Hyppiä exkluzivně o Šmicrovi: Vladi? Pořád se smál

„Lepšího ambasadora než Vladiho český fotbal nemůže mít," prohlásil v exkluzivním rozhovoru pro Sport.

Hyypiä momentálně působí v Bayeru Leverkusen, kde má dalšího českého parťáka, Michala Kadlece. Právě exsparťanský obránce, jenž se momentálně zotavuje ze zranění, pomohl zprostředkovat interview s jednaosmdesátinásobným finským reprezentantem.

Čtěte více:
Šmicer: Konec? Rozhodl jsem se o poločase »
Šmicer: Pod Košťálem nám to šlapalo »

Jak vzpomínáte na vaše společné časy v Liverpoolu?
„Byl to pro nás pro oba vynikající období, hodně jsme toho zažili. Vladi je skvělý kluk, jeho jediným problémem bylo, že měl opravdu smůlu na zranění, takže nemohl ukázat to nejlepší, co v něm bylo. Ale hlavně to byl dobrý kamarád a člen týmu. První věc, kterou si vybavím, když mi někdo řekne jméno Vladi Šmicer, je finále Ligy mistrů z Istanbulu (triumf Liverpoolu z roku 2005 - pozn. red.). Přišel do hry v průběhu utkání, věděl, že je to jeho poslední zápas pro Liverpoolu. Vstřelil důležitý gól a taky proměnil penaltu. Hrál jako vždy předtím, tedy velmi dobře, i když to z psychického hlediska pro něj muselo být hrozně složité."

Když Šmicer odcházel z Liverpoolu, prohlásil o něm Steven Gerrard, že ho mrzelo, že nebyl mezi fanoušky tolik populární, protože v kabině patřil mezi nejoblíbenější. Proč jej podle vás příznivci až tolik neuznávali?
„Tréninky v Liverpoolu jsou zavřené a lidé jej nemohli vidět denně během přípravy, na rozdíl od nás všech v týmu. My jsme moc dobře věděli o jeho kvalitách. A druhá věc je, že fanoušci Liverpoolu jsou nároční, není lehké se jim zavděčit, jestli víte jak to myslím. Potřebujete hrát pravidelně delší dobu a dobře, abyste si je získal a oni vás začali mít rádi. Vladi to měl se všemi svými zraněními těžké. Bylo pro něj těžké naplno ukázat své kvality, protože hrál pár týdnů a pak se znovu zranil. Ale samozřejmě si ho díky finálovému gólu pamatují."

Šmicer je známý tím, že má prakticky neustále dobrou náladu. Viděl jste ho někdy zamračeného?
„Nevzpomenu si, že bych něco takového viděl. Opravdu měl takřka pořád úsměv na tváři. Je to dobrá povaha."

Vladimír Šmicer • Michal Beránek

Překvapil vás svým rozhodnutím ukončit kariéru?
„Ani ne, ale je vždy škoda, když musí hráč ukončit kariéru kvůli zranění. Mým velkým přáním je, abych skončil ve chvíli, kdy se sám rozhodnu, že skončit chci. Ne že mě k tomu donutí zranění. Z tohoto pohledu je to pro něj velmi nešťastné, ale na druhou stranu je jasné, že už nejsme nejmladší kluci. Já se taky blížím ke konci mé kariéry, je mi třicet šest let.“

Šmicer je starší než vy pouze o pět měsíců, ale vy ještě pokračujete. Možná jste něco udělal v kariéře lépe než on...
„Néé (směje se). My jsme odlišné typy, já jsem měl velké štěstí, že jsme neutrpěl žádné velké zranění. A je to jeden z důvodů, proč ještě stále pokračuju. Ale jak jsem řekl, je vždy smutné, když slyšíte, že vaši přátelé a bývalí spoluhráči končí s fotbalem. Už není moc hráčů v mém věku, kteří ještě působí na nejvyšší úrovni. Z většiny z nich už se stali trenéři...“

Je to pro vás frustrující?
„Není, ale taky občas myslím na to, že jednoho dne přijde i můj čas. Nicméně momentálně jsem stále fit a užívám si fotbal. Ve chvíli, kdy ztratím radost z hraní, tak skončím.“

Šmicer se stal manažerem české reprezentace, jenže v Anglii, kde je tohle označení spojené s funkcí kouče, z něj omylem udělali trenéra národního týmu. Zaskočilo vás to?
„Trochu ano, protože když chcete dělat takovou práci, musíte mít nějakou licenci. A já jsem si říkal: kde ji dostal? (směje se). Ty články jsem četl, ale Míša (Kadlec) mi později vysvětlil, že ta nová funkce znamená něco jiného, že je jakoby generální manažer. Každopádně si myslím, že je fajn, když může dělat po dlouhé úspěšné kariéře tuhle práci. Možná, že až já jednou skončím, taky budu pracovat pro finský svaz. Je dobře, když bývalí hráči pomáhají a pracují pro národní svazy. Kdo by mohl být lepším ambasadorem českého fotbalu než Vladi Šmicer. Právě kvůli tomu jeho úsměvu na tváři.“

A vybaví se vám nějaká společná hráčská party z liverpoolských časů?
„Dobře si vzpomínám si na tu první, po přestupu do klubu (oba přišli v létě 1999 - pozn. red.). Každý nový hráč musí zpívat. Nepamatuju si to přesně, jakou písničku zpíval, ale byla to nějaká česká a nikdo ji nerozuměl (směje se).“