Fousek: Příští šéf FAČR? Zatím jsem to neslíbil. Vše nebylo jen o Berbrovi

Začněme jasnou otázkou: budete kandidovat na předsedu FAČR?
„V prosinci jsem se vrátil do ČR po dvou a půl letech z ciziny, kde jsem dokončil dlouhodobou fázi expertní mise FIFA a UEFA u Řeckého fotbalového svazu. To není jako návrat z prodlouženého víkendu. Jsem tady dosud jen pár týdnů, takže odpověď na takhle položenou otázku je z mého osobního hlediska zatím předčasná, to jistě každý chápe. Mám různé možnosti, kudy a jak se vydám v životě dál a v klidu je uvážím. Nenechám se rozhodně nikam tlačit, i když chápu, že ve fotbale nastal volební rok. Říkají, že jsem diplomat, ale kdo mě zná, také dobře ví, že mám rád věci po mém. Kandidovat na předsedu FAČR je důležité a zodpovědné rozhodnutí s mnoha dopady, není to jako říct, že zítra zkusím nastoupit do tramvaje. Už jsem to dvakrát absolvoval, takže vím, o čem hovořím. Nemluvě o důležité skutečnosti, že kandidáty na předsedu si primárně vybírá a navrhuje fotbalové hnutí, ne naopak.“

Jakou cítíte podporu ve fotbalovém hnutí?
„Vnímám, že někteří oceňují odbornost a profesionalitu, jiní zkušenosti nebo mezinárodní přesah, další zase neutralitu, nezávislost a to, že moje názorová linie je dlouhé roky pořád stejná.“

Moravě byste se asi jako předseda líbil, nemyslíte?
„To je spíš otázka pro Moravu. Jakékoli podpory, ať už z Čech, Moravy nebo z profifotbalu jsem si vždycky vážil, i když jsem rodilý Pražák křtěný Vltavou. Hlavně je ale potřeba zdůraznit, že zásadní dělítko přece vůbec neleží mezi Čechy a Moravou! To dělítko je o názoru na fotbal. A tam je úplně jedno, odkud jste, záleží především na tom, jakým způsobem chcete fotbal dělat. Bylo to tak vždycky, jen se tady tohle kritérium účelově nejdřív pokřivilo a pak zástupně zdevastovalo na nějaký pseudosouboj Čech a Moravy. Přestože máme ve fotbale nastavené nějaké historicky dané a zákonitě nutné regionální, soutěžní a volební uspořádání.“

Jak se vám líbí projekt Fevoluce, kterou podporuje řada bývalých vynikajících hráčů a která chce z gruntu provést očistu celé asociace?
„Žil jsem původně v domnění, že Fotbalová evoluce je projekt FAČR, tuším z roku 2014, o elektronizaci fotbalových agend (smích). Teď vážně – pochopitelně rozumím, co máte na mysli. Není tady rozhodně jenom Fevoluce, byť je nejvíc vidět, ale nejdéle tu působí Čistý fotbal, je tu i Výzva 2021 a Nový fotbal – Nové tváře. Fotbal by si měl ale hlavně položit upřímnou otázku, proč aktivistické skupiny, které některým nejdou pod nos, vůbec vznikly? Protože za normálních okolností by přece vůbec nebyly třeba! Jako nejpodstatnější společný jmenovatel snahy všech těchto iniciativ vidím oprávněné úsilí, aby se kluby nebály a volby na všech úrovních ve svazu proběhly svobodně a transparentně, bez notiček kohokoliv“.

Prý s Fevolucí i komunikujete a ladíte možnosti spolupráce. Je to tak?
„Komunikuji s každým, kdo projeví zájem nebo o to požádá. Nikomu jsem zatím nic neslíbil, nepotvrdil ani neodmítl.“

Jakousi hlavní tváří Fevoluce je Vladimír Šmicer. Zvládl by být předsedou FAČR?
„Nechci hodnotit ambice Fevoluce, že by kandidoval Vladimír Šmicer, to je otázka pro ni. Obecně se ale u pozice předsedy určitě zastavme. Fotbal všude na tuto pozici vždycky klade vysoká očekávání, koneckonců je to skoro všude ve světě a také u nás největší a nejpopulárnější sport. Chce se logicky, aby předseda měl vizi a program, věděl, jak řídit svaz, kam fotbal vést, jak ho financovat i reprezentovat. Je potřeba, aby dobře vycházel a komunikoval s kluby, okresy i kraji, s profifotbalem i amatérským fotbalem, se státem, s obcemi, s ČUSem i s NSA, se sponzory, s FIFA a UEFA, s médii, znal předpisy, lidi, byl zdatný administrátor, měl morální profil a ještě dosahoval úspěchů. To nejde dělat jinak než tvrdou prací a plně profesionálně, ve velkém počtu fotbalových asociací to tak je, o FIFA a UEFA nemluvě. Když se rozhlédneme v zahraničí, vidíme, že předsedové svazů se rekrutují z výrazně různorodých oblastí – jsou to bývalí hráči, trenéři, kariérní funkcionáři, ale i byznysmeni, politici, právníci. U nás se tyhle věci občas démonizují, protože se hledá absolutní ideál. Ale to by byl fotbalový bůh, a ten neexistuje, protože jsme jen lidi. Takže šablona na to není, ovšem stará funkcionářská pravda říká, že fotbal si má umět svého předsedu vychovat sám.“

Uměl byste si se Šmicrem představit spolupráci?
„Když jsem nastoupil jako elév do mezinárodního oddělení asociace, Vláďa Šmicer se zrovna dostával do reprezentace. Hned přišla stříbrná Anglie 96, zažili jsme pak společně řadu dalších kvalifikací, skvělé EURO v Portugalsku 2004 i mistrovství světa 2006, kdy už jsem zastával funkci generálního sekretáře svazu. Byl jsem na Liverpoolu několikrát i jako delegát UEFA, když tam Vláďa hrál. Jsme v pohodě, známe se dlouho, takže lidsky si spolupráci určitě velice dobře dovedu představit, ale bavit se o funkcích je unáhlené.“

Často se nyní hovoří o tom, že se musí se změnou ve fotbalovém prostředí začít tzv. odzdola, tedy od okresů. Je to i podle vás správná cesta?
„Je to logický proces, protože valné hromady okresů a krajů jsou takové primárky před celostátní valnou hromadou. Tomu odpovídá i posloupnost časových intervalů daná stanovami, i když je teď zbrždována anticovidovými restrikcemi. Fotbal bude ale bez ohledu na „cestu zdola“ muset podle mě uskutečnit i řadu dalších reforem, které půjde realizovat jen „cestou shora“, rozhodnutími výkonného výboru a celostátní valné hromady.“

Jak by podle vás měla očista celého hnutí vypadat?
„Stručně řečeno, množinou systémových, strukturálních a legislativních změn, procesů a nástrojů v kombinaci s lidským faktorem.