Jak Slavia prožila noc a ráno po triumfu nad Ajaxem? PRAHA - Slavia zažila ve středu noc, jaké se v jejích dějinách moc nevyrovná. Poprvé vzala za kliku dosud zapovězené soutěže, její letité touze po Lize mistrů se musel sklonit slavný Ajax. Uběhlo o kousek víc než jedenáct hodin a červenobílí hrdinové se už museli hlásit na místě čerstvého triumfu. "Ale oslavit se to muselo," mrknul s úsměvem kapitán Stanislav Vlček, jehož tým si rozdělí klubovou prémii 30 milionů korun. Tribuny šílí, hráči se objímají. A vychutnávají si nepoznaný pocit - zahrají si Ligu mistrů! Jedno je jisté, tohle se musí lehce spláchnout a zajíst! Kde? To se neřeší, to každý ví. "Dneska nás v naší hospodě určitě čekají," hlásí bezprostředně po zápase kapitán Stanislav Vlček. Proti oslavě nic nenamítá ani jindy přísný kouč Karel Jarolím. "Přece by byl nesmysl, abych jim teď něco zakazoval," usmívá se necelou hodinu po odvetě s Ajaxem. Přesně o půlnoci přijíždí na Václavské náměstí klubový autobus a hráči míří do jedné ze svých oblíbených restaurací. "To jsou borci, naši noví hrdinové," pokřikují na ně ostatní návštěvníci Restaurant - Café Svatého Václava. Mezi gratulanty nechybí ani moderátor Leoš Mareš, oblečený "do Šmicra" - tedy do dresu se jmenovkou slávistické hvězdy. Ani jeho idol si hospůdku nenechal ujít, i když zápas nedohrál kvůli nataženému svalu. Do nedělního ligového utkání s Mostem by však měl být v pořádku. Mufa, mufa, tiki tamba Být to jindy, vypsali by si hráči výběrem nápoje žádost o pokutu. Teď se to smí, a tak na stole přistávají na přípitek piva. "Ale žádný tvrdý alkohol. Dáme si dvě, tři piva, něco k jídlu, a tím to pro nás končí. Vždyť nás ráno čeká trénink," potvrzuje zodpovědně Vlček. Vzorem pro ostatní je slovenský reprezentant Matej Krajčík. První pivo v něm jenom zasyčí. U baru si ihned objednává nové, jenže pozor! Nápoj už neobsahuje žádný alkohol. Nemůže si to dovolit, ráno se musí hlásit na tréninku. To s povzdechem potvrzují i ostatní. "Trenér sice do televize prozradil, že bude volno, ale v autobuse potvrdil platnost původního tréninkového plánu," zlobí se. Ale jen naoko. V tom se ve dveřích objeví bývalý vedoucí mužstva Martin Lafek a bere si na povel zajímavý rituál. Hráči se chytí okolo ramen, stoupnou si na židle a opakují po něm. "Mufa mufa, tiki tamba," zní trochu tajemně celým lokálem. "Mosa, mosa, mosa," pokračuje text vítězného chorálu. "Je to taková tradice při zvláštních příležitostech, ale naučil jsem se to rychle, moc se mi to líbí," svěřuje se mladík Tomáš Necid. "Praha, až k ránu se chodí spát, Praha není jen most a hrad," zní za chvíli, to už je slavný den hodinu včerejškem, z reproduktorů hit skupiny PSH. A zvláště mladší hráči se návodu poctivě drží. Po menších skupinkách odcházejí slavit do města po vlastní ose. Vlček nespal doma Naopak zkušený Martin Vaniak už má plnou hlavu nedělního utkání v Mostě, a tak ve dvě hodiny ulehá do postele. Kanonýr Vlček už ani nejede domů za rodinou do Benešova, ale přespává u spoluhráče Ericha Brabce. Ráno o půl desáté se pak všichni slávisté s rozespalýma očima trousí na trénink. Jediní, kdo v kabině ve stanovenou dobu chybějí, jsou Francouzi Tavares s Belaidem. Mají zpoždění osm minut. Těsně před desátou vychází z domácí kabiny Martin Vaniak a vyzvídá na přítomných novinářích složení výkonnostních košů před blížícím se losem základních skupin Ligy mistrů. Následuje tradiční tipovací soutěž. Trenér Jarolím bez rozpaků vypálí trio AC Milán, FC Porto a Stuttgart, Vlček si k Portu přidává Barcelonu a Brémy. Vše na připravenou tabuli poctivě zapisuje Erich Brabec. I na něj o chvíli později čeká výklus a protažení se pod vedením asistenta Řeháka, kouč zůstává ve své kanceláři. Ti, co do utkání nezasáhli, absolvují na vedlejším hřišti běžný trénink. Stadion je stále pokrytý vrstvou bílých konfet ze středečního večera. Hráči uvolněně krouží a z tváří jim vyzařuje obrovská spokojenost. "Ještěže jsme se neostříhali, to bychom pak někde na Chelsea byli k smíchu, navíc se nechceme opičit po sparťanech," prozrazuje v samém závěru tréninku Vlček sázku, jež se pro případ postupu upekla po utkání v Amsterdamu. Holicí strojek ale na Strahově nakonec nevrčí. Hráči sázku na společné oslavě ruší. "Mám ve smlouvě, že nesmím měnit image," vysvětluje s úsměvem Vladimír Šmicer. Byl to on, kdo přinesl pověstné štěstí? Trochu snad, ale bez skutečné kvality by samo nezmohlo nic.
Témata:
