Barbora Votíková je nejen brankářskou hvězdou Slavie, ale září i na YouTube • Sport/Barbora Reichová
Barbora Votíková je nejen brankářskou hvězdou Slavie, ale září i na YouTube • Sport/Barbora Reichová
Na konci srpna oznámila přestupovou bombu. Fotbalistka Barbora Votíková podepsala dvouletý kontrakt se slavným PSG. Jestli přijme nabídku francouzského velkoklubu, se musela rozhodnout do tří dnů. Zpětně ale nelituje. V Paříži, kam se přesunul i Messi, už se stihla někdejší slávistická brankářka rozkoukat, a dokonce učí své spoluhráčky jezdit na onewheelu. O dalších zážitcích vypráví pro iSport LIFE.
„Je mi ctí oznámit, že přestupuju do PSG,“ napsala 25. srpna na svůj Instagram. Lavinu reakcí, kterou příspěvek vyvolal, pak musela chvíli vstřebávat. „Úplně prasknul internet, takovej zájem jsem vůbec nečekala,“ přiznává 24letá Barbora Votíková, gólmanka národního týmu a zároveň vlivná youtuberka. V pařížském týmu bude nablízku fotbalovým hvězdám, jako jsou Neymar či Lionel Messi , s kterým ji dokonce pojí stejné číslo dresu.
Už jste se v Paříži plně aklimatizovala?
„Docela jo, sedá si to postupně. Každopádně mám konečně zajetý nějaký pravidelnější režim. S týmem to máme nastavené tak, že ráno společně posnídáme a pak od desíti hodin začíná trénink. Kolem jedné končíme a máme zbytek dne pro sebe. Zařizovat aktuálně nemusím už skoro nic. Banku, zdravotní pojištění a další papírování mám naštěstí za sebou. Vybrala jsem si už také byt a aktuálně jen čekám, kdy se uvolní. Někdy v příštím týdnu bych se tam měla přestěhovat z hotelu.“
V jaké části města jste si našla bydlení?
„Je to v Nanterre, což je menší městečko nedaleko Paříže. Je to autem asi patnáct minut od centra a stejně to zabere do tréninkového střediska. Mám to tedy strategicky na půl cesty ke všemu.“
Na to, že jste v Paříži zatím krátce, jste toho stihla už docela dost.
„Bylo to všechno strašně rychlý. Hlavně to s podpisem smlouvy. Myslím, že to byl tehdy pátek. Volal mi agent, že o mě má zájem PSG. Zranila se jim gólmanka, která si přetrhla křížový vaz v koleni, a narychlo sháněli náhradu. Líbila jsem se jim podle mého profilu a nakoukaných videí z posledních zápasů. V sobotu pak přišla oficiální nabídka. Čas na promyšlení jsem měla do pondělního rána. Takže to byl docela náročnej víkend.“
Bylo něco, kvůli čemu jste přemýšlela, že nabídku odmítnete?
„Věděla jsem, že to chci, ale přiznám, že chvilkový záchvat paniky tam byl. Pro nikoho asi není jednoduché opustit svůj dosavadní život a všechno v něm během úplné chvilky od základu změnit. Za rozhodnutí, které jsem udělala, jsem teď ale moc ráda.“
Jak moc vás při rozhodování ovlivňovalo to, že s vámi do Paříže neodcestuje vaše partnerka?
„Člověk se nad tím samozřejmě zamyslí, ale jsme velký holky a obě víme, že je to velká životní příležitost, která se neodmítá. S Bárou (partnerka Barbora Mlejnková pozn. red.) to máme nastavená tak, že se za mnou bude snažit jezdit kdykoliv bude příležitost, takže se i přes tu vzdálenost budeme vídat docela často.“
Přestup do zahraničního klubu se u vás rýsoval už před lety, ale nakonec z něj sešlo. Nebála jste se podobného průběhu?
„To ne, tentokrát jsem měla vše pod kontrolou. Agent to celou dobu poctivě řešil a komunikace s lidmi z PSG šla i přese mě. Věděla jsem o každém kroku, který se plánuje. Smlouvu se Slavií jsem teď neprodlužovala, takže jsem měla cestu otevřenou prakticky kamkoliv. V minulosti mi to nevyšlo ze spousty důvodů. Byla jsem mladá a gólmansky ani mentálně ne úplně připravená jít do takhle velkého zahraničního klubu. Teď jsem ale cítila, že připravená jsem a musela jsem do toho jít. Kdy jindy, když ne teď.“
Zvažovala jste kromě PSG i jiné zahraniční nabídky?
„Tohle léto jsem měla tři. V jednání bylo i angažmá v Anglii, ale konkrétnější být nechci.“
Ve videu na vašem YouTube kanále jste nastínila, že kolem podpisu smlouvy s PSG bylo docela haló. Co si pod tím představit?
„Úplně prasknul internet. Takovej zájem jsem vůbec nečekala. Na Instagramu jsem měla u posledních příspěvků tisíce komentářů a v inboxu záplavu gratulací. Objevilo se to taky na nejrůznějších webech včetně oficiálních stránek PSG. Informace o přestupu byly dokonce i večer v hlavních zprávách. Vůbec jsem neměla šanci to všechno zachytit. V ten den jsem se ale radši trochu odmlčela. I když jsem si pozornost strašně užívala, musela jsem si to nejprve sama trochu urovnat v hlavě. Až den nato jsem se konečně vyklidnila a byla se o tom schopná bavit normálně.“
Už jste měla možnost navštívit proslulý pařížský stadion Park Princů?
„Ano, stadion je nádhernej. Procházela jsem se i po trávníku, kde bude hrávat Messi s celým týmem. Vlastně jsme se tehdy na stadionu jen těstě minuli. Probíhalo tam totiž týmové focení. Nejprve jsme se fotily my a zhruba dvě hodiny po nás chlapi. Je škoda, že to vyšlo zrovna tak, že jsme se nepotkali, ale doufám, že bude ještě další příležitost.“
A nenarazíte na něj třeba v tréninkovém centru?
„To ne, chlapi mají vlastní prostory. Jejich centrum je asi deset minut od našeho, ale nevídáme se.“
Jak byste porovnala tréninkové zázemí PSG s tím, na které jste byla zvyklá ve Slavii?
„V Paříži je to určitě o něco profesionálnější. Například hned po tréninku máme možnost jít na regeneraci. Máme k dispozici dva maséry, vlastní saunu nebo třeba ledový bazén. Starají se nám také o jídlo. Chodíme do vlastní jídelny a na náš jídelníček dohlíží nutriční terapeuti. V tomhle ohledu je o nás postaráno opravdu dobře.“
A co rozdíl ve fotbalové úrovni?
„Tréninky tady mají obrovskou kvalitu, což je ale dáno především kvalitou hráček. Jsou skvěle technicky vybavené, celá hra je daleko rychlejší a hodně se lpí na detailech. Ten rozdíl je tam oproti české lize skutečně znát. Výstavbou jsou tréninky ale dost podobné tomu, na co jsem byla zvyklá na Slavii. Není to tak, že by po nás trenéři chtěli o tolik víc. Nemusíme dělat dvacet sprintů za sebou nebo jiná přehnaná cvičení. Toho jsem se popravdě trošku bála, ale zase tak rozdílné s tím, co znám, to opravdu není.“
Zrovna se chystám na večeři...
Jaký je ve Francii v porovnání s Českem zájem o ženský fotbal?
„Ze strany veřejnosti i médií daleko větší než v Česku. Když jsem byla na prvním zápase, všechno bylo nachystané, jak kdyby se u nás hrálo mužské derby. Je tam televize, ochranka, a hlavně plná tribuna fanoušků, kteří fandí. S Českem je to nesrovnatelné.“
Čím si to vysvětlujete?
„Je to začarovaný kruh. U nás není kvalita hráček tak velká, tudíž liga veřejnost tolik nezajímá. V momentě, kdy by ale liga začala být kvalitnější, týmy si sem natahají dobré hráčky, kterým poskytnou odpovídající zázemí. Holky aby byly profesionálky a nemusely mít kromě fotbalu žádné další zaměstnání. Tím vším by se to stalo i atraktivnější pro lidi. Jde to ruku v ruce.“
Už jste poznala všechny spoluhráčky?
„Ano, už se známe se všemi. Zrovna se chystám na společnou večeři a pak procházku parkem. S některými je to ale trošku komplikovanější skrze jazyk. Máme v týmu převážnou část Francouzek, které jsou trochu stydlivější, a do angličtiny se jim vůbec nechce. Je to pokaždé hrozně zábavné a roztomilé, když se mi snaží odpovědět na něco, co jim říkám anglicky. U toho se spíš smějeme, než že bychom si reálně popovídaly. Vedle Francouzek jsou tam ale i holky z dalších zemí, s kterými můžu bez problému mluvit o čemkoliv v angličtině.“
Navštívila jste už některé z pařížských památek?
„Přímo v centru jsem zatím ještě nebyla. Bydlím aktuálně na periferii a mám kolem sebe spoustu malých městeček. Vzala jsem si s sebou do Francie i svůj milovaný onewheel, takže se na něm projíždím tady po okolí. Jakmile si všechno sedne ještě víc, začnou teprve ty pořádné poznávačky.“
Jak jste se k ježdění na onewheelu vůbec dostala?
„Myslím si, že to na mě vyjelo někde na Instagramu. Pamatuju si, jak jsem koukala na fotky a říkala si, že to prostě musím mít. Na snowboardu jezdím někdy od čtrnácti a prkýnka všeho druhu mě strašně baví. Zkoušela jsem wakeboardy, longboardy nebo třeba i jetsurf, ale onewheel mám určitě nejraději, to je srdcovka.“
Bývá v hráčských smlouvách i to, které doplňkové sporty smíte provozovat?
„Něco podobného se do smluv opravdu píše, ale většinou se tam neuvádějí konkrétní disciplíny. Jsem ale profík a vím, co si můžu dovolit. Na onewheelu umím a jsem navíc hodně opatrná. Je to zkrátka hobby, které ovládám. Musím zaklepat, že žádný pád mě doteď nepotkal.“
Co na onewheel říkají lidé v Paříži?
„Skoro každej, kolem koho projedu, se na mě otočí nebo se zasměje. Zrovna nedávno mě na tom zastavila jedna paní, měla asi kolem šedesáti let, a ptala se: ´Jéžiš co to je?´ Tak jsem jí to vysvětlila a zeptala se, jestli si to chce zkusit. Říkala, že raději ne, že prý by si určitě něco udělala. Ale měla úsměv od ucha k uchu a byla nadšená, jako kdybych přijela odněkud z budoucnosti nebo vesmíru. Lidi to zatím moc neznají a nechápou, a to dokonce ani tady v Paříži, kam se nové trendy dostávají o něco rychleji.“
Máte na něj i nějaké reakce od spoluhráček?
„Jasně, docela je to zaujalo a všechny se mě na to ptají. Žádná z nich to neznala a poprvé se o tom dozvěděly až ode mě. Dvě na tom dokonce už učím, takže doufám, že dáme nějakou jízdu a přidají se třeba i další.“
Barbora Votíková
|
