Vavruška téměř ochrnul. Skoro jsem házel ručník do ringu, říká kouč
Velmi těžké období prudkých bolestí prožil opavský trenér David Vavruška. Čtyřicetiletému kouči se vrátily příznaky Bechtěrevovy choroby. A to s tak nebývalou razancí, že jej připoutaly na nemocniční lůžko a zcela znehybněly. Prosincové dny byly nejtěžší. Vavruška dnes přiznává, že už nevěřil, že ještě někdy vstane z postele a začne se znovu hýbat.
Že dnes znovu stojí na nohou a vede zimní přípravu druholigové Opavy, považuje David Vavruška téměř za zázrak. V prosinci něčemu takovému nevěřil. Prudký atak Bechtěrevovy choroby už zvolna ustupuje. Někdejší trenér prvoligové Příbrami ale ví, že se může znovu vrátit.
„Od té doby jsem měl od nemoci relativní klid. Až na občasnou bolest kloubů. Až teď, po třiadvaceti letech, to přišlo znovu. Bylo to hrozné,“ vypravuje trenér. „První ataky přišly na začátku listopadu. Probudil jsem se a zjistil, že mám bolesti křížových a pánevních kloubů,“ líčí Vavruška počátek nedávných potíží.
Ty se začaly velice rychle stupňovat a bolesti sílily. „Liga ale ještě pokračovala, takže jsem se snažil všechno to nějak překonávat. Bylo to ale čím dál horší a poslední podzimní duel se Žižkovem už prakticky nevím, jak vůbec probíhal,“ popisuje čtyřicetiletý trenér.
Po skončení podzimu následoval návrat do Příbrami, kde Vavruškovi trvale žijí. Hospitalizace byla ale nezbytná. V motolské nemocnici vše vyvrcholilo. „Myslel jsem, že je konec. Že už nic nebude. Nemohl jsem se pohnout a už jsem skoro házel ručník do ringu,“ přiznává trenér. Bechtěrevova nemoc jej doslova znehybněla.
S pomocí medikamentů se dostal z nejhoršího a z nemocnice se po devíti dnech vrátil domů. Aby se bolestí defi nitivně zbavil, musí pravidelně cvičit. „Je to začarovaný kruh. Když se nehýbete, zhoršuje se to. Hýbat se ale nemůžete, protože to bolí. Jenže tuhle nemoc dokážete aspoň dočasně porazit pouze tím, že ji trápíte a nepovolíte. Musíte bojovat. Mně se to povedlo i díky pomoci mé ženy, bez které bych to asi nezvládl,“ zdůrazňuje opavský kouč.
Už znovu trénuje, ale musí se stále hýbat
Dnes už velí svým svěřencům, kteří se chystají na jarní část sezony. „Bolesti se ještě ozývají, ale nesmíte povolit, musíte se hýbat,“ podotýká. Ví, že „Bechtěrev“ se může kdykoliv ozvat znovu a se stejnou intenzitou. A že následky mohou být fatální.
„Ta nemoc si s vámi dělá, co chce. Dnes vím, že do svých šedesáti let asi trénovat nevydržím. Ale jsem pragmatik a těším se z každého dne, kdy se probudím a můžu se hýbat. Třeba se to zase celých dvacet let nevrátí a dá mi to pokoj. To by byla bomba,“ přeje si Vavruška.
Jeho tým, k němuž přišel na začátku září, se nemůže vymanit z těžké krize. V druhé lize je stále na dně tabulky. „Napadlo mě, že když jsem se z toho dokázal dostat já, třeba se něco podobného podaří i našemu mužstvu. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby kluci zabojovali tak, jak jsem musel já, zvedneme se a druhou ligu zachráníme,“ doufá Vavruška.
