Tři roky rozdělané práce, regionální akademie v běhu, a konec. Šéf Sportovně-technického oddělení Fotbalové asociace Michal Prokeš se dohodl s vedením na rozvázání své smlouvy. Za jeho odchodem může být mocenský boj, nebo to, že z jeho firemní karty mizely peníze, jak se povídá. „Není to pravda, prostě buď spolu lidi můžou spolupracovat, nebo nemůžou,“ říká funkcionář v obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium, ve kterém také podrobně popisuje problémy výchovy mladých fotbalistů a myšlenky, jež by Česko mohly po čase dotáhnout třeba na úroveň Dánska.
Ze svazu mizí generální sekretář Rudolf Řepka, garant projektu videorozhodčího Roman Hrubeš, jako první ale rozvázal smlouvu Michal Prokeš. O jeho odchodu se přitom vede spousta řečí. „Česká republika je speciální v tom, že všichni perfektně víme o ostatních, drby nám jdou perfektně. Fakta jsou ložená,“ říká.
A jaká tedy?
„Že jsem na svazu skončil, dohodli jsme se na tom absolutně v klidu, aby neutrpěl český fotbal. Nikdo nepřišel k žádné újmě.“
Nedohodli jste se kvůli čemu?
„Jakým směrem pokračovat dál. Nedohodli jsme se na podmínkách, jak pokračovat do budoucnosti.“
Jako ve vývoji mládeže?
„No, v podstatě ve všem. Na financích, na kompetencích. Nedohodli jsme se de facto na ničem.“
Mluví se o tom, že důvodem můžou být uniklé peníze z vaší svazové karty, že jste způsobil nějakou díru.
„Karta je jedna bába povídala, jenom řeči. Není na tom žádná pravda. O kartě lze říct jen to, že jsem ji měl, což vyplývalo z mé funkce. Všechno ostatní jsou drby.“
Jak na vás ale tyhle zprávy působí?
„Kdybychom posuzovali všechno jen podle drbů, tak bychom jako lidi vůbec nemohli fungovat. Na to já kašlu. Já jsem velmi poctěný, že jsem mohl pracovat pro svaz, pro rozvoj mládeže, a čekám, že konečně všichni pochopíme, že má-li repre hrát dobře, tak se to musí dělat s našimi dětmi, ty nás budou reprezentovat. Jsou dvacet procent naší populace a sto procent naší budoucnosti.“
Tři roky jste byl u akademií. Mrzí vás, že tím vaše práce končí, nebo že teď může být ten projekt třeba v ohrožení?
„Mě mrzí několik věcí. Že jsem přišel o fantastickou partu a tým lidí. Co se nám podařilo dát dohromady, to historicky na svazu nebylo. Bylo to spojení lidí, co ve své branži opravdu něco dokázali a dali tomu odbornost a charakter. Další věc je, že už nebudu mít odpovědnost za ty projekty, tak ji musí převzít vedení svazu.“
Možná si člověk řekne, že když vám na rozvoji mládeže tak záleželo, domluvíte se za každou cenu...
„Já se rozhodně nechci domlouvat za každou cenu.“
Spočívá ten důvod ve vedení asociace, s nímž nemusíte být na stejné vlně?
„Ne, tohle ze mě nevyrazíte, sorry. Prostě se nechci dohodnout za každou cenu.“
Může za tím tedy být mocenský boj?
„Nehledejme za vším jenom senzace. Je to jednoduché, buď spolu lidi můžou spolupracovat, nebo nemůžou. A vždycky to musí být oboustranné. To je celé.“
Nicméně odcházíte, jak daleko jste ve své práci s kolegy byli?
„Jsme ve fázi, kdy dostáváme do hráčů dovednosti a kvalitu, který by byla konkurenceschopná zemím, jako je Belgie, Švýcarsko, Dánsko. To jsou malé země, které před dvaceti lety neznamenaly na mapě fotbalu buď skoro nic, nebo hodně málo, a dneska jsou v první desítce žebříčku FIFA. S tímhle výhledem jsme před třemi lety začínali, ovšem jenom úplný blázen si může myslet, že už má být hotovo. Řeknu to ještě jinak pro pochopení. Jeden zápas jde rozhodnout rychle, individuálně, chybou rozhodčího, nějakou okolností. Ale systémově ovlivňovat vlastní výsledky, to je něco jiného, daleko vyšší úroveň, a o to nám jde. Proto teď nešlo z naší pozice třeba říct, kdo by měl být trenér áčka. V tom ani není smysl naší práce.“
Není to o trenérovi, ani klucích na hřišti
Vy jste tedy nebyl v době, kdy se vybíral nový trenér reprezentace, a priori proti Jaroslavu Šilhavému?
„Ne, vůbec. Jarda Šilhavý je velmi slušný chlap, charakter. Přiznám se, že tyhle české kluky miluju, jsem zastáncem výchovy trenérů stejně jako hráčů, vůbec nic nemám proti našim trenérům, ale zároveň vnímám realitu.“
Co tím myslíte?
„Že to prostě není o trenérovi, a ani dokonce o těch klucích na hřišti. Ti všichni totiž dělají, co můžou. Můžeme mít milion názorů, jak to měl dělat Jarolím, a jak to má teď dělat Šilhavý, ale pravda je, že naše práce musí začínat odspodu, od malých kluků, a možná deset let takové práce přinese nějaký výsledek, možná. Ostatní taky makají, tedy mimo východu Evropy. Prostě jsme příliš dlouho spali, a teď musíme hodně dlouho pracovat. Jen si to vezměte, v nejlepší desítce světa jsou buď úplné fotbalové velmoci, které tam vždycky byly, anebo země s neuvěřitelně propracovaným systémem ve spojení s celým státem.“
Pojďme ke konkrétním tématům. Patříte mezi ty, kteří tvrdí, že nemáme hráče, nebo máte opačný názor?
„Když vezmu v úvahu potenciál toho mladého mužstva, tak se na něm dá stavět. Ovšem nikdo z těch kluků není na vrcholu své kariéry, skoro nikdo z nich nehraje ve velkých klubech. Asi se s tím dá pracovat dobrou organizací hry, týmovým duchem, tím by se asi dalo dosáhnout drobného posunu, ale dosáhnout úrovně Chorvatska nebo Belgie, na to zatím fakt nemáme.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
