Baroš: Sny splněny, chybí jedině trofej s Baníkem. Rapl jsem byl jen na hřišti | iSport.cz
Michal Kvasnica
3. července 2020 • 15:27

Baroš: Sny splněny, chybí jedině trofej s Baníkem. Rapl jsem byl jen na hřišti

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
SESTŘIH: Lipsko - Atlético 2:1. Schick a spol. v semifinále Ligy mistrů
Kladno - České Budějovice: Bitka! Na Kladně se to servalo
VŠECHNA VIDEA ZDE

V neděli by měl aspoň na pár minut nastoupit proti Plzni a pak už bude řešit, jakým směrem se jeho život ubere dál. Milan Baroš (38) končí svou fantastickou kariéru, kruh se uzavře v milovaném Baníku, ze kterého před lety vyrazil do světa. Jediná škoda? Že právě s ostravským klubem nezískal žádnou trofej, kterých má jinak ve sbírce nespočet. Z reprezentační éry trenéra Karla Brücknera tak zbude už jen poslední aktivní fotbalista: Tomáš Hübschman.



Proč jste se tak rozhodl?
„Ty důvody jsou asi jasné. Zaprvé věk, který bohužel nejde zastavit. A za druhé zdravotní stránka, která už byla poslední sezonu špatná. Po jakékoli delší zátěži jsem začal cítit achilovky nebo kolena. Dozrávalo to ve mně poslední dobou. Na podzim jsem dva měsíce marodil s achilovkou, pak začala příprava, trénoval jsem, ale měl jsem zánět v druhé achilovce a byl jsem opět mimo. Pak jsem opět začal, ale píchlo mě v lýtku. Teď sice tři týdny držím, ale hlídám si pohyb a cítím na sobě, že už do toho nemůžu dát vše jako dřív. Dostat se pak na nějakou úroveň a do formy, na kterou je zvyklý, už je nemožné. Po dvaadvaceti letech už to není na pokračování v profesionálním fotbale.“

Jaký je plán pro poslední dvě kola? Budete hrát?
„Nějak jsme se s trenérem domlouvali, ale plán byl úplně jiný – že třeba odehraju poslední zápas před plným stadionem, což bohužel momentálně nejde. Doufám, že v neděli odehraju nějakou část utkání a aspoň před čtyřmi nebo pěti tisíci lidmi si budu moct ještě zahrát.“

A co v Jablonci?
„Myslím, že bude lepší, když se rozloučím doma.“ (úsměv)

Nezvažoval jste, že byste loučení posunul na podzim? Právě proto, aby vás vidělo více lidí?
„Nikdo neví, kdy se lidi vrátí, jestli už to na podzim vůbec půjde. A protahovat to kvůli tomuhle, když už to nejde zdravotně? To nemá smysl.“

Dočká se Ostrava alespoň podobné exhibiční rozlučky, jakou měl Marek Jankulovski? Tomu se podařilo vyprodat Bazaly.
„Nějaká taková myšlenka je, ale zatím těžko spekulovat. Bavíme se o různých variantách benefičního zápasu, ale bude vůbec třeba za rok v létě možnost naplnit stadion? To nikdo neví. Je složité něco tvořit nebo organizovat.“

Majitel Václav Brabec hodně stojí o to, abyste v Baníku někdy ještě působil. Je to reálné? A v jaké roli případně?
„S panem Brabcem jsme se o tom několikrát bavili, ale pro mě je to teď hodně čerstvé, takže si budu muset dát od fotbalu chvilku pauzu. Byl jsem v něm celý život, teď si spíš potřebuju utřídit svůj pofotbalový život a začít budovat něco nového. K Baníku mám zvláštní vztah, možnost mého návratu tady určitě je. Na Moravě jsem docela často, časově by se to skloubit dalo. Ale teď nic konkrétního není, to bychom jen věštili z koule.“

Co trenéřina?
„To není cesta pro mě, na devadesát procent určitě ne.“

Kdysi jste neváhal kritizovat předchozí majitele ostravského klubu. Jde teď Baník správným směrem? A mohl by třeba brzy vyrůst nový Baroš?
„Baník prožil smrt. Nebýt pana Brabce, už možná není. Nebo je, ale určitě ne v takové kondici a formě. Pevně věřím, že správnou cestou jde, i když to není jednoduché. Dva roky zpátky jsme se zachraňovali v posledním kole, teď všichni čekají poháry. Mančaft se musí nějakým způsobem poskládat. Teď budou dorůstat mladí odchovanci, myslím, že klub má dobře našlápnuto. Dvakrát po sobě jsme v první šestce, a byť nám nadstavba nevyšla podle představ, je tady něco nastaveno. Kluci získají další zkušenosti a třeba Evropa vyjde už v příští sezoně. I když ona ještě není ztracena ani teď...“ (úsměv)

S kariérou musíte být spokojený, že?
„Uteklo to strašně rychle. Pamatuju si, když jsem tady na Bazalech v roce 1998 poprvé střídal Peťu Samce, dneska je od toho momentu dvacet dva let. Stala se spousta věcí. Splnil jsem si přání, které jsem jako malý kluk měl. Dostal jsem se do vysněné Anglie i nároďáku, nějaké úspěchy jsme dokázali. Kariéru hodnotím velmi kladně.“

Která její etapa byla nejpovedenější?
„Každá měla něco do sebe. Když jsem začínal v dorostu Baníku, měl jsem přání zahrát si ligové utkání. Postupem času se cíle posouvaly. V jednom z nejúspěšnějších týmů historie, Liverpoolu, jsme dokázali vyhrát Ligu mistrů. Odkopal jsem spoustu zápasů v reprezentaci, na EURO 2004 jsme hráli fantasticky. Škoda, že jsme to nevyhráli. Lyon byl taky fajn, šel jsem tam za trenérem Houllierem, ale vydržel jsem tam jen rok, protože zrovna dorůstal Benzema. Hned jsem věděl, že přes něj nebude jednoduché se prosadit. (úsměv) S manažerem jsme začali hledat řešení, nakonec jsem šel do Turecka. Měl jsem z toho trochu strach, ale strávil jsem tam nádherných čtyři a půl let života. V Istanbulu se nám líbilo. Říct jeden klub nebo jednu sezonu je těžké.“

Kdysi jste přiznal, že vás mrzí neuskutečněný přestup do Barcelony. Šlo tedy třeba po EURO 2004, kde jste vyhrál nejlepšího střelce, nebo po výhře v Lize mistrů ještě vymáčknout z kariéry víc? Třeba právě tím transferem na úplnou top úroveň, byť Liverpool byl v tu dobu na vrcholu?
„Těžko spekulovat, jak by se kariéra vyvíjela, kdybych šel do jiných klubů nebo do Španělska místo do Francie. Ano, nabídky byly, ale to nejde takhle říct.“

Který trenér vám dal nejvíc?
„Potkal jsem jich tolik... V nároďáku jsme měli x let pana Brücknera, v zahraničí to byl třeba Gerrard Houllier, který mě přivedl do Anglie a pak s sebou i do Francie. V Galatasarayi jsem zase zažil obrovskou fotbalovou školu Franka Rijkaarda. Bylo jich moc.“

Stejně jako spoluhráčů, že?
„Přesně tak. Potkal jsem spoustu vynikajících fotbalistů nejen v zahraničí, ale i v nároďáku. Jedno jméno nejde říct.“

Jak hodnotíte návrat do české ligy? Kromě Baníku jste byl ještě v Liberci, Boleslavi, stálo to za to? Nebo si člověk zpětně říká, že už mohl mít dávno klid?
„Taky bych to rozdělil na několik částí. Vrátil jsem se do Baníku, myslel jsem, že tu skončím, ale bohužel to nešlo, protože tady byla jiná situace. Pak jsem dva roky putoval po jiných klubech, až díky panu Brabcovi, který Baník uchopil, jsem se zase vrátil. A jsem velmi rád, že jsem to udělal a končím doma.“

Trofejí máte spoustu, ale s Baníkem žádnou. Jediná kaňka?
„Samozřejmě. Člověk hraje fotbal proto, aby něco dokázal. Baník je pro mě srdcovka, škoda, že jsem já osobně s klubem žádnou trofej nevyhrál. Bez debat.“

Fanouškovskou veřejnost jste kvůli svému stylu hry hodně rozděloval. Ostravsko vás miluje, v Praze už ta přízeň není taková. Mrzí vás, že možná nebudete vnímán jako například všemi oblíbený Vladimír Šmicer nebo Jan Koller?
„Nevím, na co přesně narážíte, myslím, že mám spoustu fanoušků nejen v Ostravě, ale po celé republice. Rivalita je všude, zažil jsem ji v Anglii, Turecku, ale vždycky jsem říkal, že devadesát minut na hřišti nechávám vše. Takhle jsem hrál celou kariéru. Ti, co mě pak znají i jinak, se diví, že jsem na hřišti takový rapl. I moje paní mi to říká. Nějaká zloba tam možná občas je, ale nevnímám ji.“

Přichází v úvahu ještě nějaké hraní pro žízeň? Ať už na rodném Valašsku nebo okolo Prahy, kde žijete?
„Ve Viganticích jsem říkal, že to je možnost, ale odvíjet se to bude od mého zdravotního stavu. Už se tam nehraje okres, ale 1. A třída, takže žádná sranda. (smích) Ale slíbil jsem jim, že když to půjde, nějaký zápas si tam zahraju.“

KARIÉRA MILANA BAROŠE

Kluby: Vigantice (1987-91), Rožnov pod Radhoštěm (1991-93), Ostrava (1993-2001), FC Liverpool (2002-05), Aston Villa (2005-07), Olympique Lyon (2007), FC Portsmouth (2008), Olympique Lyon (2008), Galatasaray Istanbul (2008-13), Ostrava (2013), Antalyaspor (2013-14), Ostrava (2014-15), Mladá Boleslav (2015-16), Liberec (2016-17), Ostrava (2017-20)

Reprezentace: 93 zápasů/41 gólů (2001-12)

Ligová bilance: 202/56 v české lize, 112/28 v anglické lize, 24/7 ve francouzské lize, 106/50 v turecké lize

Největší úspěchy: bronz na ME 2004, čtvrtfinále ME 2012, účastník OH 2000, MS 2006 a ME 2008; zlato na ME do 21 let 2002, stříbro na ME do 21 let 2000; vítěz Ligy mistrů 2005; 2x vítěz francouzské ligy (2007-08), vítěz turecké ligy 2012; vítěz Anglického poháru 2008, vítěz Poháru FAČR 2016

Ocenění: nejlepší střelec a člen All stars týmu ME 2004; vítěz domácích anket Talent roku 2000 a Osobnost ligy 2018; člen Klubu ligových kanonýrů

Rodina: ženatý, manželka Tereza, synové Patrik a Matteo

 

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud