Čtvrteční vyřazení Barcelony ze španělského poháru (prohra 0:1 proti Bilbau), byť po kvalitním výkonu, znamená další korálek ve šňůře mizerných dnů. Hráči se snaží zahnat krizi, kterou vyvolala slova sportovního ředitele Erika Abidala, nicméně štiplavé poznámky směrem ke slavné značce přibývají dál. „Je to klub klaunů,“ tvrdí nekompromisně Christophe Dugarry, legendární francouzský útočník, který v Barceloně působil v sezoně 1997/98.
Barcelona se potýká s celou řadou problémů. Výměna názorů mezi Abidalem a Lionelem Messim, probírané odvolání trenéra Valverdeho, teď vypadnutí ze čtvrtfinále domácího poháru, kde hvězdný tým obhajoval loňskou finálovou účast (tam prohra 1:2 s Valencií). K tomu zranění útočníků Luise Suáreze a Ousmaneho Démbelého. Zkrátka zádrhele všude, kam se kolem Camp Nou podíváte.
„Je to klub klaunů, jde to tam od desíti k pěti,“ prohlásil pro francouzské rádio RMC Christophe Dugarry, francouzský mistr světa i Evropy z let 1998 a 2000. „Ze současného dění mám pocit, že v klubu neexistuje žádná strategie. Jedinou prioritou vedení je, aby byl znovu zvolený prezident. Vzájemně si tam nerozumí,“ dodává v narážce na prezidentské volby v roce 2021, kde chce Josep Maria Bartomeu obhájit stávající mandát.
Dugarry zmínil také špatnou přestupovou politiku. „Každé přestupové okno se dostanou do problémů. Od doby, co odešli Xavi a Iniesta, utratili spousty peněz, ale nebyli schopní najít alespoň podobnou hráčskou kvalitu,“ řekl směrem k legendám, s nimiž v sestavě zažíval klub jednu z nejzářivějších etap v dějinách.
Z Barcelony, výjimečné fotbalové značky a továrny na peníze, se najednou stal otloukánek, kterého se soupeři přestávají bát a spíš sklízí posměšky než uznání na hřišti. „Je tam hodně problémů, ke všemu má teď klub velmi špatnou image. Pracuje tam hodně lidí, kteří na takovou úroveň nemají. Realita je taková, že klub teď vlastně nemá žádnou úroveň.“
Z francouzské legendy trochu mluví zášť, byť může mít ve většině věcí pravdu. Barceloně působil jen půl roku pod přísným Louisem van Gaalem a na Katalánsko má jen ty nejhorší vzpomínky.
„Šest měsíců jsem se ptal sám sebe, co tam dělám. Bylo to naprosto šílené,“ vzpomněl Dugarry. „Nejhorší bylo, když jsem přišel do kanceláře a požádal o odchod. Předstíral jsem, že brečím, aby mě pustili, potřeboval jsem odejít za každou cenu. Oni se na mě jen podívali a odpověděli: 'Nikam nejdeš, věříme ti.' Chápete to? Tvrdili, že ve mě věří, přitom mě nechali hrát na defenzivním záložníkovi. Prošel jsem si peklem,“ uzavřel výjimečný střelec.
