Měl teploty, kašlal. Myslel si, že nastydl při jízdě na kole. Omyl. Ladislav Vízek je jedním z lidí, kterým vyšel pozitivní výsledek na nemoc COVID 19. Co je ale nejdůležitější, legendárnímu fotbalistovi už je lépe. Atak koronaviru zvládne. „Není to nic příjemného. Neskutečně protivný bacil. Chvíli je vám dobře, pak zase zle. Všem nemocným z celého srdce přeju, ať se uzdraví,“ upřímně vzkazuje v rozhovoru pro iSport.cz. Také popisuje, jak se nakazil a že se mu dostává podpory od svých blízkých kamarádů – zetě Vladimíra Šmicera i Ivana Haška.
Jak jste přijal zprávu, že jste pozitivně testovaný na nemoc COVID 19?
„Týden jsem byl doma a měl jsem horečky. Hltal jsem zprávy, sledoval vývoj situace a příznaky nemoci. Žil jsem v domnění, že jsem nastydl, když jsem jel na kole ke Šmicerovým. Říkal jsem si, jak jsem si zadělal na chřipku, jelikož krátce na to jsem ulehl do postele a měl teploty. Sem tam se příznaky podobaly koronaviru. Jenže člověk si to nechce přiznat. Týden jsem odležel, prokašlal, postupně se mi dělalo lépe. Pak jsem ale dozvěděl, že je nakažený jeden můj kamarád z mariáše, načež mi ve středu volala epidemioložka Věra Hájíčková, moje kamarádka. Vytrasovali mě, jelikož jsem s ním byl v kontaktu. Okamžitě mě odebrali a druhý den mi přišla smutná zpráva, že jsem pozitivní. Lhal jsem si do kapsy. Přesvědčoval se, že se mě to netýká. Byla to velká mýlka. Výsledek testu mě vlastně ani nepřekvapil.“
Takže to s vámi nezacloumalo?
„Vůbec ne. Nejhorší mám za sebou, je mi líp. Nicméně jsem poznal, že pro starší lidi to není žádná sranda. Upřímně mám o ně strach. Mně je pětašedesát, také jsem v ohrožené skupině, ale sportuju, každý den se hýbu. Zřejmě i proto nemám dramatický průběh, asi je na můj konec ještě brzo. Kdyby mě to ale potkalo za sedm osm let, asi bych měl vážně nahnáno a potil se strachem. Nedivím, že lidi s touto nemocí odcházejí. Není to nic příjemného. Je to jako houpačka, neskutečně protivný bacil. Chvíli je vám dobře, pak zase zle. Někomu to tělem projde jakoby nic, jiní mají velké obtíže. Čísla nakažených budou mnohem vyšší, než se ve skutečnosti uvádí. Všem nemocným proto z celého srdce přeju, ať se uzdraví.“
Nyní je vám už dobře?
„Ještě úplně ne. Pořád hodně kašlu. Léčím se. Dlabu vitamíny. Ani jsem neměl vysoké teploty. Maximálně 37,8 stupňů. Přitom jsem si myslel, a hodně se to opakovalo v televizi, že jedním z příznaků jsou hodně vysoké horečky. Pak to změnili, a to jsem si říkal, že to nebude dobré. Kdybych šel na testy okamžitě a vyšel pozitivní, asi bych byl na nervy. Ale já šel až poté, kdy jsem si své vytrpěl. Zhubl jsem o devět kilo, což mi udělalo radost. Zmizelo mi visací bříško. Jsem vyšlankovanej a připravenej na příští sezonu Sigi týmu. Vůbec jsem nejedl, neměl jsem absolutně chuť. I teď se mi zvedá žaludek při pohledu na maso. Až včera jsem poprvé snědl tři meruňkové knedlíky. “
Nemohl jste někoho nakazit?
„Bohužel manželka Simona je také pozitivní, ale vůbec nemá příznaky. Zdravotně je v pohodě. Dcera naštěstí vyšla negativní. To je zázrak, jen se potvrdilo, že dětí se to moc netýká. Jen bych chtěl dodat, že od začátku jsem ležel doma a s nikým kromě dcery a Simči nepřišel do kontaktu. Byl jsem maximálně zodpovědnej. V tomhle směru je na mě obrovské spolehnutí. Ven vylezu, až mi to povolí doktoři.“
Dostalo se vám podpory od zetě Vladimíra Šmicera, či velkého kamaráda Ivana Haška?
„Dělali si ze mě srandu. Šmíca mi říkal, že to určitě nemám, jinak bych tutově umřel. Ale teď mu trochu sklaplo. Podpořil mě. Byl starostlivej. Stejně tak Ivan. To je obrovsky rozumný chlap. Voláme si, ptá se, jak mi je. Taky je zavřenej doma, chodí po zahradě. Nic jiného dělat nemůže. Největší radost mají manželky. Šmícova Pavlína je nadšená, že má chlapa chvíli doma. Zažívají nejkrásnější dny a týdny. Posílají fotky, jak si debužírují, vínko na stole. Hecovali mě. Ale v dobrém.“
V této době lidé velmi vnímají osudy známých lidi a potřebují příběhy se šťastným koncem. Co byste jim vzkázal?
„Ať jsou zodpovědní a na sebe a na okolí opatrní! Především na starší populaci. A pokud opravdu budou, že všechno společně překonáme. I tuhle hloupou nemoc. Jsem o tom přesvědčený. Nezveličujme to, ale zároveň nepodceňujme. Pomalu přijde léto a zase budeme veselí. Začne se hrát fotbal, budeme moci sportovat a vrátíme se k běžnému životu. Buďme pozitivní. Psychika je důležitá.“
