Loni mu vyšel knižní životopis v rámci edice deníku Sport, teď vyhlíží slavnostní premiéru filmového dokumentu o svém životě. Snímek Jan Koller – Příběh obyčejného kluka má za sebou dvě předpremiéry a novinářskou projekci, v kinech se bude promítat od 11. srpna (vstupenky jsou už teď k dostání v síti Cinema City). „Celý film jsem viděl zatím jen jednou, zážitek z velkého plátna si šetřím na premiéru,“ usměje se historicky nejlepší střelec české reprezentace, než začne sypat z rukávu historky z natáčení.
Pavel Nedvěd, jeho někdejší parťák z národního týmu a Sparty, před kamerou poví: „Honza Koller? To je příběh na film.“
Totéž si řekl i režisér a producent Petr Větrovský a v truchlivých pandemických časech jednoho z nejlepších útočníků českých fotbalových dějin přemluvil k natáčení. Filmová pohádka o fotbalovém Honzovi, jenž během putování po světě nečekaně přišel ke štěstí, je hotová a po půlročním odkladu zaviněným covidem bude mít 10. srpna slavnostní premiéru.
„Zatím máme skvělé pocity, nezaznamenali jsme jedinou negativní reakci. Lidi jsou většinou nadšení a dojatí, což byl náš cíl,“ shrnuje Větrovský po předpremiérách v Praze a Plzni a středeční novinářské projekci.
Mimochodem, v pražském Slovanském domě stál kousek od něj herec Arnošt Goldflam a přes skla kulatých brýlí se zvědavě rozhlížel kolem sebe. Viděl i slavného čahouna Kollera obklopeného reportéry, film je pro něj prvním dárkem k březnovým padesátinám: „Povedlo se to, štáb do toho dal všechno. Při schvalování jsem neměl ani jednu výhradu a teď doufám, že se film bude líbit i divákům.“
Natočeného materiálu z Česka, Německa či Belgie bylo tolik, že se všechno sotva vešlo do finálních 111 minut. „Museli jsme se ve střižně hodně krotit. Smrsknout celoživotní dílo třeba do hodiny a půl není reálné,“ líčí Větrovský. „Hodně jsme chtěli probrat Honzovo dětství, protože tenkrát nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl udělat takovou kariéru. Nejdřív se nám to rýsovalo na dvě a půl hodiny, což by ale na dokument bylo asi hodně.“
Koller se s kamerou vrátil na všechna svoje osudová místa. Do domovské Smetanovy Lhoty, na sparťanskou základnu na Letné, do Lokerenu, Dortmundu, Monaka… Opékal buřty, po letech jezdil s traktorem a znovu sedl za volant stařičké škodovky 105 L, kterou měl ještě jako nováček ve Spartě.
„Se škodovkou stopětkou jsem se vrátil do svých mladých let. Párkrát jsme vařili, což pro mě tentokrát bylo na denním pořádku. Často jsem musel zastavovat a dolévat vodu do chladiče,“ pobaveně vykládá Koller. „Škodovka se vzpouzela hned po příjezdu na Letnou. Museli jsme ji vždycky na deset minut vypnout a pak tři minuty natáčet. Nakonec musela manželka zavolat odtahovku. Tahle část natáčení byla strastiplnější, než se dostat na hlavní plochu Dortmundu,“ dodává Větrovský.
Film o Kollerovi je i unikátním svědectvím pohnuté doby, v které vznikal, v mnoha scénách se roušky nosí minimálně na bradě. „Jen cesta do Dortmundu se v době pandemie musela třikrát odložit,“ podotýká Koller. „Ale jinak to dopadlo výborně, sehnali jsme spoustu hvězd. Třeba Dedé kvůli filmu přiletěl do Dortmundu o čtrnáct dnů dřív, než původně plánoval. Jsem rád i za Pavla Nedvěda nebo Tomasze Radzinského, s kterým jsem hrával v Anderlechtu. Žije na více místech a bylo těžké ho dohnat.“
Možná vás překvapí, že právě Radzinski působí dojmem, že se před kamerou narodil. Poutavě vypráví nejen o dávném souboji o korunu krále střelců belgické ligy. Někdejší dortmundský brankář Roman Weidenfeller se zase zajímal: „Bude se film promítat i v Německu?“
Nejen tam. Týden po české premiéře vtrhne dokument o Kollerovi do slovenských kin a pak budou následovat další země. Kromě zmírněného Německa se rýsuje nostalgická premiéra v Lokerenu a zájem mají též streamovací platformy Netflix či HBO.
„Chtěli jsme natočit velký film v kinoformátu a postavit pomník kariéry Jana Kollera. Nic malého a laciného, kde by bylo jen pár gólů. Proto jsme tolik investovali do zahraničních natáčení a archivů,“ zdůrazňuje Větrovský. „Pravda, nebylo to vždycky úplně snadné. V Belgii nebo Německu nikdo nečeká na to, až jim napíše nějakej Petr Větrovský, že potřebuje záběry gólů z roku 1998. Stálo nás to spoustu nervů a přemlouvání. Chcete to vzdát, ale nemůžete, a když se konečně někam dostanete, řeknou vám, že za minutu chtějí pět tisíc eur. Stálo nás to strašnou raketu, ale věříme, že to diváci ocení a všechny investice se nám vrátí.“
A co chystá Koller teď? „Chvilku si odpočinu a trochu se stáhnu do ústraní. Budu se věnovat sportu, určitě se něco naskytne,“ plánuje. „Nikam se netlačím, stačí mi funkce ve výkonném výboru okresního svazu v Písku. Nejsem bafuňář, nejlíp se cítím na hřišti. Nemám ani trenérské ambice, věnuju se spíš dětem. Po konci kariéry chci mít klidnější život.“
Knihu Koller: Byl to víc než sen objednávejte na iKiosek.cz ZDE >>>
