský stoper Uchenna Aririerisim patřící Baníku. Teď je v béčku, ale jdou na něj výborné reference, v zimě ho poptával i Zlín. Jak se vám líbil?
„Je to jednoduché: jde o velmi zajímavého fotbalistu. Jedinou slabší stránkou bylo, že nepřišel v ideálním fyzickém ani taktickém stavu. To je jediné, co mu chybí. Jakmile bude mít tohle na úrovni, dokáže kvalitu. Má dobré charakterové i rychlostní vlastnosti. Je trošku jiný než spousta hráčů, kteří k nám přicházejí. To myslím v dobrém. Má velkou budoucnost. Záležet bude na tom, jestli bude mít štěstí na další kroky a rozhodnutí, to je u každého fotbalisty. Je to na něm i na lidech kolem něj.“
Potrápili jste v poháru Baník, hráli v tabulce nahoře a přišel zájem Ružomberku. Složité rozhodování?
„V úvodu byla domluva, že když přijde zajímavá nabídka, můžu jít. Ružomberok
