Luka Modrič se stal ve 39 letech a 40 dnech nejstarším hráčem v přebohaté historii Realu Madrid a předstihl Ference Puskáse. Jeho dlouhověkost na vrcholové úrovni je téměř bezkonkurenční. Tohle není fotbal, jaký hrál legendární Maďar. Chorvat je železný muž, rytíř i umělec, malý tvrdý bastard s lýtky jako dělové koule, tváří ostrou a opotřebovanou, nemá na sobě ani gram tuku, což odráží jeho přístup a temperament. Rodrygo mu říká tati, je jen o rok mladší než Brazilcův skutečný otec. A Modrič? Ten to pořád to umí. Stále hraje a tvoří tam, kde je to nejtěžší, v těch úzkých roklích a peřejích středu pole.
„Podle všech fotbalových parametrů… měl Luka skončit už před několika lety,“ řekl Predrag Mijatovič, bývalý útočník Realu Madrid. „Ale pak ho vidíte hrát a musíte si říct: Tomuhle chlapovi není 39, je mu nejvýš 29. Když s ním mluvíte, tak i přes to všechno, co dokázal, je pořád blázen do vítězství. Nikdy není spokojený, chce víc a víc.“
Loni se stal teprve 12. hráčem, který dosáhl 500 vystoupení za Bílý balet. Dnes jich má na kontě 550 a pořád vyniká ve fotbale s hustým provozem: rozjíždí, zastavuje, přemýšlí, drží míč v bezpečí. Vidí jinou cestu. „Sofistikovaná geometrie.“ Tak popsal Modričovo vnímání a přihrávky Zvonimir Boban, chorvatská ikona a dlouholetá opora zlaté éry AC Milán.
Slaven Bilič, někdejší kouč Chorvatska, prohlásil: „Lidé se mě ptají: Změnil se? Samozřejmě že se změnil, ale stejně jako iPhone. Ten upgraduje každých pár let. Dostali se k iPhonu 14, 15 nebo 16. Vyvíjel se i Luka. Jasně, už na začátku to všechno měl. Ale byl posedlý tím, aby se posouval.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
