Nedostižný Ota Pavel a hledání opravdového sportu. Co je za oponou?
Na jeho knížku o fotbalové Dukle se na Václavském náměstí stála podobná fronta, jaké se v té době stávaly na banány a zájezdy s Čedokem. Jeho sportovní texty četli se zatajeným dechem i lidé, kteří netušili, co je to ofsajd nebo lapačka. Až takové popularitě se těšil novinář a spisovatel Ota Pavel, od jehož narození uplynulo 2. července 90 let.
„Sportovní novináři to mají čím dál těžší. Století telerecordingů a telefot se proti nim spiklo. Zpráva v ranních novinách je vždy už omletá – přinesla ji družice, telefoto, telefonát.“
Nahradit telefoto a telerecording slovy internet a chytrý telefon, tvářil by se předchozí odstavec velmi aktuálně. Ale je starší víc než půl století. Tyhle věty se objevily na přebalu prvního vydání knížky Plná bedna šampaňského v roce 1967 a chválily autora, novináře Otu Pavla, že sport pro něj nejsou jenom výsledky a vstřelené góly, ale že ve svých textech pátrá po tom, co se skrývá za oponou, jakou cenu sportovci platí za vítězství a jak tvrdé bývají jejich pády.
Byla to věc, na níž si zakládal a ve které byl nepřekonatelný. A která ho proslavila ještě dřív, než se na pultech objevily, a rychle z nich i zmizely, jeho oceňované knihy z mimosportovního prostředí Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby.
Ke sportu měl vždycky blízko. Miloval atletiku a hokej, v něm to dotáhl až do dorosteneckého týmu Sparty. Stal se i mládežnickým trenérem a rukama mu prošel třeba František Tikal, pozdější reprezentační obránce, jehož osud zvěčnil v povídce Bratři.
