Derby? Jenom takový ubohý pšouk

Letos na jaře jsem viděl přípravné utkání Sparty proti Kladnu. Hrálo se na malém hřišti vedle Toyota Areny za účasti tří stovek diváků. Okolo stojí topoly, nějaký chlápek tam prodával pivo v kelímku a buřty s hořčicí. Kdybych neslyšel cinkání tramvají, skoro bych si myslel, že jsem u nás na vsi. Sparta vyhrála 2:0, diváci si dali pivo s buřtem a šli domů. Z Letenské pláně díval jsem se pak na Toyota Arenu a napadlo mě, že se časem na tom velkém stadionu přestane i hrát, až budou všichni hráči v zahraničí a domácí české soutěže budou jen takový evropský fotbalový region. Ale před 14 dny se média pokusila udělat z Gambrinus ligy evropský fotbal. Tiskem, televizí i rozhlasem zmasírovaní fandové přijeli ze všech koutů republiky na 265. pražské derby. Taky jsem propadl tomu omylu a strašně jsem se těšil. Vyprodaný stadion, 650 policistů v ulicích, potíže v dopravě, bitka na Náměstí Jiřího z Poděbrad, oddíl jízdní policie. Žádná vesnice s topoly u hřiště, ale velkoměsto v tom nejhorším slova smyslu. Jak to dopadlo na place a jaký pseudofotbal jsme viděli, už víme. Těžkooděnci se potili vedrem a diváci hrůzou z předváděné hry. Po utkání jsem viděl na televizní obrazovce naprosto vyčerpané oči Tomáše Řepky a říkal jsem si - co mohlo, proboha, sparťanského kapitána tak unavit? Ten totálně odevzdaný výkon Slavie? Nebo pocit zodpovědnosti a naděje, že když "sešívané" porazí , bude vše odpuštěno? Fotbal to byl příšerný a ligu vede Liberec. Taková rozsáhlá a bombastická dělostřelecká příprava - a pak jen malinký, ubohý pšouk. Ten rozdíl je vidět o to víc, když si člověk hned v následných dnech pustí v televizi utkání Champions League. Je dobré si k tomu vypnout zvuk, abychom neslyšeli protivné mudrování některých našich televizních komentátorů. Fotbalová Evropa je zkrátka jinde. Časem budeme chodit na Spartu už jen na to hřiště s topoly. Dáme si tam buřta a pivo v kelímku. Cestou domů na mě nešlápne kůň a v tramvaji nebudou řvát šílenci, oslavující výsledek utkání, které fotbal téměř nepřipomínalo. Já vím, já taky nejsem žádný Dustin Hoffmann, ale hraju za Činoherní klub, a to je mančaft, který se v pomyslné divadelní tabulce drží už léta na pohárových příčkách. Divadlo má menší působnost než fotbal, ale kdyby můj team podal podobně ostudný výkon, jaký v derby předvedla obě mužstva, tak by na nás už nikdy nikdo nepřišel. Kdo chce dnes v Česku zhlédnout dobrý fotbal, musí do nižších soutěží. Minulou sobotu viděl jsem na Bohemians Praha v Horních Počernicích 8 gólů. Domácí vedou tabulku třetí ligy s náskokem dvanácti bodů. A představte si, že hráči si tam nahrávají, nabíhají do volného prostoru, vědí o sobě, hrají pro radost sobě i divákům. A dávají góly. V tomto ročníku jich vstřelili už 53. O autorovi| Autor je hercem a publicistou