Frýdek o slavném otci, Spartě i starším bráchovi: Souboje s ním mi pomohly
V soubojové české lize vypadá jako zjevení. Nejsou mu cizí kličky, umí soupeře zaskočit překvapivou kulišárnou a diváky pobavit technickými kousky i přehledem. Christiana Frýdka, 23letého tvořivého záložníka Slovanu Liberec, nelze na podzimních trávnících přehlédnout. I když měří pouhých 171 centimetrů.
Nad Ještědem se honily černé mraky, ze kterých krápalo. Zatímco liberečtí spoluhráči odjeli k pohárovému zápasu do Rokycan, on musel zůstat po ostrém faulu Ondřeje Petráka v utkání na Bohemians s bolavým kotníkem doma. Přitom na podzim chytil výbornou fazonu. Dost důvodů, aby měl člověk náladu pod psa.
Jenže Christian Frýdek není zvyklý mračit se na svět. Radši se směje a jde postupně za svými sny. Na talent, který zdědil od otce Martina, někdejšího slavného reprezentanta, rozhodně nehřeší.
Jak se žije kreativnímu prckovi v české lize, jejímž průvodním znakem jsou osobní souboje?
„Těžko. Hlavně samotný přechod z dorostu do chlapského fotbalu byl složitý, protože v něm je to opravdu hodně soubojové. Pak se vám taky samozřejmě občas něco nepovede, a tím pádem jde i sebevědomí dolů. Nevěříte si. Teď jsem rád, že v Liberci mi trenér Luboš Kozel věří, a myslím si, že mu důvěru celkem vracím. Musel jsem si prostě jen najít cestu, jak se se vším vyrovnat, což chvíli trvalo.“
Na co jste musel přijít?
„Že se soubojům nemůžu úplně přizpůsobovat, protože nemůžu vyhrávat střety s hráči, kteří mají o dvacet kilo víc než já. Musím být chytřejší a rychlejší než oni. Být prostě o myšlenku napřed.“
Dá to zabrat?
„Možná je to trošku složitější než pro fyzicky statné hráče, ale nedá se nic dělat. Dřív jsem si říkal, že česká druhá nebo první liga je o soubojích a ne moc o fotbale. Teď na to chci spíš koukat stylem - jak se můžu navzdory té soubojovosti prosadit, abych byl ve hře vidět. Nechci se vymlouvat na to, že liga je soubojová. Chci hledat řešení, jak v ní uspět.“
Což se docela daří a už si zahrajete fotbal i mezi ligovými chlapy, ne?
„Ale občas ještě jsou specifické zápasy, kde je fakt hodně soubojů, třeba ten nedávný na Bohemce. Když budu dobře předvídat, kam míč z daného souboje vypadne, pak můžu hrát fotbal i v těchhle utkáních.“
Předvídal jste ve vršovickém Ďolíčku, že by vás mohl Ondřej Petrák v souboji zranit?
„Tam jsem se uvolnil ze dvou soubojů a až potom mě Ondra zezadu trefil. Byla to spíš nešťastná náhoda, trefil mě i tou druhou nohou a kolenem mi přilehl kotník.“
Následovala červená karta pro hříšníka, který se u vás cestou do kabiny za postranní čárou zastavil. Co vám říkal?
