Barcelona hvězdná i znavená a hádky s Cruijffem. Kam se poděl Rijkaard?
Držet otěže jednoho z nejtalentovanějších týmů v historii, a pak jen tak zmizet? I takový přístup můžou mít velcí hráči ve fotbalovém světě. Frank Rijkaard je jedním z nich. Ligu mistrů vyhrál jako hráč i trenér, dohromady se třemi různými týmy, od roku 2016 ale jako by zmizel z povrchu zemského. Co nizozemského kouče vedlo k překvapivému konci?
Ovládnout Ligu mistrů jako hráč i trenér se povedlo všehovšudy sedmi lidem. Do elitního klubu, který čítá i Johana Cruijffa, Pepa Guardiolu či Zinedina Zidana, se řadí i Frank Rijkaard. Defenzivně laděný Nizozemec triumfoval s AC Milán v letech 1989 a 1990, na sklonku kariéry přidal třetí vítězství s Ajaxem (1995). Jako kouč o jedenáct let později dovedl Barcelonu k triumfu nad Arsenalem. Pak ale z ničeho nic přišel sešup.
V roce 2009 převzal Galatasaray, kde vydržel jednu sezonu. Mezi lety 2011 a 2013 vedl Saudskou Arábii, a pak byl tři roky bez angažmá než oficiálně oznámil, že ho žádná nabídka na trenérskou pozici už nezajímá. Co vedlo Rijkaarda k takovému ústupu ze slávy?
V éře, kdy je skoro nemyslitelné, aby Ligu mistrů vyhrál někdo jiný než Barcelona či Real Madrid, se zapomíná na fakt, že Rijkaardovi svěřenci urvali pro katalánský klub teprve druhý triumf v nejprestižnější soutěži v historii. Skvadra, která čítala hráče jako Deco, Ronaldinho, Andrés Iniesta, Xavi, Carles Puyol, a mladý muž jménem Lionel Messi, ale pod vedením nizozemského kouče nijak zvlášť nevzkvétala. Naopak, mnozí experti hovoří o tom, že Rijkaard tým překypující talentem nedokázal dovést k plnému naplnění potenciálu, než přišel Pep Guardiola a udělal z něj mašinu, co je těžko k poražení.
Jak vzpomínají novináři, kolem roku 2008, kdy Rijkaardovo působení v Barceloně pomaličku končilo, byli Blaugranas talentovanou, ale línou bandou bez lídra. Zkušeného Ronaldinha začaly zajímat noční kluby a objem svého bankovního účtu víc než výkony na hřišti. Guillem Balague pamatuje na chvíli, kdy Pep Guardiola přivedl třetiligový rezervní tým Barcelony, aby v přípravném zápase poměřil síly s Rijkaardovým áčkem.
„Pep došel k názoru, že Barcelona potřebuje změnu. Rijkaard kouřil, Ronaldinha stáhl po deseti minutách, Deco hrál přes viditelnou únavu, a kluci ze třetí ligy áčko válcovali,“ sdělil deníku Daily Mail.
Rijkaard tehdy věděl, že jeho čas v Katalánsku se chýlí ke konci. Po krátkých angažmá v Istanbulu a u národního týmu Saúdské Arábie se stáhl z veřejného dění. O peníze nemá nouzi, kromě angažmá u velkých fotbalových mužstev mu solidní výdělek vynesly i chytré investice v Amsterdamu, kde podniká s nemovitostmi. Hlavně ale nechce být moc propírán médii, především proto, že jeho rozvod v roce 2009 byl dlouhou dobu tažen nizozemským bulvárem. Poptávka na jeho trenérské služby sem tam dorazí, především z Číny, jeho agent už se ale ani neobtěžuje se ptát. Všichni ví, že Rijkaard s fotbalem jednoduše seknul.
Ač sbíral úspěchy, už jako hráč byl potížistou. Obránce či defenzivní záložník se skvělou rozehrávkou byl oblíbencem legendárního Johana Cruijffa, než mezi nimi došlo k hádce. „Běž do p****e se svým věčným stěžováním,“ řval prý na ikonu, která ho v té době vedla v Ajaxu, jak ve své knize The Barcelona Legacy píše Jonathan Wilson. Když se reportéři vydali za Rijkaardem domů, s ledovým klidem jim oznámil, že nemá v plánu se do Ajaxu vracet a prostě zůstane doma.
Překvapivé je, že oba dva se dokázali usmířit, a Cruijff doporučil Rijkaarda jako kouče Nizozemska pro domácí Euro. Po něm ale Rijkaard na lavičce skončil, a převzal Spartu Rotterdam, se kterou ale sestoupil. Jeho trenérská kariéra nevypadala slavně, až do dalšího zásahu legendy. Když Joan Laporta převzal prezidentské křeslo v Barceloně, neúspěšně se pokusil oslovit Guuse Hiddinka a Ronalda Koemana na roli hlavního trenéra. Na Cruijffovo doporučení pak pozici nabídl právě Rijkaardovi.
Rijkaardova kariéra je zvláštní sinusoidou. Jako hráč byl problémový kus, ale i borec, co s krajany Gullitem a Van Bastenem dotáhl Milán ke dvěma triumfům v Lize mistrů. Jako trenér supertalentovaného týmu Barcelony zapsal další trofej z Champions League i jasnou výhru nad Realem, která mu vynesla potlesk ve stoje od fanoušků. S tím samým týmem ale ostudně prohrál 1:4 v sezoně, v níž Bílý balet vyhrál titul. Rijkaard, muž, který nesnesl prohry, pak na tiskové konferenci vypadal jako zlomený muž neschopný odpovídat na otázky, a pár dní nato se pakoval. Na elitní úrovni už se nikdy neukázal, ale zanechal za sebou přinejmenším zajímavou historii.
