Pod Jaroslavem Šilhavým, ale i jeho asistenty Jiřím Chytrým a Milanem Veselým, nastupoval Ondřej Kušnír (37) v Liberci i Dukle. „Skvělé časy,“ vzpomíná někdejší reprezentační bek a odkrývá kouzlo Šilhavého úspěšnosti. Podle něj čeká Čechy dobré EURO.
Čím to, že jste tak optimistický? Nemůže kouči chybět zkušenost z velkého turnaje?
„Vůbec nemám obavy. Ani o pana Šilhavého, ani o celý realizák. Je to zkušený a kvalitní trenér. Učil se u Karla Brücknera, pak slavil titul s Libercem i se Slavií, dařilo se mu s Jabloncem, zažil evropské poháry, postoupil na EURO. Má za sebou hodně úspěchů a podle mě ho další čeká i teď na turnaji.“
I díky chemii v realizačním týmu?
„Ano, je to nerozlučná trojka. (smích) Skvěle se doplňují, protože je každý jiný. Pan Šilhavý se snaží být klidnější, řeší věci s chladnou hlavou. Pan Chytrý má všechno propracované, zapojuje se do taktických příprav i tréninků. A pan Veselý je zase člověk, který se vás snaží emočně na budi ta všechno v tom dobrém slova smyslu zbláznit. Strašně si sedí, proto jsou úspěšní.“
Vypíchnete jednu klíčovou vlastnost?
„Mají všechno dopodrobna zmáknuté, ale všichni tři jsou prostě lidští. Parta je bere, i kluci v nároďáku cítí, že to nejsou žádní leváci. Naopak. Všechno se řeší na rovinu, to je cenné.“
A hodně je to u Šilhavého také o důvěře, že?
„Určitě nikoho jen tak neodstřelí. Ví, že není dobré až moc sahat do sestavy, protože pak vždycky trvá, než si všechno sedne. Nicméně když vidí, že je někdo z formy, promluví si s ním o tom a nechá ho třeba jeden nebo dva zápasy odpočinout, aby se zase nastartoval. To je ta poctivost. Kluci to vnímají od prvního srazu, však taky sami od začátku nezastírali, že se zlepšila atmosféra. Mimochodem, i na tom si trenér zakládá. Chce jen charakterní hráče.“
Umí se naštvat?
„Umí, taky jsem to zažil. (úsměv) To, že je lidský, neznamená, že umí být jen hodný. Když se naštval, v kabině jsme jen koukali. Asistenti to samé, taky umí zařvat. Jenže on je tak dobrý psycholog, že přesně ví, kdy má zvednout hlas a na koho co platí. Dokáže vycítit, že na někoho platí bič, na druhého, který třeba není tak psychicky odolný, zase jemnější zacházení. To je velké plus.“
Dáte nějakou „podpokličkovou“ historku?
„Pamatuju si, že když jsme s Libercem hráli poslední předkolo Evropské ligy s Udine o postup do základní skupiny, slíbil nám dva a půl dne volna. My ve čtvrtek opravdu postoupili, sešli jsme se až v neděli odpoledne, přitom nás hned v pondělí čekalo televizní derby v Jablonci.“
Předpokládám, že se dost slavilo...
„Trenéři šli s námi na pivo, dokonce si s námi dali i panáka, což za postup slíbili. V neděli jsme se sešli, někteří ještě nebyli úplně v top formě. (smích) Realizák nám jen řekl: ’Kluci, jaké jste si to udělali, takové to teď máte. Nachystejte se na zítra prostě co nejlépe.’ A my tam vyhráli 2:0.“
Což vás opět utužilo.
„To je právě ono. Dokonale využil svou bohatou hráčskou zkušenost a vycítil, že bez party nikdy neuděláte výsledky. Příprava byla krátká, řekl nám jen sestavu, ale my se semkli a zvládli to.“
A když přišel nějaký neúspěch?
„Spíš se nás snažil uklidnit. Vždycky jsme si řekli chyby, ale nikdy z jednoho zápasu nedělal kdovíjakou tragédii. Teď po Itálii to bylo podobné, nechtěl mužstvo před blížícím se startem turnaje znervózňovat nebo navodit nějakou špatnou náladu. Většinou naopak přenáší na všechny pozitivní energii. Řekne, že se nic neděje, a jede se dál. Teď se zvládla Albánie a bude to fajn. Navíc nikdy není na škodu dostat facku, aspoň všichni zpozorní. Vzpomeňme, jak dopadli čeští hokejisté.“
