Mág Ducadam a balkánský zázrak
Slavia vstupuje do Ligy mistrů zápasem s vítězem PMEZ z roku 1986 PRAHA - Ještě v sezoně 1983/1984 bojovala Steaua Bukurešť hlavně sama se sebou a o velkých výsledcích se jí mohlo jenom zdát. Ale už o dva roky později se parta neznámých šikulů kolem koučů Emmericha Jeneie a Angela Iordaneska vyhecovala až k výhře v PMEZ, předchůdci dnešní Ligy mistrů! A spolu s CZ Bělehrad (1991) jsou jedinými týmy z bývalého východního bloku, které tuto soutěž vyhrály. K lepšímu se všechno začalo měnit už o rok dříve. Steaua, která v té době rozhodně nepatřila do absolutní rumunské špičky, byť už měla na kontě osm ligových titulů, se s příchodem staronového trenéra Jeneie (v sezoně 1975/1976 získal se Steauou rumunské double) zaměřila na rychlou hru plnou krátkých přihrávek, úderný přechod do útoku a využití technických dovedností hráčů. Její výkony byly zaslouženě odměněny v pořadí devátým titulem po šestileté odmlce. Sezona 1985/1986 ale tu předchozí ještě mnohonásobně překonala. Nejenže se Steaue podařilo získat jubilejní desátý ligový titul - ona navíc ovládla i nejprestižnější klubovou soutěž "starého" kontinentu, Pohár mistrů evropských zemí! A to způsobem, který odborníkům i divákům doslova bral dech. Důrazným a nekompromisním... Mladíci začali řádit Od samého počátku si balkánský zázrak, jak tehdejší Steauu postupně definovala západní média, vytvářel vůči soupeři nesmírný respekt svojí zarputilou hrou, tvrdostí i rychlostí, podpořenou dobře organizovanou obranou a skvělým gólmanem Helmutem Ducadamem. Mnohdy to nebyl pěkný fotbal. Ale účinnost mu nechyběla, a tak partička mladíků podpořená několika zkušenými borci, o nichž se někteří "znalci" vyjadřovali jako o těch "za zenitem", mohla začít řádit. Jako první to odneslo dánské Vejle. Po plichtě 1:1 na jeho hřišti zvítězila Steaua v domácí odvetě 4:1 a v dalším kole ji čekal maďarský mistr Honvéd Budapešť. Ten dokonce navzdory obrovskému tlaku Rumunů doma zvítězil 1:0, ale v odvetě padl stejně jako Vejle - 1:4. Další cíl? Finsko, resp. jeho úřadující šampion Kuusysi Lahti. Tentokrát začínala Steaua doma. Ale na téměř neregulérním podmáčeném a rozbitém hřišti ukopala jen bezgólovou remízu. "Soupeř nám ukázal svou sílu, ale my chceme postoupit a uděláme pro to všechno," reagoval na nečekanou ztrátu Emmerich Jenei. Jak řekl, tak se stalo. Bukurešť v odvetě vyhrála před zraky legendárního finského běžce Paava Nurmiho 1:0 a v semifinále ji čekal bruselský Anderlecht. Narvaný Astrid Park viděl v úvodním klání jen jediný gól. Postaral se o něj Enzo Scifo, který se po zápase viděl už jako pomalu jistý postupující, když novinářům odpovídal, koho by si raději přál ve finále. Ale v odvetě Fialky tvrdě narazily. Kotel třiceti tisíc rozvášněných fanoušků dotlačil Steauu k vítězství 3:0 a senzace v podobě finále PMEZ byla na světě! Španělsko truchlilo Náhoda tomu chtěla, že se o nejcennější klubovou trofej Evropy hrálo ve Španělsku. Soupeřem Steauy totiž nebyl nikdo jiný než slavná Barca, a byť se střetnutí odehrálo na sevillském stadionu Ramona Sáncheze Pizjuana, měla vytvořené takřka domácí prostředí. Přišel sedmý květen 1986. Datum, které vešlo do dějin rumunského fotbalu. Nebyl to hezký zápas. Pamětníci vzpomínají spíše na nezáživnou a ubíjející hru plnou destruktivní defenzivy z pohledu Bukurešti, bez jediné branky v základní hrací době i následném prodloužení. Co na tom, že se svěřenci anglického manažera Terryho Venablese v čele s dnešním koučem Realu Madrid Berndem Schusterem snažili, seč ji jim síly stačily. A pak to přišlo. Penalty a One Man Show. Mág v bráně Steauy Ducadam zneškodnil všechny čtyři, které na něj Alexanco, Pedraza, Alonso a Marcos postupně vyslali, a coby první Rumun se zapsal do slavné Guinnessovy knihy rekordů. Nikdy předtím se to totiž žádnému jinému gólmanovi v pohárech nepodařilo. "Nevím," konstatoval Ducadam bezprostředně po zápase na dotaz, jak se mu to vlastně podařilo. "Prostě jsem jen chtěl za každou cenu vyhrát." Hagi na scéně V následující sezoně posílil klub nejlepší rumunský fotbalista historie Gheorghe Hagi. Jeho příchod se Steaue poprvé výrazně vyplatil v únoru 1987, kdy jeho gólem zvítězila v Superpoháru (vítěz PMEZ proti vítězi PVP) nad Dynamem Kyjev. Navlas stejný výsledek se pak zrodil i v Interkontinentálním poháru, ale z výhry se v Tokiu tentokrát radoval její soupeř, argentinský River Plate. Ve druhé polovině 80. let pokračovala nadvláda Steauy v domácí lize i poháru, navíc se jí podařilo probojovat se i do semifinále PVP (1987/1988), a hlavně opět do finále PMEZ (1988/1989). Tentokrát ale odešla s debaklem 0:4, jenž jí uštědřil AC Milán (Van Basten, Gullit, Rijkaard). Z tohoto období pochází i dosud platný evropský klubový rekord 104 ligových duelů v řadě bez porážky. *** srovnání slavie a steauy Vladimír Šmicer (200 tisíc/měsíc) nejlépe placený hráč Mirel Radoi (500 tisíc/měsíc) (8,5 Zdeněk mil. z Malatyasporu) Šenkeřík nejdražší přestup léta Mihaita nyní Plesan po zlomenině (42 mil. nohy) z Temešváru, Karel Jarolím - 180 tisíc plat trenéra George Hagi - 900 tisíc 90 mil. rozpočet na sezonu 170 mil. 30 mil. Fortuna, (hlavní Chevrolet) - Travel Service, příspěvek sponzorů 37 mil. (City Bank) ENIC majitelé Gigi Becali 130 průměrná cena lístku na ligové utkání 285 Poznámka: Všechny částky jsou uvedeny v korunách a jedná se jen o odhady. sestava steauy ve finále pmez 1986 Ducadam Iovan Belodedici Bumbescu Barbulescu Bálint Balan Bölöni Majearu Lacatus Piturca Poznámky: Nastoupili i střídající Iordanescu a Radu. Penalty proměnili Lacatus a Bálint. Finále sledovalo 70 000 diváků a jako hlavní rozhodčí jej řídil Michel Vautrot.
