Klid nerozbíjím, euforii brzdím

Stanislav Levý vytáhl Viktorii Plzeň na čtvrté místo ligové tabulky, nad zemí se však nevznáší PRAHA - Slavia, Teplice, Sparta a hned za nimi Viktoria Plzeň! Klub zvyklý na pendlování mezi první a druhou ligou nyní překvapivě atakuje prvoligovou špici. "Ale není nejmenší důvod k uspokojení," říká důrazně Stanislav Levý, kouč překvapení podzimu. Čeští fanoušci ho znali jako poctivého hráče a dříče pražských Bohemians i reprezentace. Jaký je ale jako trenér? * Jednoduchá otázka na úvod. Proč je Plzeň v tabulce tak vysoko? "Odvádí se kvalitní práce, jsme na vítězné vlně, ale základ vidím v tom, že hráči na sebe chtějí upozornit. Mají motivaci jít výš. Navíc většina kádru už vzala za svou moji filozofi i." * Jak zní vaše filozofi e? "Můžete i prohrát, ale musíte mít čisté svědomí, že jste v přípravě na utkání a pak i přímo na hřišti udělal absolutní maximum pro úspěch. Podcenění, nedisciplinovanost, to absolutně nesnáším!" * Co děláte s těmi, kteří to nechtějí pochopit? Vyměřujete jim pokuty? "Pokuty nerad používám. Sahám po nich až jako po posledním možném řešení. Hráčům se snažím vysvětlit, že to, co po nich chci, je posune dál a že by Plzeň, ani česká liga neměly být pro ně konečná stanice. Ti, kteří by to nechtěli pochopit, by se dnes už sami vyřazovali z kolektivu. Mužstvo by jim to dalo pocítit. Jeho jádro je zdravé." * Krotíte teď euforii? "Ano. Trenéři jsou od toho, aby tohle brzdili. Na druhou stranu je dobré, že kluci teď věří ve vlastní síly. Ale nesmí to přerůst v aroganci." * Svérázným krotitelem euforie byl váš někdejší trenér v Bohemians Tomáš Pospíchal. Ten přímo nesnášel klid v kabině. "No, to byl osobitý trenér. Já ale nejsem zastáncem toho, že když se daří a je pohoda, tak je třeba to rozbít. Podle mě to není dobře. Jsem trenérovi Pospíchalovi vděčný, že jsem se díky jeho metodám dostal do národního týmu a pak do zahraničí. Zároveň si však myslím, že kdyby byl v určitých fázích lepším psychologem, mohla Bohemka s mužstvem, které tenkrát měla, dosáhnout víc než na jeden titul." * Ovšem on razil opak. Poznal jste to i vy osobně? "To tedy ano. Když jsem přijel z reprezentačního srazu, kde se mi dařilo, tak jsem většinou nenastoupil v lize. A následně jsem vypadl z nároďáku." * Jak to vypadalo v praxi? Přišel a řekl: Hrál jsi za národní tým, ale pro mě je to málo? "Ne. On si to většinou připravoval už na tréninku. Když jste něco zkazil nebo podcenil, tak to pro něj okamžitě byla záminka. Nebo kolikrát stačilo, aby otevřel dveře do kabiny a hned byl rachot. Aniž by někdo z nás tušil, proč rozpoutal takovou bouřku. Bylo to dost podivné. Ale třeba mě to motivovalo. Vždycky jsem se chtěl dostat zpátky do sestavy i do nároďáku, abych mu ukázal, že neměl pravdu." * Měl někdo odvahu se mu postavit? "Určitě tam byli hráči, kteří si nenechali všechno líbit. Třeba Petr Janečka nebo Jarda Němec. To byli kluci, kteří si svůj názor řekli. Ale že by se s Pospíchalem hádali, to ne." * Trenér Ježek na Spartě posílal hráče za trest na "šichtu" do ČKD. Co Pospíchal? "I my jsme spadali pod ČKD a Pospíchalova oblíbená věta zněla: Jestli chceš, tak se můžeš zítra hlásit v ČKD. Ale pokud si vzpomínám, tak do práce za mojí éry nikoho neposlal." * Souhlasíte s Pospíchalovým sloganem: Fotbal nemá logiku? "Určitě na něm něco je. Kolikrát si myslíte, jak jste dobře připravení, že všechno funguje, pak přijde první zápas a vy nevíte, proč jste prohrál." * Doznal vztah trenér-hráč od těch časů změn? "Výrazných změn. Dřív byl trenér boss, který rozhodoval o všem. Teď je spíš... nechci říct kolega, ale fotbal je čím dál víc týmová práce a hráči jsou tudíž de facto spolupracovníky trenéra." * Měl jste v plánu stát se po skončení hráčské kariéry trenérem? "Hlavně jsem chtěl co nejdéle fotbal hrát. Není totiž nic lepšího, jste zodpovědný jen sám za sebe. Proto jsem vydržel na hřišti až do sedmatřiceti, i po třech operacích kolena. A pak? Chtěl jsem u fotbalu zůstat a logickým pokračováním pro mě byla trenérská cesta." * Vaším prvním delším angažmá v roli hlavního trenéra bylo působení v TeBe Berlín. Jaké to bylo? "Náročné. Mužstvo bylo složené z babylonu národů, z kosovského Albánce, Srba, Chorvatů, přitom v té době se to v bývalé Jugoslávii dost míchalo. Měl jsem tam i Američana, Poláka, Slováka, východní Němce, západní Němce. Shrnu to: dvanáct národností." * Jak jste je dával dohromady? "Vyžadovalo to velkou dávku psychologie. Zvláště když si k tomu přičtete, že v Berlíně vycházelo sedm deníků a každý pátral denně po novinkách v týmu. Navíc jsme měli za sebou dost velkou finanční skupinu, která si přála postup do bundesligy. Tlak byl ohromný." * Jak jste ho zvládl? "Přebíral jsem tým na šesté příčce a když jsem musel odstoupit, byli jsme čtvrtí, bod od postupu do bundesligy. Jenže vedení chtělo mít německého trenéra s větším jménem, než jsem měl tehdy já. Nakonec skončili tehdy těsně nad sestupem." * V Německu jste žil s rodinou šestnáct let. Proč jste se z ekonomicky silné a zavedené demokracie vrátil do obnovující se demokracie? "Bylo to moc těžké rozhodnutí. Ale převládla ve mně ctižádost. V Čechách jsem se prosadil jako hráč a chtěl jsem dokázat, že se tu dovedu prosadit i jako trenér." * Stěhoval jste se zpátky s celou rodinou? "Ne. Obě děti studovaly v Německu vysokou školu, takže jsme se zpátky do Čech stěhovali jen s manželkou. Děti to tam zvládly samy a studium dokončily. To mi udělalo velkou radost." * Chtělo se manželce zpět? "Nechtělo." * Jak se s tím vyrovnávala? "Jsme spolu už sedmadvacet let, tak si na tohle už zvykla. Řekla mi: Pokud to je tvoje rozhodnutí, nebudu ti ho vymlouvat. Ale cítil jsem, že nebyla přesvědčená o tom, že jde o správný krok." * Už je přesvědčená? "Není." * Na jakou realitu jste po návratu narazili? "Představoval jsem si, že po šestnácti letech najdu náš stát i fotbal v jiném stavu. Co se týče vztahů, disciplinovanosti, smyslu pro pořádek. Ale bohužel. Skutečnost pro mě byla obrovským zklamáním." * Pro český fotbal se vžilo synonymum džungle. Sedí to stále? Nebo už ne? "Lepší se to. Ale je to dlouhodobá záležitost. Asi jako když padla Berlínská zeď a spojilo se východní Německo se západním. Němci také předpokládali, že obě části do sebe zapadnou rychle. Jenže dodneška to není ukončené. Chci však věřit, že i prostředí v českém fotbale se dostane v budoucnu na úroveň toho německého." * V čem je trenérská práce v Česku odlišná od té v Německu? "V Německu jsem měl jako trenér jasně vymezené úkoly, odpovědnost, ale také pravomoci, které jsou k úspěšné práci nezbytné. Pokud má přece být trenér zodpovědný za výsledky, za rozvoj hráčů, tak musí mít ve sportovní oblasti absolutní kompetence. Jeho práci nemůžou nabourávat nějaké vnější vlivy. Jenže s tímhle pořád u nás ještě trenéři bojují." * I vy v Plzni? "Já se pomalu dopracovávám k pozici, kterou by měl trenér mít. Názory majitele, který klub financuje, samozřejmě beru v potaz. Ale ve sportovních věcech musí mít trenér rozhodující slovo. Toho jsem se držel v Německu a držím se toho i tady. Manipulovat se nenechám." *** STANISLAV LEVÝ Narozen: 2. května 1958 v Praze Stav: ženatý, dvě dospělé děti Vzdělání: profesionální trenérská licence na FTVS UK Praha Hráčská kariéra: RH Cheb, Bohemians Praha, Blau-Weiss Berlín, TeBe Berlín Úspěchy: mistr Československa (1983) s Bohemians, 25 reprezentačních startů Trenérská kariéra: TeBe Berlín, Hannover, 1. FC Saarbrücken, Viktoria Žižkov, 1. FC Slovácko, Viktoria Plzeň