Kolářova brankářská zpověď: Proč zvládne udělat frajeřinu po kiksu
Kdysi chtěl s fotbalem skončit a hrát volejbal, protože je z volejbalové rodiny. Pak by ale nemohl vychytat nulu na Campu Nou v Lize mistrů. Ondřej Kolář vděčí za největší posun v kariéře trenérům z Liberce a v dotazníku pro Sport Magazín popsal, jak se brankářsky zdokonaluje ve Slavii. „Musel jsem si zvyknout, že na mě jde jedna střela za zápas,“ zmínil. Jaký rituál dodržuje s Tomášem Součkem i poté, co záložník odešel do West Hamu?
Proč chytám
„Bylo to v Liberci, kam jsem přišel jako hráč. Pak jsme jeli na turnaj do Rakouska, zranil se nám brankář, tak mě, útočníka, strčili do brány. Já tam dostal cenu pro nejlepšího brankáře, začalo mě to bavit a už jsem tam zůstal. Bylo mi tak osm nebo devět let. Nejvíc se mi líbilo, že jsem nemusel tolik běhat. Já byl vždycky trochu línější. Ale celkově mě to chytlo. Já hrával i volejbal, kontakt s míčem mě hodně bavil a v bráně je to dost podobné.“
Moje brankářské idoly
„Asi jako každý gólman jsem měl Petra Čecha. A postupně se mi začal líbit Manuel Neuer a Marc-André ter Stegen, protože to jsou takoví průkopníci ve hře nohama, což mě baví a trenér to po mně chce. Proto je hodně sleduji.“
Kdo mě toho v brankářském řemesle nejvíc naučil
„V Liberci si mě vytáhl současný trenér brankářů v reprezentaci Milan Veselý, začal se mi věnovat už někdy ve třinácti letech. Ten mi toho dal moc, stejně tak Zbyněk Hauzr, který se mi jako dvojka v Liberci věnoval hodně. Ale ze všech nejvíc asi Štěpán Kolář, který mě v Liberci dostal z největších problémů, začal se mnou makat, věřil mi. Za to, kde jsem, vděčím nejvíc jemu.“
Na co je největší pedant specialista, který mě teď trénuje v klubu
„Štěpán Kolář jde tím moderním trendem, hodně s námi piluje hru nohama, cvičí to se mnou na denní bázi. Hodně mi pomohl také po lidské stránce. Věděl, že jsem trošku flink, tak na mě apeloval, abych na sobě makal. Pokud to řeknu v nadsázce, mlátil mě tyčema, abych sekal latinu. Nejvíc mi pomohl ve hře nohama, protože to do mě drtil každý trénink. Předtím jsem s tím měl problémy.“
Jak vypadá můj jeden běžný trénink v sezoně
„Rozjedeme se bagem, my jako brankáři hrajeme s trenéry. Děláme nějakou odrazovku, věnujeme se rozehrávce a pak mi trenéři dělají tréninky na míru, protože vědí, co potřebuji. Hodně kluků jezdí na tréninky dřív. Posedíme, pokecáme u kávy, hrajeme nohejbal. Uděláme si své věci. Po tréninku se věnujeme regeneraci. Každý ví, co potřebuje. Máme k dispozici fyzioterapeuty, maséry, je to individuální přístup.“
Jakým způsobem pracuju s moderními technologiemi
„To spíše trenér, který si vyhodnocuje data a ví, co potřebuji já. Co on mi nastaví, to dělám. GPS vesty mají jen hráči, my gólmani ne.“
Jaké další sporty mi jdou
„Doplňkový sport mám volejbal. Docela mi jde, dokonce jsem kdysi chtěl s fotbalem skončit a hrát volejbal. Jsem i z volejbalové rodiny. Pro gólmana je tento sport užitečný, protože cvičí odhad na míč. Hodně chodím hrát beachvolejbal.“
Jak si analyzuju soupeře
„Na tomto pracujeme s trenéry. Ukazují mi, kam hráči nejčastěji zakončují a rozehrávají. Četl jsem si, kam soupeř kope penalty, což mi pomohlo třeba v zápase s Kluží. Hodně se tomu věnují Radek Černý se Štěpánem Kolářem.“
Jaký mám rituál před utkáním
„Na rituály moc nejsem. Ale dokud tu byl Tomáš Souček, tak jsme spolu trávili hodně času a vždy jsme spolu vycházeli na hřiště směrem k pravé bráně. To byl náš společný rituál. Teď když je ve West Hamu, voláme si a jdeme na to hřiště spolu alespoň na dálku. Musíme být v tu dobu na příjmu. Když jsme hráli na Bohemce, Tomáš zrovna nemohl, a dopadlo to pro nás špatně.“
Jak se udržuju v maximálním soustředění po celý zápas
„V Liberci nebyl problém udržet koncentraci, protože na mě šlo hodně střel. Tady ve Slavii jsem si musel zvyknout, že na mě jde jedna střela za zápas. Udržení koncentrace přišlo s tímto vědomím postupně samo a teď s tím nemám problém.“
Jak se oklepávám po hloupém gólu nebo velkém kiksu
„Tohle mám v hlavě dobře srovnané. Když jsem udělal chybu v Genku a byl z toho vyřazovací gól, rychle jsem se oklepal a hned chvíli nato jsem udělal zasekávačku. Spousta lidí to nechápala, ale já to tak mám v hlavě nastavené. Chyby si nepřipouštím a nesvazuje mi to nohy.“
Jak si analyzuju vlastní výkony
„Máme to s odstupem. Já si doma zápas pustím a přemýšlím, co jsem mohl udělat lépe. Až druhý den se ale sejdeme s trenéry a ti mi řeknou, jak to vidí, probíráme to. To je pro mě základní zpětná vazba.“
Co považuju v brankářské profesi za nejtěžší
„Máme trochu jinou přípravu než hráči. Děláme hodně odrazovku, hodně s medicinbály, jsme hodně omlácení. Nejtěžší je to ale psychicky, protože my brankáři jsme na hřišti ti poslední. Za sebou nikoho nemáme, a když uděláme chybu, je z toho gól. Takže nejtěžší je si nepřipouštět, že můžeme udělat chybu.“
Musel jsem v bráně odbourávat strach?
„Na hostování ve Varnsdorfu mě kopli do hlavy, když jsem šel protihráči pod nohy. Pak jsem měl problém to dostat z myšlenek a bál jsem se do takových situací skákat, že mě znovu kopnou. Ale už je to dobré.“
Brankář se musí správně rozhodnout v setině vteřiny. Trénuju to speciálně?
„Včas reagovat a vybíhat je pro mou hru důležité, ale to moc natrénovat nejde. To musí mít člověk v sobě.“
Jak jsem si jistý v rozehrávce
„Je to hodně důležité a věřím si na to hodně. Kdybych si nevěřil, bylo by to špatné. Vím, že když udělám chybu, tak mě trenér podrží, což je pro mě hodně důležité, protože mohu hrát i na velké riziko. Zatím mi to docela vychází.“
V čem je jiné chytání v Lize mistrů od chytání v české lize
„Je to o hodně rychlejší a musíme hrát mnohem více organizovaněji. Každá ztráta bolí dvojnásob a soupeři ji potrestají. V české lize se to dá ještě zachránit, ale v Lize mistrů je třeba se chyb vyvarovat. Je třeba hrát ještě více jako tým. Soupeři si to prostrkávají na jeden dotek a já jako gólman musím být obezřetnější. Největší extrém to byl v Dortmundu. Strašně velký rozdíl.“
