Šest československých titulů, čtyři reprezentační zápasy a nepočítaně kouzelných zážitků s nejslavnější generací Dukly kolem božského Josefa Masopusta. Tohle byl fotbalový život Iva Urbana, spolehlivého náhradníka slavného týmu z Julisky a pozdějšího dlouholetého sportovního novináře. Nejstaršímu žijícímu hráči z hvězdné party Dukly šedesátých let je dnes devadesát.
Pokud máte v knihovně vzácné první vydání Dukly mezi mrakodrapy, vezměte si ten skvost do ruky. Obraťte knihu na zadní stranu přebalu – a na černobílé fotografii spatříte záda borce s jedenáctkou na dresu, jak si vykračuje po New Yorku. Digitální hodiny nad klasickým logem Coca Coly symbolicky ukazují 11:11.
Muž na fotce je Ivo Urban, i on s Duklou třikrát vyrazil mezi mrakodrapy na Americký pohár. Za Atlantikem měl stejnou roli jako doma: do našlapané zálohy s Josefem Masopustem či Svatoplukem Pluskalem se většinou nevešel, ale byl připravený kdykoliv zaskočit a pomoct k vítězstvím, která Dukla sbírala po hrstech.
„Ten, kdo má hojnost, postrádá někdy radost z přemíry, on uměl naopak vychutnávat jako nikdo v mužstvu to málo s veškerým obsahem toho slova,“ poeticky psal Ota Pavel. „Zápasy, v nichž startoval, hrával třikrát, čtyřikrát, a aby mu dlouho vydržely, promýšlel každý dobře přihraný a vystřelený míč.“
Sympaťák s výrazným obočím a plnými rty by nejspíš všude jinde patřil do základu, on ale zůstával věrný Dukle. Z Holešovic, kde si jako kluk kopal na ulici s tenisákem, to měl na Julisku osm zastávek tramvají.
Kopcovitou cestu na stadion mohl brát jako ideální rozcvičku před tréninkem, v kterém málokdy chyběly drastické výběhy devadesáti šesti strmých schodů. „Doma ten den nesmírně rádi jezdíme výtahem,“ trefně vyprávěl Ota Pavel, s nímž Urban bydlel ve stejné ulici.
Už během kariéry se vymykal jako dopisovatel vojenského tisku a taky si udělal státnici z angličtiny. Díky tomu mohl výpravě na zájezdech tlumočit, zařizovat první poslední a představovat svoje parťáky potentátům.
Před Duklou a po Dukle hrával ve Slavii, která se po Únoru 48 nuceně jmenovala Dynamo, a když ve třiatřiceti skončil, začal se naplno věnovat novinařině. Psal do tehdejšího Rudého práva a posledních dvanáct let před revolucí byl předsedou Klubu sportovních novinářů.
Vlastně ještě nedávno chodíval běhat na Julisku, ale devadesátka Urbana podle jeho přátel bohužel nezastihla v nejlepší kondici. Škoda, bylo by kouzelné probrat s ním jeho vzpomínky na velké zápasy, moře trofejí a ikonické spoluhráče. Dopřejme mu klid, ve svém věku si ho zaslouží.
Když ne osobně, tak aspoň na dálku: všechno nejlepší ke kulatinám, pane Urbane!
Ivo Urban |
|
Narozen: 7. května 1931 v Praze Post: záložník Kariéra: Slavia/Dynamo Praha (1943–1951), ATK/ÚDA/Dukla Praha (1952–1963), Dynamo Praha (1963–1964) Ligová bilance: 183 zápasů/1 gól Reprezentace: 4 zápasy/0 gólů Největší úspěchy: 6x mistr Československa (1953, 1956, 1958, 1961–1963), vítěz Československého poháru (1961), 3x vítěz Amerického poháru (1961–1963) Zajímavost: od roku 1977 byl posledním předrevolučním předsedou Klubu sportovních novinářů |
